Seznamte se: Walter Hofbauer

Představujeme současné nejúspěšnější studenty Pražské konzervatoře
Walter Hofbauer  trubka


Kdy a kde jsem se narodil 
Narodil jsem se 22. července 1994 v Jihlavě a vyrůstal jsem v přilehlém mestě Třešti.

Moje rodina a její vztah k hudbě 
Oba rodiče jsou učitelé základní umělecké školy, mladší brácha se též věnuje hudbě, v současnosti jako posluchač prvního ročníku Pražské konzervatoře.

Jaké byly moje hudební začátky 
Od prvních okamžiků, které si jako dítě můžu pamatovat, si vzpomínám, že mě táta vodil s sebou na koncerty. A tak jsem v něm měl od začátku hudební vzor.

Proč jsem si nakonec vybral právě svůj obor
Navážu na předchozí otázku. Co jsem viděl, chtěl jsem logicky dělat taky. Původně jsem měl hrát na trombon, ale to mi moc nešlo, tak jsem skončil téměř vyřazovací metodou u trumpety.

Moje první veřejné vystoupení a vzpomínky na něj
V první třídě základní školy jsem začal navštěvovat hudebku a učit se hrát na klavír. Naštěstí jsem se na Vánoce naučil pár koled a byl jsem zařazen na vánoční přehrávku. Myslím, že se mi to tenkrát ani moc nepovedlo. Později jsem však začal hrát na trubku, což mě bavilo o poznání víc, a tak další vystoupení byla lepší.

Moji dosavadní učitelé a zkušenosti s nimi
Jako první se mě ujal pan učitel Evžen Mašát, jehož hodiny jsem navštěvoval v základní umělecké škole. K tomu jsem ale skoro každý den cvičil doma s tátou, což někdy bylo dost tězký, protože jako na žáka na mě byl dost zlý, ale vděčím mu za spoustu informací a zkušeností, z kterých čerpám dodnes. A v neposlední řadě samozřejmě můj současný profesor na konzervatoři magistr Jiří Jaroněk, s kterým intenzivně pracujeme na mých kvalitách.

Soutěže, kterými jsem zatím prošel a co hlavně mně daly
Zúčastnil jsem se spousty „hudebkových“ soutěží a přehrávek, povětšinou úspěšně. Jako student střední školy jsem vyhrál soutěž konzervatoří a Mezinárodní soutěž žesťových nástrojů v Brně. Největším úspěchem bych pak nazval titul laureata z rozhlasové soutěže Concertino Praga. Všechny ty trofeje jsou podle mě ale k ničemu, pokud to skončí vyhlášením výsledků… A tak bych pozvedl právě Concertino, díky kterému jsem dostal možnost hrát s orchestrem Českého rozhlasu sólově v Rudolfinu a potom přišla většina ostatních nabídek na hostování jako sólista a začátek nějaké kariéry.Co považuji za svůj největší úspěch
Dosavadně? Bezpochyby dva vyhrané konkurzy. Jeden do Akademie České filharmonie jako stážista a druhý do Symfonického orchestru Českého rozhlasu, kde jsem momentálně zaměstnán.

Jak hodně na svůj nástroj cvičím
Cvičím tak, jak je to zrovna potřeba, podle toho, co mě čeká. Samozřejmě každý den, ale asi každého zajímá kolik nejvíc, že? (smích) Ono je trošku rozdíl taky mezi hraním a cvičením. Nedávno se mi stalo, že jsem byl osm hodin v práci na zkoušce a večer jsem šel hrát koncert další asi dvě a půl hodiny, ale čistý čas cvičení se v mém případě nedostává často přes čtyři hodiny.

Můj profesní vzor
Těžko říct, nevím. Nemám jeden vysněný idol, beru si od každého něco, jak to dobré, tak špatné a pak s tím naložím podle svého ideálu.

Kam až bych to ve svém oboru chtěl dotáhnout
Nejdál, kam až to bude možné a v mých silách.

Jakou hudbu hraju nejraději
Z pohledu symfonického hráče a žesťaře hlavně velká rozsáhlá díla. To jsou pro nás party, kde si to můžeme nejvíc užít. A osobně mám asi nejradši romantismus. Přijde mi jako zlatý střed, harmonicky bohatá hudba s krásnou melodikou.

Jakou muziku rád poslouchám
Možná to bude znít blbě, ale často poslouchám vážnou hudbu, protože člověk se vždycky může něco přiučit. Jinak teda asi všechno.

Co dalšího mám rád, jak trávím volný čas
Společnost lidí a zábavu. Nejhorší je se nudit! Volný čas nejlépe s přáteli, fajn kamarádkou na kafíčko, obídek, do kina… V tělocvičně či na tenisovém kurtu mě asi nepotkáte.

Co mně dokáže udělat největší radost
Dobrý pocit z úspěšně odehraného koncertu. Když posluchač ocení moji práci, to je krásný pocit.

Moje největší přání
Žít naplno až do konce!***

Jiří Jaroněk, pedagog Pražské konzervatoře
Waltra znám již od jeho jedenácti let, kdy ke mně začal dojíždět na konzultace. Prokazoval výrazný talent, ale také zvídavost a touhu poznávat vše nové z hudebního světa. Po nástupu ke studiu na Pražské konzervatoři se stal absolutním vítězem soutěže konzervatoří a posléze laureátem mezinárodní soutěže Concertino Praga. Výrazným prvkem jeho úspěchu je nebojácnost. Velmi se vždy těší na podium dle pravidla – čím více posluchačů, tím lépe. Již jako posluchač druhého ročníku hrál první trubku v orchestru Pražské konzervatoře na zahajovacím koncertu Pražského jara – pod taktovkou šéfdirigenta České filharmonie Jiřího Bělohlávka, který si ho zamiloval. Ve čtvrtém ročníku vyhrál konkurz do Akademie při České filharmonii. Pro velký úspěch zde byl angažován po dobu dvou sezon. Toto by nebylo možné bez pochopení a výrazné podpory vedení Pražské konzervatoře v čele s ředitelem Pavlem Trojanem. Waltr se těší na veřejná sólová vystoupení s mnohými předními orchestry. Svůj všestranný talent prokazuje také prací v žesťovém kvintetu Pražské konzervatoře. O jeho budoucnost nemám obavu, neboť se u něj snoubí talent, píle a výrazný zájem o hudbu.

www.prgcons.cz

Foto archiv Waltera Hofbauera

Související články


Napsat komentář