Seznamte se: Kateřina Burešová

Kdy a kde jste se narodila?
Narodila jsem se 13. května 2002 v Kroměříži.

Řekněte nám něco o vaší rodině a jejím vztahu k hudbě…
Mám krásnou velkou rodinu. Spousta rodinných příslušníků se živí hudbou, takže jsem v tom vyrůstala odmalička. Můj tatínek je profesionální trumpetista, hraje ve filharmonii a také učí na konzervatoři. Můj starší bratr studuje také trubku na konzervatoři, sestra studuje na konzervatoři pro změnu violu, ale hraje také na trombon a zpívá. A můj nejmladší bratříček začal nedávno chodit na klavír a bicí do základní umělecké školy. Jediná maminka se hudbou neživí, ale ráda si zazpívá. Když bych zabrousila k bratrancům a sestřenicím, tak by se tam nějaký ten trombon, bicí a housle také našly. Je u nás zkrátka veselo.

Jaké byly Vaše hudební začátky?
Vzhledem k tomu, že pocházím z Moravy, tak jsem neminula tradiční moravskou dechovku, kde mi už asi ve 4 letech dali na pódiu mikrofon (konkrétně můj tatínek) a řekli, abych něco zazpívala. No a když zjistili, že se ráda předvádím, nebojím se a docela i intonuji, přihlásili mě do základní umělecké školy v Hulíně, kde se mě už zhostila moje první učitelka zpěvu.

Proč jste si nakonec vybral právě svůj obor?
Už odmalička jsem měla jasno, že se budu živit nejspíše něčím uměleckým. Jednu dobu mě hodně lákalo herectví, ale postupem času jsem zjistila, že zpěv je to pravé. Koneckonců zpěvačka musí nejen umět zazpívat, ale k tomu i zahrát. Ve 12 letech jsem nastoupila na šestileté Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži, kde jsem v tercii zjistila, že bych údajně měla maturovat z matematiky. Nebudu lhát. Tato skutečnost mě také nakopla k tomu, abych zkusila přijímačky na konzervatoř. A podařilo se.

Pamatujete si své první veřejné vystoupení? Jak na něj vzpomínáte?
Úplně přesně si první vystoupení nevybavuji, ale určitě to bylo jedno z těch, kde mi právě dali do ruky mikrofon a řekli: ,,Zpívej!” No a já jsem spustila.

Jací byli vaši dosavadní učitelé a jaké s nimi máte zkušenosti?
Od mých začátků na Základní umělecké škole v Hulíně až po nástup na konzervatoř, tzn. 11 let, mě učila skvělá paní učitelka Dana Zapletalová. Ta mi dala výborné základy od správného technického zpívání až po různé, řekla bych i kreativní práce v komorním zpěvu. Vždy mě ty hodiny bavily, a to bylo tehdy pro mne, jakožto ještě dítě, velmi důležité. Na těchto základech jsem potom na konzervatoři začala budovat s výbornou paní profesorkou Monikou Brychtovou. Musím říct, že jsem na obě dvě učitelky měla neskutečné štěstí, protože obě směřují v technickém zpívání stejným směrem, což je pro studentku zpěvu velmi důležité. A já jim za tu jejich práci moc děkuji.

Účastnila jste se různých hudebních soutěží. Jaké soutěže to byly, kterých si považujete nejvíce a jaký pro vás měly přínos?
Jako malá jsem jezdila na různé zuškové souteže a zakončila jsem to tehdy v celostátním kole v Turnově, kde jsem získala první místa jak v sólovém, tak komorním zpěvu. Na tyto soutěže vzpomínám velmi ráda, protože jsme si to jezdili s dobrou partou hlavně užít. Na konzervatoři jsem se poté účastnila dalších soutěží, na kterých mi i více záleželo. Přišla vlna zodpovědnosti a také větší nervozity. Ale každá soutěž mi toho dala hodně a přinejmenším je dobré vidět, jak zpívají vaši vrstevníci nebo i starší “vyspělejší” zpěváci. Člověka to může opravdu hodně motivovat. Přes všechny soutěže, kterých jsem se zúčastnila si nejvíce vážím asi umístění v Karlových Varech, kategorie Operní naděje. Tam jsem získala druhé místo, ale nejen to. Tady jsem zjistila, že pokud člověk poctivě pracuje, určitě se to někde zúročí. Možná to není hned, ale musíte věřit, že to jednou přijde.

Co považujete za svůj největší úspěch?
Nemůžu říct jednu věc, kterou bych považovala za úspěch. Každý můj krok je buď špatný nebo správný, ale vždy mě někam dovede. Úspěchem se tedy dá považovat každá maličkost v mém životě.

Jaký je váš profesní vzor?
Jeden takový vzor asi nemám. Ale za to obdivuji spoustu operních pěvkyň. V posledních letech jsem si velmi oblíbila Editu Gruberovou. Jestli je něco, co mě mrzí, tak to, že už ji nikdy neuslyším živě. Vždy jsem obdivovala, jak dokáže svůj hlas vést, jak si hraje s tóny apod. Pro mě je to velmi muzikální zpěvačka, a to dokážu ocenit. Mezi moje další oblíbenkyně patří nepochybně i francouzská sopranistka Sabine Devieilhe. Její zpívání mě jednoduše hladí po duši.

Kam byste to chtěla ve svém oboru dotáhnout
Moc bych si přála zpívat. Zní to jednoduše, ale v dnešní době to tak jednoduché není. Je spousta výborných pěvkyň a člověk musí určitým způsobem prorazit. A o to já se budu vždy s pokorou snažit, protože zpívání mě naplňuje a nedokážu si představit, že bych se toho někdy vzdala.

Jakou hudbu provozujete nejraději?
Jak říká můj tatínek, musíš umět zazpívat všechno, nikdy nevíš, co ti přijde zrovna do cesty. A má svým způsobem pravdu. V mém repertoáru se najdou skladby skoro ze všech období i žánrů. Já mám nejraději, když můžu zpívat a zároveň předávat emoce. Pak už je jedno, zda zpíváte barokní árii nebo píseň z muzikálu.

Jakou hudbu rád posloucháte?
Když si chci opravdu odpočinout od klasické hudby, kterou slýchám každý den ze všech stran, pustím si různé žánry. Od folklorních souborů, přes skupiny jako je ABBA, Queen, až po například Evičku Pilarovou. Můj vkus je zkrátka hodně rozmanitý a nepohrdnu žádnou dobrou hudbou.

Jak trávíte volný čas a jaké jsou vaše mimohudební koníčky?
Já toho volného času moc nemám. Přes týden studuji v Praze a o víkendech se snažím jezdit na Moravu za rodinou. Moc ráda tedy trávím čas s rodinou, přítelem nebo kamarády z mé rodné vesničky.

Co vám dokáže udělat největší radost?
Kvalitně strávený čas s rodinou nebo mými blízkými. Ve zpěvu mi dokáže udělat radost, když mě paní profesorka pochválí, nebo když se mi podaří koncert. To mi dá za pravdu asi každý muzikant, že pocit po vystoupení je nepopsatelný.

Jaké je vaše největší přání?
Mým největším životním přáním je být šťastná a mít zdravou (možná i velkou) rodinu.

Přejeme hodně štěstí a úspěchu ve vašem osobním i profesionálním životě

Slovo profesorky Moniky Brychtové:
Kateřinu Burešovou jsem poznala před šesti lety, když za mnou přišla s maminkou na konzultaci. S radostí jsem ji přijala do své pěvecké třídy na konzervatoři. Katuška je talentovaná zářící bytost, má krásný zvonivý hlas a vřelý oduševnělý projev. Je pilná a vnímavá, velice muzikální. Za dobu naší spolupráce se z děvčátka stala mladá pěvkyně, která vyniká zejména v barokním repertoáru, ale výborně zpívá také operetu a muzikál. Katušce držím palce a přeji šťastný život uprostřed krásné hudby.

Kateřina Burešová je česká zpěvačka. (přečte si více…)