Seznamte se: Adrian Skramuský

Kdy a kde jste se narodil?
Narodil jsem se 1. dubna 2005 v Praze.

Řekněte nám něco o vaší rodině a jejím vztahu k hudbě…
Vyrůstal jsem obklopen hudbou ze všech stran, přesto jsem prvním členem rodiny, který se v ní vzdělává na konzervatoři. Tím dalším je moje mladší sestra Isabela, která také hraje na klasickou i elektrickou kytaru a tady na Pražské konzervatoři studuje populární zpěv. Moji rodiče i prarodiče se hudbou zabývali na základní umělecké škole nebo jako samouci. Maminka hrála na flétnu u profesora Žilky, zpívala a tančila, tatínek a strýc hráli na housle, babička na klavír, kytaru a zpívala v Kühnově dětském a později smíšeném sboru a dědeček byl vynikající sluchař a hrál na kytaru. Hudba ve všech podobách byla tedy přirozenou součástí mého dětství a když jsem se rozhodl jít studovat na konzervatoř, rodiče mě v mém rozhodnutí maximálně podpořili a podporují stále.

Jaké byly vaše hudební začátky?
Byl jsem velmi živé dítě, proto mě rodiče ve třech letech přivedli do folklorního souboru Rosénka, který spadá pod Dejvické divadlo v Praze 6, kde jsem se přirozenou formou učil zpívat a tancovat moravské tance, a nakonec jsem tam zůstal 15 let. Doma jsem si brnkal na klavír a samozřejmě jsme s rodiči zpívali. S dědou a babičkou jsme improvizovali – děda hrál na kytaru a všichni jsme si k tomu vymýšleli texty, to mě moc bavilo. Později jsem se chtěl učit hrát na kytaru, tak mě rodiče v osmi letech přihlásili do ZUŠ Jana Hanuše na klasickou kytaru, ke které jsem si tam později přidal ještě elektrickou kytaru.

Proč jste si nakonec vybral právě svůj obor?
Protože hrát na kytaru a objevovat její nekonečné možnosti mě bavilo a konzervatoř tak byla logické vyústění mého zájmu. Hlásil jsem se na obor elektrická kytara, ale skončil jsem druhý a místo bylo jenom jedno. Bylo mi ale vedením konzervatoře nabídnuto, abych složil dodatečné zkoušky na příbuzný obor, klasickou kytaru a byl jsem přijat. Tím se mi otevřely úplně nové možnosti. Původně jsem uvažoval o tom, že za rok požádám o přestup na elektrickou kytaru, ale nakonec jsem si po domluvě s ředitelem konzervatoře druhý obor přidal a studuji oba zároveň. Na doporučení pana profesora Vacíka jsem se v maturitním ročníku přihlásil na HAMU, kam jsem byl přijat, takže teď studuji zároveň na konzervatoři i na vysoké škole, a přestože je to někdy náročné, nesmírně mě to baví.

Pamatujete si své první veřejné vystoupení? Jak na něj vzpomínáte?
Moje první veřejné vystoupení nebylo s kytarou, ale s Rosénkou v sále hotelu Olšanka. Byly mi necelé čtyři roky a šlo o pásmo dětských říkadel a rozpočítávadel s jednoduchou choreografií. Konkrétní pocity si nevybavuji, na pódiu nás bylo víc a celé to proběhlo v hravém duchu, ani jsem si neuvědomoval, že bych se mohl bát. Máme z toho doma nahrávku, na které mě není možné přehlédnout, protože starší tanečníci, kteří nám pomáhali s oblékáním do krojů, mi zapomněli před vstupem na pódium sundat boty, takže místo bos jsem to odtancoval v zářivě červených Crocsech.

Jací byli vaši dosavadní učitelé a jaké s nimi máte zkušenosti?
Musím říci, že na své učitele jsem měl vždycky obrovské štěstí, ať už se jednalo o ty dlouhodobé nebo o ty, se kterými jsem se měl možnost potkat na různých kurzech a master classech. Když to vezmu popořadě, tak můj první učitel klasické kytary byl na ZUŠ Jana Hanuše v Praze 6 pan Filip Moravec, který trpělivě zvládal moji živost a nenechal se jí vyvést z míry.

Na stejné škole jsem pak začal chodit i na elektrickou kytaru k panu Jaroslavu Barney Kantorovi, který mě nadchl pro jazz, plně podpořil můj nápad hlásit se na konzervatoř a věnoval mi spoustu svého volného času, aby mi pomohl se připravit na zkoušky. Na konzervatoři jsou to pak oba profesoři hlavních oborů, kteří mě oba obohacují jak profesně, tak lidsky.

Na klasické kytaře pan Patrick Vacík, který mě od prvního ročníku citlivě vede a učí mě rozvíjet techniku hry, aniž by ke mně přistupoval direktivně. Velmi si cením toho, že si mohu sám vybírat skladby, kterým bych se rád věnoval a on mi pomáhá získat technické dovednosti, abych je zvládl zahrát. Motivuje mě k posouvání se ve hře a dává prostor mému interpretačnímu cítění.

Na elektrické kytaře pan Peter Binder, který mi nechává prozkoumávat různé interpretační žánry, učí mě, jak si hru zjednodušit a mám díky němu možnost hrát opravdu široký záběr repertoáru od jazzu po rock. Na hodiny s nimi se vždycky moc těším. Na HAMU studuji ve třídě u Anny Hronové a Ozrena Mutaka a i když se teprve poznáváme, už teď jsem velmi rád, že mohu ve výuce pokračovat právě s nimi.

Účastnil jste se různých hudebních soutěží. Jaké soutěže to byly, kterých si považujete nejvíce a jaký pro vás měly přínos?
Soutěže beru jako výbornou zkušenost a prostor pro kontakt s lidmi z oboru. Nebylo by fér vyzdvihovat jednu jedinou, ale rád jsem si zahrál na soutěžích PRAGuitarra Clásica, ve Zruči nad Sázavou, v Kutné hoře, v Brně a z těch zahraničních v Bratislavě a ve Vídni.

Co považujete za svůj největší úspěch?
Nejvíc si považuji toho, že mohu studovat s úspěchem to, co mi baví, věnovat se hudbě, hrát na koncertech a mít kolem sebe lidi, kteří mě mají rádi a podporují mě v tom, co dělám. Profesně si cením dlouhodobé spolupráce s Hudebním divadlem Karlín a členství v komorním orchestru Felixe Slováčka jr. Díky němu mám možnost se pravidelně účastnit velmi zajímavých projektů doma i v zahraničí.

Jaký je váš profesní vzor?
Rozhodně jsou to oba moji profesoři hlavních oborů, Patrick Vacík a Peter Binder. Vážím si jejich zkušeností a ochoty je se mnou sdílet, jsou mojí inspirací.

Kam byste to chtěl ve svém oboru dotáhnout?
Zatím se mi osvědčilo nemít konkrétní přání, ale být připravený ve správný čas na správném místě. Díky tomu ke mně přicházejí možnosti, které bych si sám ani nevysnil. Rád bych dostudoval konzervatoř a vysokou školu, podíval se na zkušenou do zahraničí a živil se hudbou. Přál bych si, aby mně hraní stále bavilo a naplňovalo jako teď.

Jakou hudbu provozujete nejraději?
Nejraději mám pestrost a střídání žánrů. Vyhovuje mi, když mohu hrát v naprosto odlišných prostředích – barokní skladby v kostele střídat s hraním v jazzovém klubu, být součástí big bandu nebo si zahrát třeba s Pardubickou filharmonií. Moc rád si také zahraji společně se sestrou.

Jakou hudbu rád posloucháte?
Jakoukoli dobrou hudbu. Oblíbenost jednotlivých žánrů se u mě mění v čase, ale stále něco poslouchám a chodím na koncerty. V poslední době to byly třeba koncerty Zorana Dukiće, Paca Seca, Jorge Caballera, Jacoba Colliera, Pata Methenyho a Emmet Cohen Tria.

Jak trávíte volný čas a jaké jsou vaše mimohudební koníčky?
Neodděluji čas na ten s hudbou a bez ní, prolíná se celým mým životem. Pokud necvičím na nástroje, alespoň ji poslouchám nebo si o ní čtu. Vím, že nikdy nemohu znát všechno, ale mohu se pokusit toho umět co nejvíc. Z mimohudebních koníčků rád hraji šachy, procházím se po Praze na zajímavých místech, a protože potřebuji pohyb, cvičím Brazilské jiu-jitsu.

Co vám dokáže udělat největší radost?
Den, kdy se mi podaří se naučit něco nového, objevit novou skladbu, zajít s přáteli na koncert a strávit čas s rodinou.

Jaké je vaše největší přání?
Moci dělat dále to, co dělám. Věnovat se profesně hudbě, nebýt svazován do jednoho žánru, učit se nové věci a zlepšovat se v nich. A samozřejmě zdraví a stále dobré vztahy s rodinou a přáteli.
Přejeme hodně štěstí a úspěchu ve vašem osobním i profesionálním životě!

Slovo pedagoga Patricka Vacíka:
Adrian Skramuský patří z mého pohledu mezi nejtalentovanější a nejvšestrannější studenty našeho kytarového oddělení na Pražské konzervatoři od mého nástupu v roce 2010. Ačkoli se původně hlásil na obor elektrická kytara, jsem dodnes vděčný, že z kapacitních důvodů nebyl na tento obor přijat, ale místo toho podstoupil dodatečné přijímací zkoušky na kytaru klasickou a já jej s nadšením přijal do své třídy.

Adrian je nejen vysoce muzikální, ale také extrémně houževnatý a ctižádostivý. Takřka veškerý volný čas nad rámec svých školních povinností věnuje dalšímu vzdělávání, ať už v podobě poslechu nahrávek, návštěvy koncertů či zapojení se do jiných mimoškolních aktivit spojených s hudbou. Není divu, že již od druhého ročníku přeci jen studuje dva obory, tedy klasickou i elektrickou kytaru současně, nehledě na to, že od října 2024 je rovněž studentem HAMU v Praze. Pravidelně vystupuje v různých hudebních uskupeních a zúčastňuje se všech možných kurzů a festivalů napříč obory.

Jsem si naprosto jist, že se Adrian hravě uplatní v našem hudebním světě, ať už si ve výsledku vybere kterýkoli obor. Je radostí s ním pracovat a přeji mu pouze to nejlepší do jeho budoucí kariéry hudebníka.

Slovo pedagoga Petera Bindera:
Adrian je výrazná osobnost, je inteligentní a má hodně energie. Má rád lidi a lidi mají rádi jeho. Je zvídavý, zajímá se nejen o kytaru a hudbu, ale o život jako celek. Já se těším na každou hodinu, kterou spolu máme a přeji mu ať si tu zvídavost udrží po celý život.

Adrian Skramuský, narozen 1. dubna 2005, je český kytarista. Na kytaru začal hrát v ZUŠ Jana Hanuše v Praze 6 – na klasickou kytaru od osmi let… (přečtěte si více).