Siegfried Wagner – skladatel navždy ve stínu

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Zde uvádíme přehled operních děl Siegfrieda Wagnera dle chronologie vzniku, s rokem a místem premiéry: Der Bärenhäuter (Medvědí kůže, 1899, Mnichov), Herzog Wildfang (Vévoda Wildfang, 1901, Mnichov), Der Kobold (Skřítek, 1904, Hamburk), Bruder Lustig (Bratr Lustig, 1905, Hamburk), Sternengebot (Příkaz hvězd, 1908, Hamburk), Banadietrich (1910, Karlsruhe), Schwarzschwanenreich (Říše černých labutí, 1918, Karlsruhe), Sonnenflammen (Sluneční plameny, 1918, Darmstadt), Der Heidenkönig (Pohanský král, 1933, Kolín nad Rýnem), Der Friedensengel (Anděl míru, 1926, Karlsruhe), An allem ist Hütchen schuld! (Za všechno může klobouček!, 1917, Stuttgart), Das Liebesopfer (Oběť z lásky, nedokončena), Der Schmied von Marienburg (Kovář z Marienburgu, 1920, Rostock), Rainulf und Adelasia (1923, Rostock – uvedena pouze předehra), Die heilige Linde (Posvátná lípa, 2001, Keulen – uvedena pouze předehra), Wahnopfer (Bludná oběť, 1994, Rudolstadt – hudba dokončena pouze k prvnímu dějství), Walamund (nedokončena), Das Flüchlein, das Jeder mitbekam (Ptáček, kterého všichni slyšeli, 1984, Kiel – dokončil Hans Peter Mohr).

Medvědí kůže
Asi nejznámější operou zůstává hned ta první, Medvědí kůže. Čtyři měsíce po mnichovské premiéře v lednu 1899 byla uvedena i u nás, v Novém německém divadle (dnešní Státní opeře) v Praze, s premiérou dne 31. května 1899. Opera o třech dějstvích se odehrává v bayreuthském kraji v době třicetileté války. Skladatelovo vlastní libreto volně zpracovává stejnojmennou pohádku bratří Jacoba a Wilhelma Grimmových. Opera – Velká encyklopedie dílo charakterizuje takto: „Hudba je plně zakotvena v tradici Alberta Lortzinga a Engelberta Humperdincka, užívání příznačných motivů v jednoduché hudbě se však zdá být poněkud násilné.“ Hlavní postavou je mladý voják Hans Kraft, který po návratu z války zjistí, že jeho matka je již dlouho mrtvá a že kvůli vyrovnání dluhů musel být prodán jejich statek. Hanse nikde nechtějí, dostane se do spárů čerta, znetvořený a šeredný je postrachem lidí a vysvobodit ho může jen děvče, jež mu bude tři roky věrné. V medvědí kůži na těle ho odevšad vyhazují, jen starostova dcera Luisa s ním má soucit. A právě u ní najde Hans onu kýženou věrnost a po řadě peripetií si šťastný pár může padnout do náručí – to už se Hansovi samozřejmě vrátila i jeho lidská podoba a čert prohrál…

Neblahé stíny
Siegfried Wagner zemřel 4. srpna 1930 v 61 letech v Bayreuthu, kde žil v tzv. Domě Siegfrieda Wagnera vedle vily Wahnfried; svoji matku přežil jen o čtyři měsíce – Cosima zemřela 1. dubna 1930 v požehnaném věku 92 let. Po Siegfriedově smrti se vedení festivalu ujala jeho vdova Winifred Wagnerová, protože jejich děti ještě nebyly dospělé. Pod jejím vedením – a po nástupu Adolfa Hitlera k moci v roce 1933, ale už i předtím – se však festival vydal jiným, bohužel neblahým směrem ve službách nacistické a antisemitské propagandy, a to až do posledního válečného ročníku 1944, po němž následovala několikaletá festivalová pauza; ale to už by byly jiné kapitoly vyprávění, stejně jako o poválečném obnovení festivalu v roce 1951 pod vedením Siegfriedových synů Wielanda a Wolfganga.

Gottfried Wagner (nar. 1947), prapravnuk Franze Liszta, pravnuk Richarda Wagnera, vnuk Siegfrieda Wagnera a syn Wolfganga Wagnera, je černou ovcí své rodiny, protože otevřeně poukazuje na spojitost svých předků s antisemitismem a nacionálním socialismem, píše o tom a přednáší. I v češtině vyšla jeho kniha Kdo nevyje s vlkem (1997, česky 2006), autorův příspěvek ke kritické historii Bayreuthu. Gottfried například v knize líčí, jak po nástupu nacistů k moci byla u Domu Siegfrieda Wagnera postavena zvlášť pro Hitlera „Vůdcova přístavba“, v níž se nacházel „Vůdcův krb“; jaké nenávistné antisemitské výroky pronášela s gustem jeho babička Winifred a jak zarytou obdivovatelkou Hitlera zůstala až do své smrti v roce 1980; o antisemitismu Siegfrieda, který ale nebyl nikdy tak extrémní jako u Winifred nebo u Cosimy a Richarda; o tom, že Winifred obdivovala Hitlera už před listopadem 1923, před jeho pokusem o puč v Mnichově a tedy ještě za Siegfriedova života; o dědečkově dopisu z roku 1921, který napsal redaktorovi berlínských novin Deutsche Zeitung o tom, že Wagnerovi mají mezi Židy „velmi mnoho věrných, čestných a obětavých stoupenců“ a že by se Němci mohli od Židů učit „držet pospolu a navzájem si pomáhat“; o tom, že i ve dvacátých letech „sloužilo dílo Richarda Wagnera na Festivalovém pahorku kulturně-politickým účelům“. S Hitlerem se Wagnerovi seznámili už v létě 1923, tedy ještě před mnichovským pučem, a když byl Hitler po puči ve vězení a psal zde svůj ohavný spisek Mein Kampf, údajně mu právě Winifred poslala papír a psací potřeby. Siegfried Wagner i Winifred přijali 1. srpna 1925 čestné předsednictví nacionalistického Bayreuthského svazu německé mládeže (BBdJ). Od července 1926 se ve Výmaru konaly Německé slavnostní hry, v jejichž rámci byly uváděny Siegfriedovy opery a uveřejňovány národovecké literární práce.

Gottfried Wagner o svém nikdy nepoznaném dědečkovi (narodil se až sedmnáct let po jeho smrti) v knize píše: „Jako Mistrův syn a Hitlerův kulturní vzor a také díky stranické příslušnosti své ženy Winifred od roku 1926 mohl Siegfried Wagner možná už v roce 1923 hrát navenek roli nadstranického umělce, ale současně využívat všech výhod národoveckého, prenacistického hnutí.“ Před svou smrtí angažoval do Bayreuthu dirigenta Artura Toscaniniho, který chtěl ve Wagnerovi vidět jen umělce, a tak se zdálo, že Siegfried chce festival otevřít i jiným proudům; na to ale bylo už pozdě. „Jak by se Siegfried Wagner choval za třetí říše, je dnes čirou spekulací. Hitler a jeho pozdější ministr propagandy Joseph Goebbels ho kvůli jeho homosexualitě považovali za dekadenta,“ píše Gottfried Wagner v knize Kdo nevyje s vlkem. Na tyto stinné stránky by se nemělo zapomínat – a také se na ně nezapomíná. Zůstává tu však málo známé, ovšem zajímavé pozdně romantické Siegfriedovo dílo; ze stínu otce Wagnera a děda Liszta jistě nikdy nevystoupí, ale například jeho velké symfonické básně Touha a Štěstí, nádherně lyrický jednovětý houslový koncert či řada operních předeher, scén a árií rozhodně stojí za poslech.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na