Seznamte se: Michaela Šrámková

Opera PLUS představuje současné nejúspěšnější studenty Pražské konzervatoře. Tentokrát je to Michaela Šrámková z akordeonové třídy profesora Josefa Hřebíka.
Michaela Šrámková (foto se souhlasem Michaely Šrámkové)
Michaela Šrámková (foto se souhlasem Michaely Šrámkové)

Kdy a kde jste se narodila?
Narodila jsem se v listopadu roku 2004 na Vysočině v Havlíčkově Brodě.

Řekněte nám něco o vaší rodině a jejím vztahu k hudbě…
V naší rodině mají hudbu všichni rádi, poslouchají běžné písně, rádi tančí, ale na hudební nástroj hraji jenom já a moje starší sestra. Ta hraje na kytaru. Mě okouzlil zase akordeon a už jsem u něj zůstala. Můj taťka říká, že to, co nebylo do vínku dáno jemu, dostala jsem já.

Jaké byly vaše hudební začátky?
Maminka mi od malička zpívala a pouštěla mi různé písničky. Vždy s úsměvem vzpomíná, jak jsem ožila, začala zpívat a tancovat, když jsem slyšela jakoukoliv hudbu. Ve školce jsem navštěvovala taneční soubor a místní lidový soubor. Od předškolního roku jsem začala chodit do přípravného ročníku Základní umělecké školy Jana Václava Stamice v Havlíčkově Brodě.

Proč jste si nakonec vybrala právě svůj obor?
Moje sestra vystupovala na koncertech v ZUŠ s kytarou a já jsem se s rodiči na ni chodila dívat. Tam jsem poprvé uslyšela akordeon a zamilovala si ho. V přípravné třídě na základní umělecké škole nás seznamovali s různými nástroji. V pololetí se žáčci rozhodují, na který nástroj se chtějí učit. Já jsem měla od začátku vybráno, akordeon. Moc se mi líbilo spojení hry a zpěvu zároveň. A mám ráda, že akordeon zní jako více nástrojů dohromady.

Pamatujete si své první veřejné vystoupení? Jak na něj vzpomínáte?
Moje první veřejné vystoupení s akordeonem bylo v pěti letech, kdy jsem hrála a zpívala lidovou písničku. Moc ráda na něj vzpomínám, velmi jsem si to užila a nebyla jsem nervózní.

Michaela Šrámková (foto se souhlasem Michaely Šrámkové)
Michaela Šrámková (foto se souhlasem Michaely Šrámkové)

Jací byli vaši dosavadní učitelé a jaké s nimi máte zkušenosti?
Na ZUŠ v Havlíčkově Brodě jsem měla skvělou paní učitelku Ivanu Laštovičkovou. Byla pro mě takovou hudební maminkou. Svým laskavým a profesionálním přístupem mě motivovala k ještě větší lásce k hudbě a akordeonu. Jsem jí vděčná za to, jak se mi těch deset let naplno věnovala. Naučila mě hrát na akordeon od základů až po náročné skladby. Absolvovaly jsme spolu nespočet soutěží doma i v zahraničí. A když nastal čas, perfektně mě připravila na vyšší studium. Do dnešní doby stále jezdím do Havlíčkova Brodu hrát s akordeonovým orchestrem Pohoda a vystupuji s nimi. S paní učitelkou aktivně spolupracuji. Na konzervatoři jsem měla opět velké štěstí a dostala jsem pana profesora Josefa Hřebíka. Spolu ještě více zdokonalujeme moji techniku. Rozebíráme skladby do detailu a snažíme se na hudbu dívat z různých úhlů pohledu. Pan profesor je profesionál s lidským přístupem a krásným vztahem k hudbě, od kterého se hodně učím. Na paní učitelce Laštovičkové i panu profesoru Hřebíkovi si nejvíce vážím toho, že vždy upřednostňovali můj přirozený projev, před naučeným technickým hraním.

Zúčastnila jste se různých hudebních soutěží. Jaké soutěže to byly, kterých si považujete nejvíce a jaký pro vás měly přínos?
Za třináct let, co hraji na akordeon, jsem se zúčastnila mnoha soutěží. Mám zkušenosti v sólové, komorní i orchestrální hře. Pravidelně jsem se účastnila soutěží v Rajeckých Teplicích, Chorvatsku, Ostravě, Popradě a soutěží ZUŠ. Za ta léta jsem posbírala krásná ocenění. Na konzervatoři si vážím mezinárodních prestižních soutěží CMA, CIA. Dále pak soutěže v Itálii a celostátní soutěže v Dobřanech. Všechny soutěže mě posouvají dál. Každý úspěch i neúspěch mě motivuje k další práci. Všechny diplomy a poháry mají u mě čestné místo.

Co považujete za svůj největší úspěch?
Za svůj největší úspěch považuji přijetí na Pražskou konzervatoř, kde mohu studovat to, co mě nejvíce baví a dále se v tom rozvíjet. Ze všech cen si asi nejvíce vážím sedmi titulů: „Talent Vysočiny“ udělený krajem Vysočina. Také mě těší cena pro nejlepšího umělce do osmnácti let od vedení města Havlíčkova Brodu. Ale celkově si vážím všech cen, které jsem kdy dostala.

Jaký je váš profesní vzor?
Nemám jen jeden profesní vzor. Snažím se učit od lidí, kterých si vážím. Velkou inspiraci pobírám od svých dosavadních učitelů, ale také od spolužáků a spoluhráčů z různých soutěží.

Kam byste to chtěla ve svém oboru dotáhnout?
Já dopředu neplánuji, beru život tak, jak přijde. Nově učím pár hodin týdně v základní umělecké škole v Chotěboři. To je určitě práce, které se chci do budoucna věnovat. Samozřejmě bych i ráda nadále vystupovala.

Michaela Šrámková (foto se souhlasem Michaely Šrámkové)
Michaela Šrámková (foto se souhlasem Michaely Šrámkové)

Jakou hudbu provozujete nejraději?
Baví mě hrát sólovou i komorní hru. V sólové hře mě baví hudba barokní a také soudobí autoři. V komorní hře ráda střídám všemožné žánry.

Jakou hudbu ráda posloucháte?
Můj výběr je velice různorodý. Poslouchám klasickou hudbu, pop, funk, jazz a rock. Výběr žánru vždycky závisí na mé náladě.

Jak trávíte volný čas a jaké jsou vaše mimohudební koníčky?
Svůj volný čas nejraději trávím s mojí rodinou nebo nejbližšími přáteli. Ráda chodím na procházky a na dobrou kávu. Můj největší mimohudební koníček je plavání.

Co vám dokáže udělat největší radost?
Největší radost mi udělá pochvala od ostatních a ohodnocení mé práce. Také, když se mi něco povede ať už ve škole, nebo při hraní.

Jaké je vaše největší přání?
Největší přání by se týkalo mé rodiny. Aby byly všichni zdraví a spokojení. Dále, aby mě hudba stále naplňovala a dělala šťastnou, jako do teď.

Slovo profesora Josefa Hřebíka:
Michaela Šrámková studuje v mé třídě na Pražské konzervatoři čtvrtým rokem. Již u přijímacích zkoušek hrála repertoár na úrovni konzervatoře. Pro studium získala od paní učitelky Ivany Laštovičkové ty nejlepší předpoklady a návyky. Ve své přípravě je vždy maximálně precizní. Míša je obdařena přirozenou muzikálností a zároveň i skvělou technikou. Ve svém repertoáru se zaměřuje zejména na hudbu barokní a rovněž na soudobou akordeonovou literaturu. Dbá na stylovou čistotu a výstavbu skladeb. Její projev je vždy přesvědčivý, precizní a prostý jakékoliv povrchnosti. Naše spolupráce je mi velikou radostí. Míše přeji mnoho dalších úspěchů.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments