Seznamte se: Michaela Špačková

Představujeme současné nejúspěšnější studenty Pražské konzervatoře
Michaela Špačková – fagot

Kdy a kde jsem se narodila 
Narodila jsem se 5. července 1993 v Praze.

Moje rodina a její vztah k hudbě
Moji rodiče jsou inženýři a klasickou hudbu nesposlouchají. Avšak když doma začnu hrát Weberův koncert, tak ten již zaručeně pozná celá rodina! 🙂

Jaké byly moje hudební začátky
V osmi letech jsem začala chodit na zobcovou flétnu do základní umělecké školy k paní učitelce Musilové, zároveň jsem se také začala učit hrát na klavír. Své hudební začátky si moc nevybavuji, jen to, že byla paní učitelka moc hodná a za každou hodinu mi dala samolepku! Díky ní jsem se také vůbec dozvěděla o Gymnáziu a Hudební škole hl. m. Prahy a zvládla přijímací zkoušky.

Proč jsem si nakonec vybrala právě svůj obor
Vlastně to asi byla náhoda, měla jsem hodně věcí, které mne velmi bavily, ale nástupem na Gymnázium a Hudební školu hl. m. Prahy se to zřejmě rozhodlo. Přijímací zkoušky jsem dělala ze zobcové flétny, na kterou jsem nemohla pokračovat ve studiu a měla si vybrat ze tří jiných nástrojů – lesního rohu, hoboje a fagotu. Lesní roh mi mamka zakázala i vyzkoušet, že je moc hlasitý, hoboj nic moc. Avšak dodnes si pamatuji tu chvíli, kdy mi profesor Kořínek podává ten veliký dřevěný nástroj (který vidím snad poprvé v životě) a vysvětluje mi, jak se na takový nástroj hraje. Vytroubila jsem jakýsi zvuk a hned poté mi jeden pan učitel stihl zašeptat, ať si vyberu fagot, že je tam skvělý a moc hodný profesor. A tak jsem si tedy vybrala fagot! (Myslím, že nikoho v rodině tehdy nenapadlo, že se po pár letech studia rozhodnu, že chci s hudbou pokračovat a být fagotistka!)Moje první veřejné vystoupení a vzpomínky na něj
Mé úplně první vystoupení bylo v základní umělecké škole a hrála jsem na zobcovou flétnu písničku Rozvíjej se poupátko. A co se týče fagotu, bylo to asi po půl roce mého studia a hrála jsem dvě lehké skladbičky Chorea Hungarica a Chanson.

Moji dosavadní učitelé a zkušenosti s nimi
Zatím po celou dobu mých studií jsem pokaždé narazila na skvělé profesory! Hru na fagot jsem začala u MgA. Lukáše Kořínka na Gymnáziu a Hudební škole hl. m. Prahy, u kterého jsem studovala osm let. Ze začátku jsem nebyla zvyklá moc cvičit, ale průběhem času se to zlepšovalo a fagot mě začal hrozně moc bavit. Za těch osm let mě toho pan profesor naučil opravdu hodně a jsem hrozně ráda, že jsem mohla začínat svá studia právě u něj.

Po maturitě jsem nastoupila na Pražskou konzervatoř a dostala se do třídy MgA. Tomáše Františe a Mgr. Ondřeje Roskovce. Ti mě během půl roku připravili na soutěž Pražské jaro. Věnovali se mi opravdu intenzivně a naučili mě spoustu nových věcí. Jsou to skvělí profesoři a nesmírně je obdivuji! Tento školní rok jsem ještě zahájila studium na Hochschule für Musik Hanns Eisler v Berlíně, kde mě učí profesor Volker Tessmann, se kterým jsem též moc spokojená.Soutěže, kterými jsem zatím prošel a co hlavně mně daly
– 2009 – Soutěžní přehlídka konzervatoří – první cena a titul laureáta
– 2011 – druhá cena na soutěži Concertino Praga – národní kolo
– 2011 – druhá cena v oboru dřevěné dechové nástroje na mezinárodní soutěži Pro Bohemia v Ostravě
– 2012 – Eurovize mladých hudebníků, vítězka národního kola, účast ve finále na otevíracím open air koncertě festivalu Wiener Festwochen ve Vídni za doprovodu Symfonického orchestru Vídeňského rozhlasu – ORF
– 2012 – cena Mladý hudebník roku
– listopad 2012 – třetí cena na mezinárodní soutěži Circolo Cameristico Piemontese „Città di Chieri“ v Itálii
– listopad 2012 – první cena a absolutní vítěz v oboru hry na fagot na Soutěžní přehlídce konzervatoří
– květen 2014 – účast ve finále mezinárodní soutěže Pražské jaro, získání Čestného uznání a ceny Olega Podgorného pro nejúspěšnějšího nejmladšího českého účastníka – má účast ve finále Pražského jara byla opravdu nečekaná, nenapadlo mě ani, že bych se dostala do druhého kola, natož do finále! Z této soutěže jsem si vzala ponaučení, že by člověk měl počítat se vším a připravit se na všechna kola!
– červenec 2014 – první cena na Soutěžní přehlídce pro fagot a hoboj v Ratajích nad Sázavou
– říjen 2014 – druhá cena na mezinárodní soutěži pro dechové nástroje INTERMUSICA Birkfeld v Rakousku
– listopad 2014 – Mezinárodní fagotová soutěž Carl Maria von Webera ve Wrocławi – první cena
– listopad 2014 – Mezinárodní soutěž pro dechové nástroje ve Wrocławi – první cena a cena Grand Prix – Absolutní vítěz soutěže
Soutěže jsou dobré v tom, a to na nich mám ráda, že poznáte spoustu nových lidí, navážete nová přátelství. Můžete si poslechnout, jak hrajou ostatní, nechat se inspirovat, naučit a dozvědět se něco nového. A také vás donutí více cvičit!Co považuji za svůj největší úspěch
Největší nevím, každopádně za velký úspěch považuji například své studium na Hochschule für Musik v Berlíně, účast ve finále a získání čestného uznání na soutěži Pražské jaro, možnost zahrát si sólově s Českou filharmonií na open air koncertě díky konkurzu Zahraj si s Českou filharmonií. Nebo že jsem byla vybrána do dvou Orchestrálních akademií – České filharmonie a PKF – Prague Philharmonia, do Evropského orchestru mládeže EUYO.Jak hodně na svůj nástroj cvičím
Základně se snažím cvičit dvě až tři hodiny denně, když však mám před soutěží či důležitým koncertem, cvičím kolem čtyř až pěti hodin denně.

Můj profesní vzor
Mám opravdu spoustu vzorů nebo také zdrojů inspirace a motivace do další práce. Například nedávno jsem byla na koncertě Berlínských filharmoniků a Marthy Argerich a to mě opravdu neskutečně nadchlo.

Kam až bych to ve svém oboru chtěla dotáhnout
Chtěla bych to dotáhnout tam, aby mě to pořád naplňovalo a bavilo. Ideálně dostat se do nějakého skvělého orchestru a k tomu mít možnost podílet se také na komorní hudbě, případně mít nějaké sólové koncerty.Jakou hudbu hraju nejraději
Co se týče sólového hraní, v nynější době hraji nejraději hudbu dvacátého století, především francouzské autory. S orchestrem mě baví všechno, ale asi nejvíce hudba romantismu a dvacátého století.

Jakou muziku ráda poslouchám
Hudbu klasickou a občas jazz! Momentálně nejvíce poslouchám Chopina a Mahlera.

Co dalšího mám ráda, jak trávím volný čas
Ráda čtu knihy, protáhnu se občas jógou, miluji dobré jídlo, posezení s přáteli u kávy či piva anebo čas strávený s rodinou.

Co mně dokáže udělat největší radost
Opravdu spoustu věcí!

Moje největší přání
Aby byli všichni mí blízcí zdraví a veselí!***

MgA. Tomáš Františ, pedagog Pražské konzervatoře
Michaela Špačková přišla do mé třídy na Pražské konzervatoři po úspěšně ukončeném studiu fagotové hry na Hudebním gymnáziu Jana Nerudy pod vedením pana profesora Lukáše Kořínka. Jemu patří dík, že Michaela hraje na fagot a že u fagotu zůstala. Jsem totiž přesvědčený, že by vynikla v jakémkoli hudebně-interpretačním oboru.

Po příchodu na konzervatoř stál před námi úkol zdokonalit její mistrovství ve hře na takovou úroveň, aby mohla konkurovat soupeřům v seniorských soutěžích. Juniorské soutěže s přehledem vyhrávala. Během jednoho roku intenzivní práce se jí podařilo uspět na Mezinárodní soutěži Pražského jara 2014, kde mezi čtyřiceti soutěžícími mezinárodní seniorské špičky obsadila úžasné čtvrté místo. Za tímto úspěchem stojí mnoho hodin dřiny a týmové práce s panem profesorem Ondřejem Roskovcem, který se na přípravě podílel. Na soutěž Pražského jara navázala dalšími úspěchy na soutěži v polské Wrocławi a rakouském Birkfeldu.

Michaela Špačková vlastní ohromnou dávku talentu, píle a inteligence. Její předností a pomocníkem je výjimečná paměť. Je členkou Orchestrální akademie PKF – Prague Filharmonia a České filharmonie, kde jste ji mohli například vidět v televizním přenosu Vánočního koncertu 2014. V současné době studuje kromě Pražské konzervatoře také Hochschule für Musik Hanns Eisler v Berlíně.

Pouze ve výjimečných případech se dokáže fagotista živit jenom sólovou hrou. Tu musí většinou kombinovat s pedagogickou prací a hraním v orchestru. Byť je česká fagotová škola na vynikající úrovni, je většina českých fagotistů zaměstnána v českých orchestrech a institucích. Právě nyní přichází doba, kdy by se měly výsledky práce českých pedagogů projevit ve stálém působení českých umělců ve významných evropských orchestrech a institucích. Michaela Špačková by měla podle svých dosavadních výsledků a předpokladů v této roli obstát, a to přinejmenším na vrcholně evropské úrovni.

www.prgcons.cz

Foto archiv Michaely Špačkové / PJ – Zdeněk Chrapek