Seznamte se: Adam Riethof

Opera Plus představuje současné nejúspěšnější studenty Pražské konzervatoře. Tentokrát je to Adam Riethof z klarinetové třídy prof. Milana Poláka.

Kdy a kde jste se narodil?
Narodil jsem se 2. května 1999 v Praze.

Řekněte nám něco o Vaší rodině a jejím vztahu k hudbě…
Moje rodina má obecně k hudbě blízký vztah. I přes to, že naše rodina nikdy nebyla na nějaké společné muzicírování, moji rodiče pro mě i pro bratra považovali hudební vzdělání za základní. Prababička a praděda byli varhaníci, pradědeček i pro radost skládal. Moje maminka pracuje v marketingovém oddělení orchestru FOK, má vystudovaný akordeon na Pražské konzervatoři a muzikologii na FFUK. Táta na žádný hudební nástroj nikdy nehrál, ale na „laika“ je vzdělán v hudbě velmi dobře. Brácha hrával na housle a teď rozjíždí rapovou dráhu s projektem Randal bois.

Jaké byly Vaše hudební začátky?
Moje hudební začátky byly pro dechaře takové tradiční – začínal jsem na zobcovou flétnu.

Proč jste si nakonec vybral právě svůj obor?
Jako malý jsem si velmi oblíbil jazz, především swing, upoutal mě zvuk saxofonu. V té době jsem byl však na takový nástroj ještě moc malý, takže jsem dostal do ruky klarinet. K saxofonu jsem před pár lety také nakonec dospěl, ale stále jsem na něj v podstatě začátečník.

Pamatujete si své první veřejné vystoupení? Jak na něj vzpomínáte?
Na své úplně první vystoupení si nevzpomínám. Pamatuji si ale na mé první vystoupení s klarinetem. Vím, že jsem to tenkrát strašně pokazil, tu skladbičku jsem, myslím, ani nedohrál a z pódia jsem odcházel s brekem. Vzpomínám na to ale s úsměvem, snad se mi už takový podobný výpadek nikdy nestane.

Jací byli vaši dosavadní učitelé a jaké s nimi máte zkušenosti?
Na kantory jsem měl opravdu velké štěstí. Velmi vlivnou osobou v mém životě byl Jan Hejhal, který mě vedl celých osm let po dobu mých studií na gymnáziu. Nyní studuji u Milana Poláka a s oběma pány profesory mám báječné zkušenosti. Vždy se mi obětavě věnovali, i v jejich volném čase, když to bylo potřeba. Moc si jich vážím, jsou to skvělí muzikanti a skvělé osobnosti. Každý má, myslím, trochu jiný přístup k učení, ale za to jsem rád. Zkušenost rozdílných přístupů ve vedení je důležitá.

Účastnil jste se různých hudebních soutěží. Jaké soutěže to byly, kterých si považujete nejvíce a jaký pro Vás měly přínos?
Soutěž, které si nejvíce považuji a která pro mě byla největším přínosem, je Concertino Praga. Vážím si i takových soutěží, kde jsem neuspěl. Mám ale za sebou i pár soutěží, kde jsem se setkal (pro mě) s dost pochybným hodnocením výkonů. Z toho jsem si odnesl, že soutěže nemohu brát příliš vážně a že se hudba nedá objektivně „měřit“. Mého oblíbeného Concertina Praga jsem se zúčastnil celkem třikrát (dvakrát sólově, jednou s komorní hrou). Poprvé to byla samozřejmě i má první zkušenost s nahráváním ve studiu, což bylo pro mě velmi vzrušující. Co na té soutěži nejvíce doceňuji, je série koncertů po jižních Čechách pro laureáty soutěže. Vzpomínky z těchto turné patří k mým nejkrásnějším vůbec.

Co považujete za svůj největší úspěch?
Za svůj největší úspěch, což je zároveň i čerstvá šťastná zpráva, považuji to, že jsem úspěšně složil přijímací zkoušky do bakalářského programu na The Juilliard School v New Yorku.

Jaký je Váš profesní vzor?
Mám rád lidi, kteří nejsou jednostranně zaměření a kteří se nebojí objevovat nové světy, jak umělecké, tak nástrojové. Zmínil bych osobnosti jako Martin Fröst, Jon Manasse, David Krakauer. Z českých hráčů bych rád zmínil Jiřího Krejčího a Tomáše Kopáčka.

Kam byste to chtěl ve svém oboru dotáhnout?
Rád bych, abych se mohl skrze hru plně a svobodně vyjadřovat. Je to tedy spíš cesta než cíl, jasné vize do budoucna zatím nemám, ale myslím, že bych byl šťastný, kdybych udělal konkurz do nějakého dobrého orchestru. Také doufám, že nezůstanu jen u klasické hudby a u hry na klarinet.

Jakou hudbu provozujete nejraději?
Nejvíce si asi dokážu užít komorní hru, i když už je to nějaký čas, co jsem ji naposledy hrál. Jinak preferuji spíše modernější styly, baví mě, když je hudba inspirována i jinými žánry, jako třeba jazzem nebo klezmerem.

Jakou hudbu rád posloucháte?
To se různě mění, podle nálady, i podle toho, co zrovna studuji a kolik toho hraji. Co si ale můžu poslechnout snad vždy, je třeba gregoriánský chorál, hudba Josef Suka, Arvo Pärta nebo saxofonistu Kamasi Washingtona. Nedávno mě hodně zaujaly varhanní improvizace Oliviera Messiaena, a nemůžu si pomoct, ale prostě miluju funk!

Jak trávíte volný čas a jaké jsou Vaše mimohudební koníčky?
Mimo klarinet se amatérsky věnuji hře na varhany a navštěvuji kurz pro chrámové muzikanty pod vedením Miroslava Pšeničky. Na mimohudební koníčky moc času nemám, ale jsem rád, když se občas dostanu k dobré četbě nebo k dobrému filmu.

Co Vám dokáže udělat největší radost?
Povedené vystoupení, nebo naopak nějaká chvíle zastavení s obdivováním krásna.

Jaké je Vaše největší přání?
Umět mít radost ze života, a umět ji šířit dál.

Přejeme hodně štěstí a úspěchu ve vašem osobním i profesionálním životě!

Slovo profesora Milana Poláka
Umělecký růst Adama Riethofa jsem měl možnost pozorovat během jeho studií na Gymnáziu a Hudební škole hl. města Prahy. Za tu dobu udělal obrovský pokrok a byl jsem potěšen, že chce pokračovat ve studiu v mé klarinetové třídě na Pražské konzervatoři.

Během dvou let naší spolupráce mě překvapilo, jak rychle se rozvíjí jeho mimořádné hudební a hráčské dispozice. Oceňuji zejména jeho krásný kultivovaný tón, muzikalitu, mimořádné dispozice pro hru zpaměti a schopnost předvést na pódiu přesvědčivý výkon.

V loňském roce Adam získal ocenění na soutěži konzervatoří a byl také úspěšný na konkurzu o absolvování s orchestrem Pražské konzervatoře. V letošním roce byl přijat po úspěšně vykonaných zkouškách na prestižní hudební školu Juilliard School v New Yorku, což se zatím nepodařilo žádnému českému klarinetistovi. 

Tento mimořádný úspěch završil naši spolupráci, a tak bych rád popřál Adamovi hodně štěstí a studijních úspěchů.

Adam Riethof začal hrát na klarinet v devíti letech na ZUŠ Štefánikova u Martina Kasy. V letech 2010-2018 studoval na Gymnáziu a hudební škole hl. m. Prahy ve třídě prof. Jana Hejhala a v současné době studuje na Pražské konzervatoři u prof. Milana Poláka.

 V roce 2015 získal 1. místo v kategorii Trio v mezinárodní rozhlasové soutěži Concertino Praga. Toto trio ve složení klarinet, housle (Filip Zaykov), klavír (Martin Chudada) vystoupilo s celovečerním programem v srpnu 2016 na festivalu Za poklady Broumovska. S triem klarinet, fagot (Adam Plšek), klavír (Martin Chudada) vystoupil na zahajovacím koncertě mezinárodního hudebního festivalu Mladá Praha 2017.

 Adam také získal v soutěži Concertino Praga čestná uznání v kategorii klarinet (2014, 2017), dále získal 2. cenu na soutěži Pardubické dechy 2015, 1. cenu na soutěži v německém Markneukirchenu 2016 a 2. cenu na soutěži konzervatoří 2018. Jako sólista vystoupil Adam v letech 2016 a 2018 se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK ve Dvořákově síni Rudolfina v rámci cyklu Mladé talenty Josefu Sukovi. Se stejným orchestrem vystoupil ve Smetanově síni Obecního domu v rámci cyklu Orchestr na dotek pod taktovkou Marka Ivanoviće.

V prosinci 2019 Adam uspěl na konkurzu o absolutorium s orchestrem na Pražské konzervatoři a v únoru 2020 úspěšně vykonal příjímací zkoušky na The Juilliard School of Music v New Yorku.

 Kromě klarinetu se Adam věnuje kurzu chrámové hudby pro amatérské varhaníky.