Seznamte se: Ivana Moravcová

Opera Plus představuje současné nejúspěšnější studenty Pražské konzervatoře. Tentokrát je to Ivana Moravcová z pěvecké třídy prof. Taťány Roskovcové.

Kdy a kde jsem se narodila
Narodila jsem se 26. května 1998 v Litomyšli.

Moje rodina a její vztah k hudbě
Pokud vím, tak se v mé rodině nikdo hudbě profesionálně nevěnuje. Na druhou stranu ale nemůžu říct, že by hudbu rádi neměli. Můj dědeček a celá jeho rodina hrála ochotnické divadlo, maminka i sestra rády zpívají a když má můj strejda prostor, pěje na celou zahradu Armstronga. Takže ta chuť k divadlu a hudbě v mé rodině určitě byla a je stále.  Díky mé rodině taky můžu dělat to, co dělám a co mě baví a za to jsem jí vděčná.

Jaké byly moje hudební začátky
Myslím, že ta radost z hudby začala už v první třídě, kde jsme stále zpívali a dost často museli zpívat sami před celou třídou. Pro většinu mých spolužáků to znamenalo potupnou činnost, ale pro mě to byla hodina, na kterou jsem se těšila a vždy jsem pečlivě vybírala jakou pohádkovou písničku zvolit. Zpívala jsem tedy jen na základní škole a poté v dramatickém kroužku v rámci představení. Do základní umělecké školy jsem začala docházet od páté třídy, a to na housle, což se ale neukázalo jako nejšťastnější volba. Myslím, že se ulevilo nejen mně, když jsem po dvou letech s houslemi skončila. Místo toho jsem od sedmé třídy začala navštěvovat hodiny zpěvu.

Proč jsem si nakonec vybrala právě svůj obor
Mám za to, že svým způsobem si mě zpěv vybral sám. K první hodině zpěvu jsem přišla jak slepý k houslím. Vždy jsem ráda recitovala a zpívala, a na jedné soutěži si mě vybrala moje první učitelka zpěvu a bylo to. Začala jsem docházet na její hodiny. Od té doby se pro mě zpěv stal něčím, co mi šlo od srdce a začal za mě mluvit líp než cokoliv předtím.

Moje první veřejné vystoupení a vzpomínky na něj
Moje první oficiální veřejné vystoupení, jakožto žáčka ZUŠ Telč, bylo někdy v sedmé třídě. Zpívala jsem na koncertě píseň Jede Janóšek přes hory, která má nekonečně slok, za doprovodu mé učitelky Evy Pavlíkové na klavír a mého kamaráda houslisty. Vzpomínám si málo, ale s určitostí si pamatuji, že jsem byla neskutečně nervózní, dokud jsem nezačala vyprávět příběh Janóška a Marušky, pak to ze mě opadlo.

Moji dosavadní učitelé a zkušenosti s nimi
Moje první učitelka, Eva Pavlíková, je neskutečný člověk a vděčím ji za mnohé. Vztah k hudbě a důvod, proč se hudbě věnuji, ve mně vypěstovala z velké části právě ona. Když jsem nastoupila na Pražskou konzervatoř, dostala jsem se do třídy k paní  Nadě Wepperové. Jako pedagožka byla skvělá, její hodiny měly systém a výběr písní vždy seděl přesně na člověka i jeho hlas. Sedla mi ale i lidsky a tím, jaká je, je pro mě inspirativní dodnes. Poté, co Naďa Wepperová odešla, jsem přešla k jiné pedagožce, Taťáně Roskovcové. Mám za to, že mi pomohla nejen v pěvecké technice, ale hlavně v přístupu ke zpěvu. Díky jejímu pozitivnímu ladění a mateřskému přístupu, se mi nikdy nestalo, že by mě v něčem nepodpořila. Naopak mi velmi jemně naznačila, když s něčím nesouhlasila. Koho nesmím zapomenout zmínit, je můj nynější profesor interpretace, pan Petr Ožana, jelikož je to on, kdo mi každou hodinu připomíná, proč tu hudbu dělám a proč stojí za to ji dělat.

Soutěže, kterými jsem zatím prošla, a jaký měly pro mne přínos
Na základní škole jsem vyhrála 1. místo v krajské pěvecké soutěži a dostala jsem se do krajského kola v recitační soutěži. V roce 2011 jsem vyhrála šesté místo v soutěži s názvem „Slavíci ve školní lavici“. V soutěži Česko zpívá 2013 jsem se dostala do semifinále, roku 2015 jsem se účastnila televizní soutěže Superstar a minulý rok jsem dostala ocenění na soutěži „Karlovarský hlas“.  V prosinci 2018 jsem vyhrála soutěžní  konkurz s možností zpívat s orchestrem Pražské konzervatoře. Obecně jsem na soutěže nikdy moc nebyla, ale mimo to, že mě naučily mluvit před lidmi a trošku pracovat s trémou, naučily mě i po neúspěchu vždy zase vstát.

Co považuji za svůj největší úspěch
Za co jsem velmi vděčná je prosincové vítězství ve školním konkurzu, který mi umožňuje mít absolventský koncert s orchestrem Pražské konzervatoře. Dál za svou významnou událost považuji turné s Václavem Hybšem v roce 2017. Zde jsem měla možnost zpívat na divadelních prknech po celé České republice. Zároveň si vážím možnosti každý rok pořádat vánoční koncerty v okolí svého bydliště, kam si zvu své kamarády hudebníky, a které se stávají místní tradicí.

Můj profesní vzor
Je pro mě těžké někoho označit, poněvadž si myslím, že mě ovlivnil skoro každý, kdo mi vstoupil do života, ať už v dobrém či špatném. Pokud si mám vybrat, je to moje první učitelka zpěvu, Eva Pavlíková. Do dnešního dne jsme v kontaktu a je to člověk, k němuž se vždy ráda vrátím, ať již  pro radu, či jen tak. Oceňuji hlavně její odvahu zkoušet stále nové věci, brát nové výzvy a mít snahu nezakrnět na jednom místě. Rovněž mi sedí lidsky, je to citlivý samorost, kterému nechybí to nadšení pro hudbu a věci, co dělá. A to mě fascinuje.

Kam až bych to ve svém oboru chtěla dotáhnout
Kam až to půjde. Ráda bych si zkusila práci v divadle, nebo si našla kapelu složenou z lidí, kteří cítí hudbu podobně jako já a ani lidsky to nebude zadrhávat. Nejsem kariérní typ nebo typ s ostrými lokty, ale hudbu a divadlo mám ráda, takže uvidíme, kam mě to zavede.

Jakou hudbu provozuji nejraději
Vždycky se nejradši vracím k folkovým písním, ať jsou to Ullrychovi, Nezmaři nebo Spirituál kvintet. Další moje srdcovka je Hana Hegerová. Každé její písničce věřím až za hrob, jako kdybych to prožila sama. Šanson, lidové písně a muzikál, to jsou pro mě žánry, které mi nejvíce mluví z duše, a proto k nim mám nejblíže.

Jakou muziku ráda poslouchám
Nemám vyhraněný styl. Nikdy neodmítnu minimalismus, filmovou hudbu, lidovou hudbu, šansony a muzikál, ale díky tomu, že mám hodně kamarádů zapálených pro klasickou hudbu, vyhledávám někdy i klasiku.

Co dalšího mám ráda, jak trávím volný čas
Mojí slabostí jsou knihy, encyklopedie, pěstování květin, ale i třeba stolní hry. Můj čas dál hodně zaplňují zvířátka. Minulý rok jsme si s přítelem pořídili zakrslého králíčka Roníka a dvě felsumy madagaskarské (Grinch a Godzilla). A jinak ráda trávím čas s rodinou nebo přáteli.

Co mně dokáže udělat největší radost
Květiny. Miluji květiny.

Moje největší přání
Mým snem je dělat práci, která mě bude naplňovat a dělat mě šťastnou.

Slovo pedagožky Taťány Roskovcové o studentovi
Ivana Moravcová vyniká nejen svým krásným hlasem a muzikalitou, ale také mimořádnou pracovitostí a aktivním přístupem ke studiu i k výzvám ve své oboru. Velmi mě potěšilo, že se rozhodla ucházet se o možnost absolvovat studium populárního zpěvu se Symfonickým orchestrem Pražské konzervatoře a ještě větší radost mi udělalo, že u konkurzu obstála. Dne 30. dubna tohoto roku proběhl Ivančin koncert s orchestrem, na kterém zpívala dvě písně z muzikálu Funny Girl a píseň L. Bernsteina „I Can Cook Too“ z muzikálu On the Town.