Seznamte se: Tereza Papoušková
Kdy a kde jste se narodila?
Narodila jsem se 13. května roku 1999 v Praze.
Řekněte nám něco o Vaší rodině a jejím vztahu k hudbě…
Narodila jsem se do rodiny amatérských hudebníků, kteří si rádi zahrají na kytaru a zazpívají při rodinných událostech. Od malička jsem byla vedena k hudbě mojí maminkou a babičkou, které mi před spaním zpívaly lidové písně. Často jsme poslouchaly i písničky od Svěráka a Uhlíře. Později jsme s babičkou doma zpívávaly různé lidové melodie v kánonu nebo ve dvojhlase. Také si pamatuji, že jsem s dědečkem nahrála své první CD asi ve čtyřech letech s lidovými písněmi a koledami. Pouštím si ho dodnes.
Jaké byly Vaše hudební začátky?
Od tří let jsem navštěvovala dětské sbory – Hlahol, Sedmihlásek a později Bambini di Praga, Kühnův dětský sbor a Dětskou operu Praha. Již od útlého věku jsem byla (jak o mě říká má rodina) komediant. Ráda jsem se předváděla před svou rodinou – při rodinných akcích jsem se společně s mladšími brášky převlékala do různých kostýmů, zpívala, hrála na flétnu a vymýšlela různé herecké scénky.
Později jsem začala navštěvovat základní uměleckou školu v Horoměřicích, kde jsem hrála na flétnu a chodila na hudební nauku. Zároveň jsem chodila na tenis, který byl v té době mým velkým koníčkem. Flétna ovšem nebyla to, co by mě nadchlo, a tak jsem začala hrát na klavír a navštěvovat první hodiny zpěvu v hudební škole Jiřiny Markové-Krystlíkové.
Proč jste si nakonec vybrala právě svůj obor?
Volba operního zpěvu úzce souvisí s mým dlouholetým působením v Dětské opeře Praha. Do souboru jsem začala chodit v roce 2009. V této době jsem poprvé cítila, že stát na prknech divadla je to, co bych chtěla pro svůj budoucí život. Neskutečně mě bavilo hrát divadlo spojené se zpěvem, tancem a mluvenou prózou. V Dětské opeře jsem se objevila kouzlo opery a na zážitky, které jsem si odtud odnesla, vzpomínám dodnes. Když jsem zpívala jedno z prvních představení v Dětské opeře, rodina mi vyprávěla, že jsem stála v první řadě a oproti ostatním dětem jsem byla strašné dřevo. Postupně jsem se zde vypracovala od malých dětských rolí až například po roli Juliet z Kominíčka nebo Kuchtíka v Rusalce. Měla jsem možnost nahrávat CD po boku Barbory Řeřichové, která pro mě byla velkým vzorem. Určitý podíl na mém rozhodnutí studia operního zpěvu má i pan dirigent Jan Chalupecký, se kterým jsem měla možnost nesčetněkrát zpívat a nahrávat. Odjakživa se potýkám s trémou, ale Dětská opera mi pomohla se otrkat a na jevišti cítit se jako doma. Dokonce mi jeden kolega z Dětské opery poradil, abych si představila, že je obecenstvo „nahé“… a to mi pomáhá dodnes!
Pamatujete si své první veřejné vystoupení? Jak na něj vzpomínáte?
První vystoupení, které mám v živé paměti, byl koncert v Rudolfinu se souborem Bambini di Praga. Bylo mi tehdy asi pět let, když mi vedoucí souboru těsně před představením řekla, že budu zpívat sólo místo jedné holčičky, která náhle onemocněla. Zpívala jsem společně s nějakým chlapcem „Nestarej se ženo má!“
Představení, které si ale pamatuju nejvíce, bylo jedno z mých prvních v Dětské opeře, kdy jsme nastudovali Andílky od Lukáše Hurníka. Hrála jsem roli čerta a neskutečně si to užívala!
Jací byli vaši dosavadní učitelé a jaké s nimi máte zkušenosti?
Mezi jednu z prvních učitelek zpěvu, byla již zmíněná Barbora Řeřichová. Pamatuji si, jak jsem Báru pozorovala při vystoupeních s Dětskou operou a obdivovala ji. Jsem moc ráda, že jsem k Báře mohla chodit na hodiny zpěvu a čerpat z jejích zkušeností.
Od Báry jsem přestoupila k profesorce Jiřině Markové-Krystlíkové z důvodu přípravy na talentové zkoušky na konzervatoř. S paní profesorkou jsem měla tu čest pokračovat až do poloviny třetího ročníku Pražské konzervatoře. Pod jejím vedením jsem se naučila velké píli a cílevědomosti. Otevřela mi oči, co se týče operního světa. Také jsem pod jejím vedením získala mnoho ocenění na různých soutěžích a měla možnost zpívat po boku českých, ale i zahraničních zpěváků, či dirigentů. S paní profesorkou jsem ušla velký kus cesty za svým snem, za což jsem jí velice vděčná.
Mou nynější profesorkou je Yvona Škvárová-Votavová. Je takový můj motor, který mě neustále popohání kupředu a pomáhá mi ke zdokonalování mé pěvecké techniky – což je pro mě někdy opravdu velký oříšek. Má tu trpělivost, že se mnou jedno cvičení opakuje třeba půlku jedné hodiny, abych si zafixovala určité pocity. Nesmírně ráda s ní pracuji a rozvíjím své pěvecké možnosti a schopnosti. Po dobu studia u paní profesorky jsem zažila také krušné chvíle, které mě doslova položily na zem a neměla jsem chuť dál něco rozvíjet, vždy mě ale nakopla a podpořila. Pod jejím vedením jsem byla letos přijata na HAMU.
Účastnila jste se různých hudebních soutěží. Jaké soutěže to byly, kterých si považujete nejvíce, a jaký pro Vás měly přínos?
Mezi jednu z nejúspěšnějších soutěží, kterých jsem se zúčastnila, byla soutěž Iuventus Canti ve slovenských Vráblích, kde jsem si ve velké konkurenci vyzpívala třetí místo. Za veliký úspěch také považuji druhá místa na soutěžích Pražský pěvec, písňová soutěž Bohuslava Martinů a pěvecká soutěž Olomouc. Minulý rok jsem si také odvezla čestné uznání z mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech. Díky soutěžím jsem se naučila ovládat svou nervozitu a odbourat některé své bloky.
Co považujete za svůj největší úspěch?
Za svůj aktuální úspěch považuji přijetí na HAMU. Velice se z toho těším a jsem ráda, že mám tu možnost rozvíjet své pěvecké schopnosti a jít dál za svým snem.
V pátém ročníku Pražské konzervatoře jsem měla možnost nastudovat roli Sylvy Varescu z Čardášové princezny v režii Zbyňka Brabce. Byla to první velká role, kterou jsem si kdy zazpívala a zároveň jedna z největších výzev, které jsem za svůj život měla. Spojení těžkého pěveckého partu s tancem a naprostou soustředěností není tak jednoduché, jak se zdá býti. Byla to pro mě ohromná zkušenost, na kterou budu vzpomínat celý život. Toto byl asi můj zatím největší úspěch.
Jaký je Váš profesní vzor?
Za svůj vzor považuji zpěvačku Annu Netrebko. Její pěveckou kariéru sleduji již od svých dvanácti let, kdy jsem poprvé viděla zfilmovanou verzi opery LaBohème, kde hrála po boku Rolanda Villazóna. Od té doby miluju Bohému a Netrebko také! Dále mohu jmenovat Annu Moffo nebo Mirellu Freni.
Kam byste to chtěla ve svém oboru dotáhnout?
Jsem velký vlastenec, milovník Prahy, takže mým přáním je zpívat po pražských a obecně českých divadlech. Ráda bych si ale také zazpívala v zahraničních divadlech jako je Vídeňská státní opera nebo Milánská La Scala… Je to možná nesplnitelné přání, ale pohání mě kupředu. Takovým mým velkým přáním je zazpívat si Mařenku z Prodané nevěsty, Rusalku a samozřejmě mou milovanou Mimi z Bohémy. Pokud jednou budu mít možnost zpívat tyto role, pak budu velice šťastná.
Jakou hudbu provozujete nejraději?
Mezi mé nejoblíbenější operní árie patří „Ten lásky sen“ z opery Prodána nevěsta, na které jsem se mnoho naučila a moc ráda jí zpívám. Mezi oblíbenou písňovou tvorbu patří písně Francise Poulenca nebo Modesta Petroviče Musorgského, od kterého jsem nastudovala Dětskou světničku. Jaký žánr mě ale také moc láká, je opereta. Tato zkušenost mě velice bavila a určitě bych si ji chtěla zopakovat!
Jakou hudbu ráda posloucháte?
Můj hudební vkus je docela rozsáhlý. Mezi mé oblíbené skladby pro poslech, například když jedu autem, jsou muzikálové písně – z Čarodějky, Fantoma opery nebo Bídníků. Z operní tvorby jsou to určitě opery Rusalka, Prodána nevěsta, Carmen, Tosca, Bohéma a mnoho dalších. Vždy podle nálady. Ráda také poslouchám symfonickou tvorbu.
Jelikož má můj přítel rád tvrdou hudbu, určitě si také někdy poslechnu kvalitní rock nebo metal. Mezi mé další oblíbené žánry patří rock’n’roll.
Jak trávíte volný čas a jaké jsou Vaše mimohudební koníčky?
Nejraději trávím volný čas se svou rodinou, přítelem a jeho rodinou. Často podnikám výlety se svou nejlepší kamarádkou a také ráda trávím čas s mým dlouholetým kamarádem a (doufám, že i budoucím kolegou) Ondrou Benkem, který ztvárnil mého partnera Edwina ve výše zmíněné Čardášové princezně.
Moje maminka pracuje jako pěstounka na přechodnou dobu, a tak máme doma pořád veselo. Mám ráda děti, a tak se snažím trávit volný čas například hlídáním dětí. Několikrát do roka také jezdíme k tatínkovi na hory, kde má penziony. Tam si vždy krásné pročistím hlavu. Ráda vařím a jím, to je takové mé poznávací znamení… Prarodiče říkají: „Na tu holku je radost pohledět, když tak hezky jí!”
Co Vám dokáže udělat největší radost?
U mě je na prvním místě vždy rodina, a tak mám vždy největší radost, když jsme všichni pohromadě. Miluji Vánoce, je to čas, kdy mám permanentně radost. Ráda obdarovávám rodinu nebo kamarády různými suvenýry ze zahraničí. Čekám už jen na dobu, kdy mi maminka řekne, abych už jí nevozila žádný hrníček, protože jich má plnou skříň. Mám radost, když mají radost moji blízcí, protože ji mají, i když upeču ne příliš povedený koláč…
Co mě udělá šťastnou je, když na sobě zpozoruji nějaké pěvecké pokroky a také, když mě pochválí moje paní profesorka. Pak mám veliký náboj a chuť posouvat se dále.
Jaké je Vaše největší přání?
Mým největším přáním je, abychom já a mí nejbližší byli v plném zdraví! To je to nejdůležitější.
Také si přeji být zpěvačkou! Mým přáním je stát na prknech, aby v hledišti seděl můj budoucí manžel s našimi dětmi a moji nejbližší, jako je moje maminka, tatínek, babičky a dědečkové, kteří se mnou prožívají každý splín i každou radost a byli na mě pyšní! Jsem jim za vše moc vděčná.
Přejeme hodně štěstí a úspěchu ve vašem osobním i profesionálním životě!
Slovo pedagožky Yvony Škvárové
Terezu Papouškovou mám ve své třídě od 3. ročníku Pražské konzervatoře, ale už před tím jsem jí pozorovala při zkouškách. Vždy mě zaujala svým výrazem. Nyní je už Terezka v 6. ročníku a za ty tři roky, po technické stránce ušla velký kus cesty. Samozřejmě, že jí čeká ještě mnoho práce (krásné práce) ve svém zdokonalení! Tereza má vše pro to, aby byla výbornou pěvkyní: jevištní zjev, hlas a muzikalitu. Budu jí držet palce a ještě chvilku doprovázet v její cestě za úspěchem a tužbami! Přeju jí hodně štěstí!
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
