Silvestrovský koncert Plzeňské filharmonie byl plný šarmu a elegance

Omlazená Plzeňská filharmonie

Poslední loňský koncert Plzeňské filharmonie potvrdil tendenci, jejíž dopad roste s každým následujícím koncertem – jmenovaný orchestr hraje ve skvělé formě. Byl silně omlazen, na místech prvních nástrojů sedí schopní hráči, kteří se nebojí a sebevědomě prezentují své sólové výstupy. Šéfdirigent Chuhei Iwasaki na jednu stranu vede orchestr pevnou rukou, ale na druhou stranu ve volných chvílích s ním splývá jako součást živého organismu. Mladý management v čele s ředitelkou Lenkou Kavalovou dává v Plzni o orchestru vědět na každém kroku. Nedílnou součástí jeho činnosti je pak každoroční multižánrový festival Smetanovské dny, který poskytuje příležitost k realizaci kulturní frontě z celé republiky i zahraničním hostům. Jednou větou – Plzeňská filharmonie dnes patří k rodinnému stříbru západočeské metropole stejně jako její prvoligový fotbalový klub Viktoria. Také ten s dotacemi a donátory regionálního zaměření dosahuje výsledků, které atakují jen pražské kluby (pouze pro doplnění výše uvedených řádek: Píše je ten, který přispívá do Opery PLUS především recenzemi na koncerty České filharmonie a Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK).

Umělecký vrchol silvestrovského koncertu Plzeňské filharmonie přinesla interpretace suity z baletu Estancia argentinského skladatele Alberta Ginastery (1916–1983). Je to kompozičně jedinečné dílo, postavené v instrumentační, kinetické i souzvukové oblasti na principech Stravinského Svěcení jara, melodicky se pak váže k argentinské národní kultuře. V hudbě Ginastery cítíme soudobý dech a strhující energii i přesto, že premiéra jeho baletu se konala téměř o čtyřicet let později než premiéra Svěcení jara. V kompozici argentinského mistra je slyšet propracovanost nejen primárních vrstev, ale též podloží podporující rytmickou či souzvukovou efektivitu zvoleného materiálu. Jde o druhé, popřípadě třetí linie, které spolupracují již poněkud ve skrytu, a tedy nejsou sluchově primárně zachyceny. V hudební náplni suity z baletu Estancia dominují strhující jihoamerické taneční rytmy. Lyrické spočinutí přináší jen druhá část čtyřvětého cyklu Danza del trigo. Celek je často ponořen do bitonálních souzvukových výslednic. Pregnantní rytmické provedení díla, jednotná souhra i nadšené zaujetí skladbou celým orchestrem bylo radostnou tečkou za vydařeným podvečerem.

Sólisté večera Fedele Di Mucci a David Niederle

Výrazný vklad do úspěšného koncertu vnesli též sólisté: trombonista Fedele Di Mucci a violoncellista David Niederle. Prvně jmenovaný prezentoval náročný trombonový part ve skladbě Barvy Belgičana Berta Appermonta (nar. 1973). Kompozice se plně hodila do silvestrovského programu. Vnesla do něj sentiment filmové hudby z poloviny 20. století a publikum si v této souvislosti mohlo vybavit právě proběhnuvší pohádky Pyšná princezna a další. V představeném cyklu jsou hudebně vyjádřeny barvy žlutá, červená, modrá a zelená. Podle nich jsou též jednotlivé věty nazvány. Nejde však o synestézii, o snahu, aby hudba vyvolávala vizuální představu barvy (jak se o to například snažil Olivier Messiaen), nýbrž o vyjádření nálad, jež jednotlivé barvy symbolizují. Myslím si, že autor měl v názvech uvést především docilované nálady: moudrost a světlo (Žlutá), odvaha a síla vůle (Červená), pravda a mír (Modrá), naděje a očekávání (Zelená). Trombonista Fedele Di Mucci ve skladbě prokázal tónovou kulturu i hybnost své techniky. Společně se spolehlivě sekundujícím orchestrem však nepřekryli fakt, že kompozice sama je zatím jen juvenilií, kterou sužují ještě nedostatečné zkušenosti autora v oblasti původnosti i stavby vlastní kompozice.

Violoncellista David Niederle, současně koncertní mistr skupiny violoncell Plzeňské filharmonie, přednesl cantabilní i technicky virtuózně vybavenou úpravu dvou slavných tang Ástora Piazzolly: Oblivion a Libertango. Sólista se představil jako hráč silného zpěvného tónu, který zvládal s jistotou i koncertantní pasáže s bohatou smyčcovou technikou. Aranžérka Natálie Janecká rozšířila plejádu úprav Piazzollových skladeb o nový přírůstek, těžící především z doprovodného klimatu ve střední poloze. Základní kostru obohatila pastelovými barvami dřev v části Oblivion, Libertango pak osvěžily i drobné naturalismy na začátku skladby. Aranžmá i sólový výkon Davida Niederleho byly odměněny výraznou sympatizující reakcí publika.

Strhující zakončení roku

Do programu byla dále zařazena dvě méně rozsáhlá díla mistrů instrumentace: Uherský pochod Hectora Berlioze a Španělské capriccio Nikolaje Rimského-Korsakova. Optikou uvedené tvůrčí disciplíny lze připojit, že Berlioz ve své skladbě ukázal, jak partitura zní, když jsou dodrženy všechny základní principy. Rimskij-Korsakov je rozvinul do bohaté palety odstínů. Plzeňská filharmonie se v obou skladbách zaskvěla v celé své barevné výbavě. V Korsakovově opusu efektně sólovala koncertní mistryně Olga Alicja Osmolińska, dále celá dechová harmonie – jména instrumentalistů neuvádím, protože její složení ne vždy mohu konfrontovat s fotografiemi na webových stránkách orchestru a jednotlivé hráče bohužel neznám. Všichni účinkující si zaslouží hlubokou úctu a vděk za to, jak zkrášlili poslední den v roce.

Filozof Ludwig Wittgenstein jednou prohlásil, že vztah člověka k hudbě odráží jeho vztah k životu. Pohled na Měšťanskou besedu zaplněnou nadšeně aplaudujícími posluchači, kterým orchestr ještě na konci náročného programu přidával další skladby (Čajkovskij a Johann Strauss starší), mne naplnil nadějí, že západočeská metropole si pro další období vytvořila dobrý základ. Orchestru pak posílám ještě vzkaz: Jen tak dál!

Silvestr & Plzeňská filharmonie
31. prosince 2024, 16:00 hodin
Měšťanská beseda, Plzeň

Program
Nikolaj Rimskij-Korsakov: Španělské capriccio, op. 34
Ástor Piazzolla: Oblivion
Ástor Piazzolla: Libertango
Hector Berlioz: Uherský pochod
Bert Appermont: Barvy
Albert Ginastera: Estancia. Suita z baletu, op. 82

Účinkující
Fedele Di Mucci – trombon
David Niederle – violoncello
Plzeňská filharmonie
Chuhei Iwasaki – dirigent