Seznamte se: Tereza Papoušková

  1. 1
  2. 2
Opera Plus představuje současné nejúspěšnější studenty Pražské konzervatoře. Tentokrát je to Tereza Papoušková z pěvecké třídy prof. Ivony Škvárové.
Tereza Papoušková (archiv respondentky)

Kdy a kde jste se narodila?
Narodila jsem se 13. května roku 1999 v Praze.

Řekněte nám něco o Vaší rodině a jejím vztahu k hudbě…
Narodila jsem se do rodiny amatérských hudebníků, kteří si rádi zahrají na kytaru a zazpívají při rodinných událostech. Od malička jsem byla vedena k hudbě mojí maminkou a babičkou, které mi před spaním zpívaly lidové písně. Často jsme poslouchaly i písničky od Svěráka a Uhlíře. Později jsme s babičkou doma zpívávaly různé lidové melodie v kánonu nebo ve dvojhlase. Také si pamatuji, že jsem s dědečkem nahrála své první CD asi ve čtyřech letech s lidovými písněmi a koledami. Pouštím si ho dodnes.

Jaké byly Vaše hudební začátky?
Od tří let jsem navštěvovala dětské sbory – Hlahol, Sedmihlásek a později Bambini di Praga, Kühnův dětský sbor a Dětskou operu Praha. Již od útlého věku jsem byla (jak o mě říká má rodina) komediant. Ráda jsem se předváděla před svou rodinou – při rodinných akcích jsem se společně s mladšími brášky převlékala do různých kostýmů, zpívala, hrála na flétnu a vymýšlela různé herecké scénky.

Později jsem začala navštěvovat základní uměleckou školu v Horoměřicích, kde jsem hrála na flétnu a chodila na hudební nauku. Zároveň jsem chodila na tenis, který byl v té době mým velkým koníčkem. Flétna ovšem nebyla to, co by mě nadchlo, a tak jsem začala hrát na klavír a navštěvovat první hodiny zpěvu v hudební škole Jiřiny Markové-Krystlíkové.

Proč jste si nakonec vybrala právě svůj obor?
Volba operního zpěvu úzce souvisí s mým dlouholetým působením v Dětské opeře Praha. Do souboru jsem začala chodit v roce 2009. V této době jsem poprvé cítila, že stát na prknech divadla je to, co bych chtěla pro svůj budoucí život. Neskutečně mě bavilo hrát divadlo spojené se zpěvem, tancem a mluvenou prózou.  V Dětské opeře jsem se objevila kouzlo opery a na zážitky, které jsem si odtud odnesla, vzpomínám dodnes. Když jsem zpívala jedno z prvních představení v Dětské opeře, rodina mi vyprávěla, že jsem stála v první řadě a oproti ostatním dětem jsem byla strašné dřevo. Postupně jsem se zde vypracovala od malých dětských rolí až například po roli Juliet z Kominíčka nebo Kuchtíka v Rusalce. Měla jsem možnost nahrávat CD po boku Barbory Řeřichové, která pro mě byla velkým vzorem. Určitý podíl na mém rozhodnutí studia operního zpěvu má i pan dirigent Jan Chalupecký, se kterým jsem měla možnost nesčetněkrát zpívat a nahrávat. Odjakživa se potýkám s trémou, ale Dětská opera mi pomohla se otrkat a na jevišti cítit se jako doma. Dokonce mi jeden kolega z Dětské opery poradil, abych si představila, že je obecenstvo „nahé“… a to mi pomáhá dodnes!

Pamatujete si své první veřejné vystoupení? Jak na něj vzpomínáte?
První vystoupení, které mám v živé paměti, byl koncert v Rudolfinu se souborem Bambini di Praga. Bylo mi tehdy asi pět let, když mi vedoucí souboru těsně před představením řekla, že budu zpívat sólo místo jedné holčičky, která náhle onemocněla. Zpívala jsem společně s nějakým chlapcem „Nestarej se ženo má!

Představení, které si ale pamatuju nejvíce, bylo jedno z mých prvních v Dětské opeře, kdy jsme nastudovali Andílky od Lukáše Hurníka. Hrála jsem roli čerta a neskutečně si to užívala!

Jací byli vaši dosavadní učitelé a jaké s nimi máte zkušenosti?
Mezi jednu z prvních učitelek zpěvu, byla již zmíněná Barbora Řeřichová. Pamatuji si, jak jsem Báru pozorovala při vystoupeních s Dětskou operou a obdivovala ji. Jsem moc ráda, že jsem k Báře mohla chodit na hodiny zpěvu a čerpat z jejích zkušeností.

Od Báry jsem přestoupila k profesorce Jiřině Markové-Krystlíkové z důvodu přípravy na talentové zkoušky na konzervatoř. S paní profesorkou jsem měla tu čest pokračovat až do poloviny třetího ročníku Pražské konzervatoře.  Pod jejím vedením jsem se naučila velké píli a cílevědomosti. Otevřela mi oči, co se týče operního světa. Také jsem pod jejím vedením získala mnoho ocenění na různých soutěžích a měla možnost zpívat po boku českých, ale i zahraničních zpěváků, či dirigentů. S paní profesorkou jsem ušla velký kus cesty za svým snem, za což jsem jí velice vděčná.

Mou nynější profesorkou je Yvona Škvárová-Votavová. Je takový můj motor, který mě neustále popohání kupředu a pomáhá mi ke zdokonalování mé pěvecké techniky – což je pro mě někdy opravdu velký oříšek. Má tu trpělivost, že se mnou jedno cvičení opakuje třeba půlku jedné hodiny, abych si zafixovala určité pocity. Nesmírně ráda s ní pracuji a rozvíjím své pěvecké možnosti a schopnosti. Po dobu studia u paní profesorky jsem zažila také krušné chvíle, které mě doslova položily na zem a neměla jsem chuť dál něco rozvíjet, vždy mě ale nakopla a podpořila. Pod jejím vedením jsem byla letos přijata na HAMU.

Tereza Papoušková (archiv respondentky)

Účastnila jste se různých hudebních soutěží. Jaké soutěže to byly, kterých si považujete nejvíce, a jaký pro Vás měly přínos?
Mezi jednu z nejúspěšnějších soutěží, kterých jsem se zúčastnila, byla soutěž Iuventus Canti ve slovenských Vráblích, kde jsem si ve velké konkurenci vyzpívala třetí místo. Za veliký úspěch také považuji druhá místa na soutěžích Pražský pěvec, písňová soutěž Bohuslava Martinů a pěvecká soutěž Olomouc. Minulý rok jsem si také odvezla čestné uznání z mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech. Díky soutěžím jsem se naučila ovládat svou nervozitu a odbourat některé své bloky.

Co považujete za svůj největší úspěch?
Za svůj aktuální úspěch považuji přijetí na HAMU.  Velice se z toho těším a jsem ráda, že mám tu možnost rozvíjet své pěvecké schopnosti a jít dál za svým snem.

  1. 1
  2. 2

Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na