Představujeme současné nejúspěšnější studenty Pražské konzervatoře
Jan Perný – trombon
Kdy a kde jsem se narodil
Narodil jsem se 2. září 1995 v Hradci Králové.
Moje rodina a její vztah k hudbě
Moje rodina má vřelý vztah k hudbě již po mnoho generací. Už od mého pradědečka bylo u nás tradicí hrát na trumpetu. Můj otec jako první dosáhl profesionálního vzdělání na Pardubické konzervatoři. Z matčiny strany je minulost spíš pěvecká. Moje prababička vystudovala Pražskou konzervatoř v oboru klasický zpěv. Pro mě samotného byla největší inspirací kapela mého otce. Vede plesovou kapelu, ve které jsme já i moje ségra vyrůstali. S tátou v kapele zpívala několik let i moje máma.
Jaké byly moje hudební začátky
V sedmi letech mě naši přivedli do hudební školy, kde jsem začal hrát na baskřídlovku. Na tento nástroj jsem se naučil potřebné základy, a když jsem dosáhl určité úrovně a fyzických předpokladů, začal jsem ve dvanácti letech hrát na trombon.
Proč jsem si nakonec vybral právě svůj obor
Přestože všichni v rodině hráli na trumpetu, mě vždycky víc fascinoval trombon. Nejen díky nádhernému zvuku, ale i kvůli specifickému tvaru a neomezeným možnostem nástroje.
Moje první veřejné vystoupení a vzpomínky na něj
Moje první vystoupení proběhlo na koncertě v hudební škole, bylo mi sedm. Přesně si na něj nevzpomínám, pamatuji si jen, že jsem byl docela nervózní, ale myslím, že to nakonec všechno dopadlo dobře.
Moji dosavadní učitelé a zkušenosti s nimi
Na základní škole mě učil pan Vladimír Besuch. Měl jsem veliké štěstí, že jsem narazil zrovna na něj, protože je to skvělý trombonista a dal mi do života opravdu hodně. Na konzervatoři chodím do třídy pana profesora Josefa Šimka. Znovu mohu mluvit o velikém štěstí, protože jde o výjimečného člověka z hlediska nejen profesního, ale i osobnostního. Na komorní hru a orchestrální party mě učí pan profesor Václav Ferebauer, který je rovněž mistrem svého oboru a z jehož rad budu nejspíš těžit celý život.
Soutěže, kterými jsem zatím prošel a co hlavně mi daly
Byl jsem na hodně soutěžích a každá měla nějaký přínos. Zmínil bych například Mezinárodní soutěž žesťových nástrojů v Brně a Mezinárodní soutěž ve Wroclawi, na kterých se mi podařilo získat první místa.
Co považuji za svůj největší úspěch
Za svůj dosavadní největší úspěch považuji možnost být členem Orchestrální akademie České filharmonie. Myslím, že tato zkušenost pro mě byla ta nejlepší, protože jsem mohl hrát s naším prvním orchestrem a s nejlepšími hráči u nás.
Jak hodně cvičím
Můj čas strávený cvičením se z časových důvodů den ode dne liší, ale snažím se s nástrojem minimálně dvě hodiny denně strávit.
Můj profesní vzor
Můj profesní vzor je sólotrombonista České filharmonie pan Robert Kozánek. Díky Orchestrální akademii jsem měl možnost s ním hrát a to byl pro mě veliký zážitek. Vážím si ho nejen jako hráče, ale i jako člověka a rád bych u něho pokračoval ve studiích na Janáčkově akademii múzických umění.
Kam až bych to ve svém oboru chtěl dotáhnout
Možností, kam to s trombonem dotáhnout, je mnoho. Já sám nemám žádný určitý cíl, protože je podle mě nutné se neustále zdokonalovat a učit se nové věci.
Jakou hudbu provozuji nejraději
Nejraději hraju hudbu období romantismu, mimo jiné i kvůli velkému využití mého nástroje v orchestru. K mým oblíbeným skladatelům patří Antonín Dvořák, Leoš Janáček, Gustav Mahler a Richard Strauss.
Jakou muziku rád poslouchám
V poslouchání hudby nejsem zaměřený na jeden žánr. Rád si poslechnu všechno, co má hudební náboj a dobrou myšlenku.
Co dalšího mám rád, jak trávím volný čas
Svůj volný čas nejraději trávím s přítelkyní nebo s přáteli. Rád zajdu do kina, na koncert, do bazénu nebo do hospůdky.
Co mi dokáže udělat největší radost
Největší radost mi udělají zážitky s lidmi, na kterých mi záleží, zážitky, na které budu moct do konce života vzpomínat.
Moje největší přání
Mé největší přání je dělat v životě to, co mě baví a naplňuje, a hlavně být s lidmi, které mám rád.
***
Josef Šimek, pedagog Pražské konzervatoře
Jan Perný již v dětství prokazoval své mimořádné nadání, což dokládají mnohá ocenění na hudebních soutěžích. Na Pražské konzervatoři během krátké doby dospěl ve zcela výjimečného hráče ve svém oboru. Jeho umělecký projev je neobyčejně vyzrálý a inspirující pro ostatní studenty. Jako student 3. ročníku konzervatoře zvítězil v konkurzu do Orchestrální akademie České filharmonie v náročné konkurenci, včetně studentů českých i zahraničních vysokých škol.
V době svého studia na Pražské konzervatoři dosahuje řady soutěžních úspěchů. K nejprestižnějším patří 1. ceny na mezinárodních soutěžích v Brně, polské Wroclawi nebo na soutěži konzervatoří Pardubické dechy. V loňském roce se stal vítězem soutěže o stipendium Yamaha.
K umělecké spolupráci ho také zvou naše špičková komorní tělesa jako Sdružení hlubokých žesťů České filharmonie nebo žesťový ansámbl Czech Brass, což je velmi významné pro jeho další růst a profesionální uplatnění.
Foto archiv Jana Perného
