Seznamte se: Jan Petrov
Kdy a kde jste se narodil?
Narodil jsem se 4. května 2006 v Praze.
Řekněte nám něco o vaší rodině a jejím vztahu k hudbě…
Oba moji rodiče se hudbou neživí, ale oba chodili do zušky. Hudbou se živí pouze moje nejmladší teta – Anna Skálová, která nyní hraje v Sydney Symphony Orchestra na housle. Moje mamka hraje také na housle a táta jako malý hrál na cello, poté na kontrabas a basovou kytaru. V umění táta vyniká, nikoli však v hudebním, ale výtvarném. Ve volném čase se zabývá hyperrealistickou malbou. Mám 3 mladší sourozence, dva z nich hrajou na housle a nejmladší sestře jsou teprve tři roky, ale brnká si doma na ukulele, takže nějaký hudební zájem tam je.
Jaké byly vaše hudební začátky?
Vzhledem k tomu, že jsem se poprvé s violoncellem setkal v pěti letech, tak si na své začátky si zas tak nepamatuju, ale vzpomínám si, jak jsem se svými rodiči poprvé přišel do zušky a tam mi bylo přiděleno tuším osminové cellícko. Prvních pár let se mnou cvičili rodiče, kteří tím strávili spousty hodin času. Mně se jako malému moc cvičit nechtělo, jako asi většině, tak jím moc vděčím za jejich píli a trpělivost.
Proč jste si nakonec vybral právě svůj obor?
Rodiče mě chtěli dát na nějaký nástroj a vybrali mi cello. Nějak jsem o tom tehdy nepřemýšlel a bylo mi to jedno, na co budu hrát. Ale kdybych tehdy věděl, kolik hodin do toho budu muset investovat, nevím jestli by se mi v těch pěti úplně chtělo v tom věku začínat.
Pamatujete si své první veřejné vystoupení? Jak na něj vzpomínáte?
Své první vystoupení si bohužel nepamatuju, ale byla z něj pořízená nahrávka. Byl to interní koncert violoncellistů v ZUŠ Adolfa Voborského. Brnkal jsem tam Travičku zelenou a pan učitel mě doprovázel na klavír. Občas si to pouštím a náhodou vůbec nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo!
Jací byli vaši dosavadní učitelé a jaké s nimi máte zkušenosti?
Za svou kariéru jsem měl jen dva učitele. První tóny jsem začal hrát u pana učitele Vladimíra Adamského na ZUŠ Adolfa Voborského. Pan učitel mě vždy pečlivě a velice důsledně připravoval jak na vystoupení, tak na soutěže. Díky němu jsem získal své první úspěchy na violoncellové soutěži Jana Vychytila a na celostátní soutěži pořádanou MŠMT, v obou se mi nakonec podařilo získat 1. místo. V pozdějších letech na zušce měl tu čest se mnou pracovat i na pokročilejším repertoáru, jako je např. Saint-Saënsův Violoncellový koncert a moll, Boccheriniho Koncert B dur nebo třeba Bachovy Suity pro sólové violoncello. Pan učitel mi předal mi nejen spoustu hudebních inspirací a nápadů, ale hlavně lásku k hudbě a ke svému nástroji. V roce 2021 jsem nastoupil na Pražskou konzervatoř do třídy pana profesora Tomáše Strašila, u kterého studuji dodnes. Pan profesor je naprosto skvělým učitelem a krom toho je vynikajícím komorním hráčem i sólistou. Snad v každé hodině se od něho něco nového přiučím. Pracuje se mnou hodně na technice ve skladbách, ale i na výrazu a hudebnosti. Předává mi naprosto skvělé zkušenosti a výrazně rozvíjí můj osobní vztah a názor k hudbě, za což mu jsem neskutečně vděčný.
Účastnil jste se různých hudebních soutěží. Jaké soutěže to byly, kterých si považujete nejvíce a jaký pro vás měly přínos?
Já si vážím účasti na každé soutěži, protože ve všech jsem byl obohacen novými zkušenostmi, motivací dál cvičit, poznáním nového repertoáru, ale i seznámením se porotci a se spoluúčastníky, což považuji za asi nejvíc důležité. Zúčastnil jsem se celkem pětkrát violoncellové soutěže Jana Vychytila, kam jsem se vždycky moc rád vracel a loni jsem měl tu čest zde získat cenu pro nejúspěšnějšího soutěžícího z Česka. Dále jsem se účastnil například na Janáčkově soutěži, Soutěži o cenu Gustava Mahlera, Dotzauerově soutěži v Drážďanech nebo třeba na soutěži Davida Poppera v Maďarské Várpalotě.
Co považujete za svůj největší úspěch?
Asi nejvíce si cením dvou loňských úspěchů. Ten první je z mezinárodní soutěže o cenu Gustava Mahlera, kde jsem obdržel 1. cenu, cenu pro nejlepšího českého účastníka a zároveň možnost vystoupit sólově s Filharmonií Gustava Mahlera. Dále si moc vážím 3. ceny a laureátského titulu z loňské mezinárodní violoncellové soutěže Davida Poppera.
Jaký je váš profesní vzor?
Současně mým asi největším vzorem je německý violoncellista Peter Bruns, se kterým jsem měl tu možnost se letos v únoru setkat na jeho kurzech v Německu a předal mi opravdu skvělé zkušenosti i trochu jiný interpretační pohled na skladby L. van Beethovena, J. Brahmse, J. Haydna nebo také J. S. Bacha. Dále mezi mé velké vzory patří Jens Peter Maintz, Kian Soltani, Tomáš Jamník, Marie-Elisabeth Hecker a István Várdai. Ze starších generací to bude Lynn Harrell, Daniil Shafran a Frans Helmerson.
Kam byste to chtěl ve svém oboru dotáhnout?
I když jsem se svou kariérou úplně na začátku a nevím, kam mě mé hudební dovednosti dovedou, chtěl bych při nejmenším dělat radost svým hraním ostatním lidem, ať už jako sólový nebo komorní hráč. Také bych si moc rád chtěl zahrát jako člen nějakého dobrého orchestru a v pozdějších letech bych velice rád chtěl učit především na nějaké vysoké škole svůj obor.
Jakou hudbu provozujete nejraději?
Já provozuji rád všechny skladby z různých období, protože si myslím, že každá skladba je nějakým způsobem jedinečná a má své kouzlo. Kdybych ale měl jmenovat mých několik nejoblíbenějších autorů, tak by to byli určitě Johann Sebastian Bach, Ludwig van Beethoven, Johannes Brahms, Antonín Dvořák, Petr Iljič Čajkovskij, z moderních skladatelů pak Josef Suk, Bohuslav Martinů, Dmitrij Šostakovič a Zoltán Kodály. Mohl bych jich jmenovat daleko více, ale než bych si na všechny vzpomenul, byl bych tu minimálně do zítřka.
Jakou hudbu rád posloucháte?
Kromě nejrůznějších druhů klasické hudby rád poslouchám poslední dobou jazz, zejména hraný na sólo klavír a dále rád poslouchám „devadesátkový“ americký hip hop, nejraději Afromana, Andre Nickatinu, Mystic roots band a Madchild.
Jak trávíte volný čas a jaké jsou vaše mimohudební koníčky?
Nejraději trávím čas se svými blízkými a s přáteli. Když je i pěkné počasí, jdu si zaběhat nebo se jdu projet na horském kole po okolí – bydlím na okraji Prahy, takže to do terénu nemám vůbec daleko. Poslední dobou také baví vařit, především doma o víkendech, kdy na to mám čas. Postupně dospívám k názoru, že kdybych nestudoval violoncello, šel bych pravděpodobně na nějakou gastronomickou školu.
Co vám dokáže udělat největší radost?
Největší radost mi dělá, když se daří mé rodině a mým kamarádům. Dále mi dělá obrovskou radost, když lidé projevují zájem o klasickou hudbu. Mně to na každém koncertě vytvoří opravdu neskutečně krásný pocit a je vidět, že se v dnešní době pořád najde dost lidí, kteří tento zájem mají.
Jaké je vaše největší přání?
Nejvíce si přeju, abychom byli všichni zdraví a měli se dobře. To je ve finále ze všeho to nejdůležitější.
Přejeme hodně štěstí a úspěchu ve vašem osobním i profesionálním životě!
Slovo profesora Tomáše Strašila:
Jan Petrov je vynikající, úspěšný mladý violoncellista, odměněný již za své umění množstvím ocenění z národních i mezinárodních soutěží. Jeho čerstvým úspěchem je účast na masterclassu prof. Petera Brunse v Německu, kam byl z mnoha studentů z celého světa pozván na základě zaslaných nahrávek a v silné konkurenci uspěl a byl vybrán pro vystoupení s orchestrem. Již třetím rokem studuje v mé třídě na Pražské konzervatoři a jeho talent, píle a cílevědomost jsou ohromující. Janova práce je konzistentní a pravidelná, soustředěně se věnuje systematickému rozšiřování svého repertoáru. Jeho hra již nyní vyhovuje nárokům vysokoškolského studia. Práce s takovým studentem je veliká pedagogická radost.
Jan Petrov je český violoncellista. (přečtěte si více…)
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
