Seznamte se: Irina Cherkashyna

Představujeme současné nejúspěšnější studenty Pražské konzervatoře
Irina Cherkashyna – klavír

Kdy a kde jsem se narodila

Narodila jsem se 1. července 1994 v Charkově na Ukrajině.

Moje rodina a její vztah k hudbě

Já jsem snad jediná z rodiny, kdo šel hudební cestou, i když skoro každý z rodiny absolvoval Základní uměleckou školu.

Jaké byly moje hudební začátky

Od nějakých čtyř let mě maminka učila zpívat písně a sama mě doprovázela, tehdy docela hodně hrávala. Pořád jsem opakovala písničky, které jsem slyšela ve filmech. Podle toho byl můj život na další roky vyřešen. V šesti letech mě babička odvedla do přípravky na odbornou hudební školu.

Proč jsem si nakonec vybrala právě svůj obor

Upřímně, ani se mě neptali, na co bych chtěla hrát. Jednoznačně – klavír ! Ani jednou jsem toho nelitovala.

Moje první veřejné vystoupení a vzpomínky na něj

Moje první vystoupení, které si pamatuju, bylo v sedmi letech na festivalu Na návštěvě Ajvazovského na Krymu. Byl to tehdy festival, který organizovala má hudební škola vždycky o letních prázdninách. Pro mě to byl vždycky velký zážitek, jezdila jsem tam každý rok skoro do konce mého studia na této škole. Bylo tam nádherně, moře a klavír. Co může být lepšího. Od té doby vždycky ráda spojuji odpočinek s nějakými festivaly, soutěžemi nebo kurzy.

Pak ten další rok mě zařadili i do většího koncertu v muzeu Ajvazovského. Bylo tam staré bílé křídlo, které měl Ajvazovskij. Velký dojem na mě udělaly tehdy jeho obrovské obrazy moře, které jsou v tom sále vystavené. Zde probíhaly koncerty.

Moji dosavadní učitelé a zkušenosti s nimi

Od roku 2000 jsem studovala u Natalie Avramenko. Prožila jsem s ní toho hodně, byla potom jako součást mojí rodiny. Soutěže, festivaly, koncerty. Byla na mě velmi přísná, dávala mi docela zabrat! Samozřejmě, že velkou roli odehrály moje maminka a babička, když jsem musela cvičit čtyři až pět hodin denně. V tom věku si to dítě neuvědomí samo. Přísná kontrola, skoro žádná zábava, musela jsem jenom cvičit a chodit do školy. Teď to zní docela hezky, to bych si přála…Velkou roli v mém studiu taky odehrála moje učitelka komorní hry – Olga Vasiljeva. Od pátého ročníku jsme pilně cvičily s kamarádkou houslistkou dua, potom i tria.

Od roku 2012 jsem studentkou u profesora Langera. Byla to pro mě velká změna. Má úplně jiný vyučovací styl. Začala jsem hudbu vidět a chápat jinak. A stala se pro mě jednou z nejdražších věcí v životě.

Soutěže, kterými jsem zatím prošla, a co hlavně mi daly

Od osmi let jsem se zúčastňovala různých soutěží:
2003 – III. cena v klavírním duu v soutěži Návštěva u Ajvazovského (Ukrajina)
2004 – II. cena v Mezinárodní soutěži Virtosi per musica di pianoforte v Ústí nad Labem
2005 – V. cena v Mezinárodní soutěži Rotary v Moskvě (Rusko)
2006 – II. cena v soutěži J. Poljanského v kategorii Komorní soubory (Ukrajina)
2008, 2009 – I. cena v kategorii Komorních souborů v soutěži Návštěva u Ajvazovského (Ukrajina)
2009 – II. cena v Mezinárodní soutěži Virtosi per musica di pianoforte v Ústí nad Labem
2012 – Čestné uznání v Mezinárodní soutěži Concertino Praga v kategorii Duo (housle-klavír), vystoupení na koncertech v rámci jihočeského festivalu Concertino Praga
Laureátka Mladého klavíru Pražské konzervatoře 2012
2016 – 3. cena v Mezinárodní soutěži Zdeňka Fibicha v interpretaci melodramu
3. cena s v soutěži konzervatoří

Ted můžu říct, že nejsem absolutně soutěžní typ. Mně přijde, že za tím nic není. Člověk nejde na soutěž, aby splnil svůj úkol – daroval posluchačům pocity, inspiroval – jde spíš o to se ukázat. Ale největší radost přinesou úsměv nebo slzy posluchače po koncertě.

Co považuji za svůj největší úspěch

Nemůžu říct, že je to úspěch, ale pro mě je velký krok, že jsem nechala svůj život na Ukrajině a přestěhovala se do Čech. Bylo to pro mě na začátku dost těžké, ale je to dobrá škola života.

Jak hodně cvičím

Tato otázka je těžká, protože nejde vyjádřit v hodinách, já žiju hudbou a není to pro mě cvičení, ale každodenní život.

Můj profesní vzor

Když jsem byla malá samozřejmě moje máma, protože taky hrála. Když už jsem byla starší, tak moje první učitelka a stávající učitel. Pokud bych měla mluvit o světových vzorech, tak je to pro mě samozřejmě Vladimir Horowitz. Jeho interpretace jsou hluboce individuální a pro mě zajímavé.

Kam až bych to ve svém oboru chtěla dotáhnout

Nevím, jak se ke mně život otočí. Zatím mám nějaké cíle, jsou i malé, i velké. Samozřejmě nejdál, co mi dovolí schopnosti, práce a čas. To je můj problém. Věc, která mi stále chybí…

Jakou hudbu provozuji nejraději

Naštěstí hraju celý život to, co miluji, a to je klasická hudba, ostatní žánry jako je pop snižují krásu klasické hudby.

Jakou muziku ráda poslouchám

Logické by bylo odpovědět, že klasickou hudbu, ale aby to neznělo divně, ve svém volném čase poslouchám vše kromě klasické hudby. Protože klasickou hudbu nemůžu poslouchat jen tak pro zábavu, pro mě je to trochu složitější proces.

Co dalšího mám ráda, jak trávím volný čas

Díky mému pestrému životu nemám moc volného času, ale když už mám den volna, tak se ráda projdu na čerstvém vzduchu nebo se podívám na dobrý film nebo upeču nějaký dort, to je moje hobby.

Co mně dokáže udělat největší radost

Když vím, že moji nejbližší jsou v pořádku, zdraví a šťastní.

Moje největší přání

Uvidíme za pár let. 🙂

***
Milan Langer, pedagog Pražské konzervatoře
Irinu znám od roku 2011, kdy přijela do Prahy jako aktivní účastnice Mezinárodních letních klavírních kurzů Pražské konzervatoře, rok poté byla přijata do druhého ročníku studia v oboru Hra na klavír mezi mé žáky.

Jako cizinka to tady měla v mnoha směrech těžší, ale vždy se jí podařilo se s tím nějak vypořádat, případně jí pomohl někdo z nejbližšího okolí. Má nad sebou zkrátka svého anděla strážného… Vzhledem k tomu, že patří mezi takzvané „nepolapitelné typy“, což často lidé s neobyčejným nadáním bývají, se jí občas i taková pomoc hodí.

Je nesmírně aktivní v mnoha směrech, obětavá i ochotná pomoci, často i na úkor vlastních studijních, uměleckých i osobních priorit. Vedle mnoha ocenění, která se jí dostala v sólové, komorní i například jevištní práci (soutěž v melodramu), patří možnost zahrát si na podzim 2017 se Symfonickým orchestrem Pražské konzervatoře Třetí klavírní koncert d moll op. 30 Sergeje Rachmaninova k jejím největším dosavadním úspěchům, ale i velkým závazkům. Věřím, že s využitím rezerv, jež zde pro přípravu i tak obtížného úkolu, který si sama zvolila, naštěstí jsou, se dočkáme vynikajícího výkonu. Irina pro to má všechny předpoklady.

www.prgcons.cz