Myšlenka Lukáše Hurníka poděkovat kulturní instituci Český rozhlas za to, že v ní mohl třicet let pracovat, se potkala s nabídkou napsat skladbu ke stému výročí rozhlasového vysílání. „Pokusil jsem se o formu symfonického dokumentu. Začínáme evokací vysílání z kbelského stanu, kde foukalo a kde štěkal pes,“ přibližuje autor nové dílo. Tři pilíře, na nichž stojí veřejnoprávní rozhlas, totiž Informace, Zábava a Vzdělávání, tvoří tři témata sonátové expozice. Hudba pak sleduje výjevy od masarykovské písně Ach synku, bitev na Vinohradské, pádu bomby a okupantů pějících Kaťušu přes strnulost normalizace a zvonění klíčů až k současnosti, v níž, Hurníkovými slovy, sílí potřeba čtvrtého pilíře. „Umění, zde reprezentované Bachem, vysílá poselství, jež nelze ´přeladit´ ani v digitálním věku,“ říká.
Klavírní koncert a moll Edvarda Griega se řadí mezi nejoblíbenější v romantickém repertoáru. První věta je virtuózní, druhá lyrická a třetí větu ovlivňuje charakter venkovského lidového tance hallingdansen. Navíc se tu dají najít i prvky imitace charakteristické hry hardangerských houslí, typického lidového nástroje. Sólový part přednese rodačka z Arménie Marianna Shirinyan. Její temperament, muzikálnost a virtuozita z ní činí žádanou sólistku i komorní hráčku. Shirinyan hraje s velkou citlivostí, porozuměním, technickou brilancí a krásou tónu. Z jejích vystoupení je patrná láska k hudbě a radost, že ji může sdílet se širokým publikem.
Podnětem ke vzniku Sibeliovy Páté symfonie byla objednávka finské vlády, aby umělec napsal symfonii k vlastním padesátinám. Pracoval na ní v ústraní svého venkovského sídla. Premiéra v podání Helsinské filharmonie a pod Sibeliovou taktovkou se pak skutečně konala v den autorova jubilea. Ke konečné podobě, přímočařejší, monumentálnější, ale i živější a vlastně i čistší a klasičtější, navíc jen třívěté, dospěl skladatel po několika revizích až v roce 1919. Navzdory událostem světové války vzniklo pozitivně vyznívající mistrovské dílo, inspirované přírodou i vírou ve vítězství.
