Seznamte se: Barbora Kolafová

Představujeme současné nejúspěšnější studenty Pražské konzervatoře
Barbora Kolafová
– trombón


Kdy a kde jsem se narodila
Narodila jsem se 14. prosince 1995 v Liberci.

Moje rodina a její vztah k hudbě
Mám jednoho bratra a čtyři sestry. Každý na něco hraje nebo hrál. Otec je ředitelem liberecké Základní umělecké školy a hraje o Vánocích na housle. Maminka je violoncellistkou v Divadle F. X. Šaldy v Liberci a učitelkou v Základní umělecké škole Liberec. Nejstarší sestra Anežka hrála na kytaru, Jana hrála na klavír a flétnu, Tomáš hraje na trubku, baskytaru a piano, mladší sestra Emma hraje na klavír, kytaru a violoncello, nejmladší Štěpánka hraje na housle, klavír a dudy. Rodiče mě vedli k hudbě již od dětství a dodnes mě v tom podporují.

Jaké byly moje hudební začátky
Jako malé jsme se sestrou zpívaly různé lidové nebo i vymyšlené melodie. Pak jsme obě chodily do základní umělecké školy. Začala jsem hrát u pana učitele Kabeláče na zobcovou flétnu, později na baryton a pak na trombón. Mimoto jsem chodila i na klavír k paní učitelce Dvořákové, na sborový zpěv do Severáčku a na balet.

Proč jsem si nakonec vybrala právě svůj obor
Odjakživa se mi líbil zvuk hlubokých nástrojů a pan učitel Kabeláč hrál na trombón. Navíc jsem chtěla hrát na něco podobného jako brácha.

Moje první veřejné vystoupení a vzpomínky na něj
Hrála jsem v domově důchodců v Liberci na baryton. Mám to ještě někde natočené, nástroj byl skoro větší než já a „kynklala“ jsem nohama, protože jsem nedosáhla na zem.

Moji dosavadní učitelé a zkušenosti s nimi
Profesor Josef Šimek, je to velkorysý a velmi milý pán. Naučí mě vždy to, co je potřeba. Ať už etudu nebo přednes. Profesor Jiří Novotný, sólista a první trombonista v Symfonickém orchestru hlavního města Prahy FOK, je pracovitý a dbá na každý detail, což je v hudbě potřeba. Obou profesorů si moc vážím a jsem ráda, ze mě učí.

Soutěže, kterými jsem zatím prošla a co hlavně mně daly
Soutěže v Brně, Teplicích, Liberci, České Lípě, Vysokém Mýtě a tak dále. Na soutěžích jsem vždy byla zvědavá na zvuk v sálu. Ten je totiž nejdůležitější. Od toho se pak také odvíjí výkon hráče. Seznámila jsem se také se spoustou skvělých lidí, ať už to byli porotci, profesoři nebo spolusoutěžící. S některými jsem doteď v kontaktu a společně koncertujeme. Každá soutěž mě posunula o krok napřed, měla jsem chuť cvičit další a další skladby, myslela jsem detaily a fráze a muziku. Nejlépe jsem se vždy cítila v České Lípě, je tam přátelská atmosféra, moc milí lidé a nejlepší cukrárna na náměstí.

Co považuji za svůj největší úspěch
První cena a absolutní vítěz na soutěži v Brně.

Jak hodně na svůj nástroj cvičím
Každý den, maximálně šest hodin. Někdy cvičím třeba dvě hodiny efektivně a stačí to.

Můj profesní vzor
Určitě můj profesor. Ze zahraničních pak Christian Lindberg nebo Joseph Alessi. Mimo klasiku pak Nils Landgren, Trombone Shorty nebo izraelská trombonistka Reut Regev.

Kam až bych to ve svém oboru chtěla dotáhnout
Do profesionální úrovně, abych uměla zahrát skoro všechno „z fleku“ a aby se to lidem líbilo.

Jakou hudbu hraju nejraději
Ráda hraju skladby z období romantismu nebo modernu. Sem tam si zahraju i jazz.

Jakou muziku ráda poslouchám
Nejraději mám funk a jazz, klasiku poslouchám naživo nebo televizní přenosy v České televizi. Mám také ráda soul, pop, groove, latinu nebo blues.

Co dalšího mám ráda, jak trávím volný čas
Mimo hudbu miluju i sport, tanec, konkrétně salsu, běhám, jezdím na kole, mám rada horolezectví (ferraty, bouldery, stěny a skály). Někdy si jdeme posedět do baru s přáteli.

Co mi dokáže udělat největší radost
Když jdu po vydařeném koncertu na skvělé jídlo.

Moje největší přání
Chtěla bych si zahrát koncert s Nilsem Landgrenem.***
Josef Šimek, pedagog Pražské konzervatoře
O Báře Kolafové mohu říci, že ve své generaci patří v trombónu ke špičce, o čemž svědčí četné úspěchy v národních i mezinárodních soutěžích. Její hudební zaměření není jednostranné. Je skvělým komorním hráčem, věnuje se také jazzové i taneční hudbě. Bára je krásnou, křehkou dívkou a dokazuje tím nepravdivost mýtu o přehnaných fyzických nárocích na hráče tohoto nástroje.

www.prgcons.cz

Foto archiv Barbory Kolafové

Mohlo by vás zajímat