Seznamte se: Jiří Slabihoudek

Představujeme současné nejúspěšnější studenty Pražské konzervatoře
Jiří Slabihoudek
– skladba


Kdy a kde jsem se narodil

V Praze roku 1992.

Moje rodina a její vztah k hudbě
Nejsem z rodiny hudebníků, byť v prenatálním věku jsem si vyslechl mimo jiné Prokofjevovu Klasickou symfonii. Později jsem byl vyslán na základní uměleckou školu a místo dobře vycvičeného Na Traktoru jsem do hodin nosil první skladebné pokusy.

Proč jsem si nakonec vybral právě svůj obor
Na počátku byl teleshopping. Mezi plamenným doporučením ke koupi sady nožů či revolučních matrací se jeden čas objevovala reklama na sadu CD s klasickou hudbou. Naplněn neutuchající touhou jsem záhy objednaný poklad třímal ve svém vlastnictví. Jednalo se o The Best of selekci. Editoři například vtěsnali první větu Beethovenova Císařského koncertu do šesti minut, z Kartinek odstřihli vše před Bránou Kyjevskou a podobně. Zkrátka jeden zločin vedle druhého, navíc na jakýchsi letitých sovětských nahrávkách. Ale já byl šťasten a obdivoval všechny ty šikovné skladatele. Bylo by hezké stát se jedním z nich, pomyslel jsem si.Moje první veřejné vystoupení a vzpomínky na něj
Jakožto skladatel jsem poprvé vystoupil na půdě šestiletého Gymnázia Postupická, které jsem tři roky navštěvoval. S kamarádkou jsme zahráli můj opus pro housle a klavír na jakési vánoční akademii. Před námi tancovala jedna ze studentek aerobik a po nás žonglovali vlasatí prváci. Pestré dopoledne.

Moji dosavadní učitelé a zkušenosti s nimi
Na Dnu otevřených dveří Pražské konzervatoře se mne ujal Otomar Kvěch. S ostychem jsem ukázal panu profesorovi své skladby pro klavír. Házenou i Harakiri, jak jsem je kdovíproč nazval, zahrál s přehledem z listu. Pro mne to byl tehdy nepochopitelný zázrak. Kvěch mi nabídl konzultace, díky nimž jsem byl přijat.

Do prvního ročníku jsem nastoupil k docentu Eduardu Doušovi. Na naše společné hodiny budu vzpomínat ještě dlouhá léta, poznal jsem díky nim nesmírně mnoho o kompozici, hudbě, životě. Doufám, že i já jsem obohatil v něčem pana profesora. O Vánocích jsem mu půjčil puzzle, které předtím nikdy neskládal.

V současné době studuji na HAMU s profesorem Hanušem Bartoněm. To jenom potvrzuje mé štěstí na kantory.Soutěže, kterými jsem zatím prošel a co hlavně mně daly
Pravidelně obesílám ostravskou Generaci, kde jsem loni získal první cenu za Slovníček pojmů pro flétnu, basklarinet a klavír. Z poslední doby mi udělal radost postup mé skladby Ejchuchu do druhého kola v soutěži České filharmonie.

Co považuji za svůj největší úspěch
V létě mi přišel e-mail z malého nakladatelství v USA, které stálo o publikaci skladby Tři trochu delší momenty. Cítil jsem se jako mistr světa až do té chvíle, než vyšel najevo počet výtisků pohybující se v jednotkách. Nehledě na čísla z toho mám samozřejmě velkou radost.

Jak často se věnuji skladbě
Stravinskij řekl, že skladatel přemýšlí nad svým dílem neustále, i když si toho není právě vědom. Řekl bych, že je to příznačné pro každého tvůrce. Jakékoli zajímavé podněty aplikujete na právě rozpracované dílo.

Můj profesní vzor
Konkrétní vzory jsem nikdy neměl.Kam až bych to ve svém oboru chtěl dotáhnout?
Bylo by hezké psát i větší skladby na zakázku, a nikoli do šuplíku. Také si troufale přeji, abych se skladbou uživil. To víte, naivní mládí.

Jakou hudbu rád píši
Kromě samostatné tvorby mám za sebou čerstvou zkušenost s komponováním hudby pro Divadlo DISK, konkrétně do Ostrovského Bouře v režii Pavla Ondrucha. V této pro mne nové roli jsem se cítil skvěle a rád bych se jí i nadále věnoval. Lákavé jsou nejen hry divadelní, ale i hry zcela jiné. Představuji si, jak zábavná by mohla být práce na hudbě k videohrám. V současné době se vyvíjejí i projekty s uměleckými ambicemi a ruku v ruce s tím i odvážní vývojáři.

Jakou muziku rád poslouchám
Teď zrovna mi hraje Mendelssohnova Italská. Felix mi visí v pokoji, byla to láska na první poslech. Kdybyste se zeptali před chvílí, poslouchal jsem Arne Nordheima, skvělého norského skladatele, který ve své době držel krok se západoevropskou avantgardou. Dopoledne jsem si pustil Anetu Langerovou.

Co dalšího mám rád, jak trávím volný čas
Čtení, teoreticky psaní. Můj dětský sen, ne příliš originální, se týkal sepisování románů. Stále přetrvává, ale krom krátké a poněkud nevyhraněné povídky o sympatickém patologovi jsem nic nenapsal, poněvadž jsem tvor lenivý. Nu a občas si zahraji ty videohry, nejlépe s kvalitní hudbou.

Co mně dokáže udělat největší radost
Když jsou všichni v rodině zdraví.

Moje největší přání
Přeji si, aby soudobá vážná hudba vyšla ze stínu svých vlastních ghett, dokázala, že se jí není třeba bát, a stala se součástí života kulturních lidí.***

Doc. Eduard Douša, pedagog Pražské konzervatoře
Jiří Slabihoudek u mne studuje skladbu na Pražské konzervatoři šestým rokem a jeho studium se  završí  mimo jiné provedením  absolventského  Koncertu pro pozoun, smyčce a bicí. Koncert se uskuteční 4. června v krásném koncertním sále Pražské konzervatoře. Byť s předstihem, již nyní bych rád zájemce o soudobou hudbu na tento koncert upozornil. Rádi bychom realizovali i koncert z vybraných komorních skladeb, které Jiří v průběhu studia vytvořil. Jiří Slabihoudek je i přes svůj  mladý věk již zralým, velmi intelektuálně založeným hudebním tvůrcem. Je nositelem ocenění z několika skladatelských soutěží, mimo jiné první ceny v mezinárodní skladatelské soutěži Generace 2014 za Slovníček pojmů pro flétnu, basklarinet a klavír. Literární inklinace dávají Jiřímu, podle mého mínění, dobré předpoklady pro autorskou realizaci v oblasti hudebního divadla. Budu se zájmem sledovat, zda se pro takovýto projekt rozhodne v průběhu svého dalšího studia na Hudební fakultě AMU, které zahájil v tomto akademickém roce u profesora Hanuše Bartoně.

www.prgcons.cz

Foto archiv J. Slabihoudka / Kristýna Šrámková

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

Mohlo by vás zajímat