Škampovo kvarteto s Lukášem Klánským mistrně představili dvě podoby romantické komorní hudby

Škampovo kvarteto, komorní útvar etablovaný na české i mezinárodní scéně a ověnčený nejrůznějšími oceněními, nese jméno violisty slavného Smetanova kvarteta a pedagoga HAMU Milana Škampy. Právě v prostorech HAMU se v koncertním matiné v sobotu 22. října představilo ve složení Petra Brabcová – první housle, Adéla Štajnochrová – druhé housle, Martin Stupka – viola a Lukáš Polák – violoncello v programu sestaveném ze dvou stěžejních kompozic romantického a pozdně romantického komorního repertoáru.

Volba Smyčcového kvartetu č. 2 D dur Alexandra Borodina jako úvodní skladby byla logická jak z hlediska dramaturgie, tak pro vhodnost lyrické nálady skladby k otevření právě dopoledního koncertu. Borodin, původně člen tzv. Mocné hrstky, petrohradského uskupení skladatelů hledajících specificky ruský styl, po sobě zanechal nevelký počet děl, která se ale pyšní výjimečnými kvalitami. Jeho druhý smyčcový kvartet vznikl roku 1881, tedy přibližně deset let po rozpuštění Hrstky, a jako takový je na rozdíl od kompozic z dřívějšího období více poučen evropskou hudbou, zejména jejím tehdejším vývojem v německy mluvících zemích. Předznamenává tak styl tzv. Běljajevova kroužku, uskupení skladatelů kolem vydavatele a mecenáše Mitrofana Běljajeva, ovlivněných zejména školou Rimského-Korsakova, kteří odkaz místy až příliš idiosynkratické hudby Mocné hrstky spojili s hlubší znalostí západní hudební teorie. Borodinův kvartet je formálně jasně vystavěná čtyřvětá kompozice, jejíž hudba se nese převážně v lyricky zpěvném duchu (kvartet někdy bývá interpretován v biografickém kontextu Borodinova života jako milostný duet skladatele a jeho ženy). Škampovo kvarteto hned v úvodní větě dokázalo perfektně zachytit subtilní náladu skladby v jemně nuancovaném přednesu a v obdivuhodné souhře všech čtyř členů. V druhé větě, scherzu, pak ukázali výrazovou a dynamickou šíři a smysl pro kontrast. V následujícím nokturnu, asi nejznámější části skladby, měli možnost předvést sólové kantabilní pasáže cellista Lukáš Polák a první houslistka Petra Brabcová. Pro prosté písňové téma se dle mého více hodila zdrženlivější Polákova hra než přednes Brabcové nesený silným vibratem. To je ale pouze marginální poznámka v jinak subtilně promyšlené interpretaci díla zakončeného záludnou čtvrtou větou, jejíž úsekovost hráči dokázali spojit výrazným smyslem pro celek.

Po přestávce se ke kvartetu přidal renomovaný klavírista Lukáš Klánský, aby společně přednesli náročný Klavírní kvintet E dur, op. 15 Ericha Wolfganga Korngolda. Hudba Korngolda, narozeného v Brně roku 1897, se v posledních letech dostává do povědomí širší kulturní veřejnosti. Enormně talentovaný skladatel, kterého Mahler už v jeho dvanácti letech nazval géniem, se od brzkého věku těšil obdivu a oblibě secesní Vídně, jejíž atmosféru jeho raná tvorba dobře dokresluje. Po ohromném úspěchu opery Mrtvé město podle symbolistního románu Georgese Rodenbacha, premiérované v roce 1920, se nadále věnuje tvorbě pro hudební divadlo a vyučování na Vídeňské státní akademii. V roce 1934 získává nabídku z Hollywoodu na napsání hudby k filmu Sen noci svatojánské. Od té doby se datuje jeho hvězdná kariéra v americkém filmovém průmyslu, která vrcholí Oskarem za hudbu k Robinu Hoodovi z roku 1938. Korngold položil základy hollywoodskému soundtrackovému stylu s jeho bohatou orchestrací, prokomponovaností a silným tematickým materiálem. Jeho poválečná tvorba pak představuje dovedení tohoto svébytného skladatelského stylu k dokonalosti v Symfonii fis moll (1947–52) a v hojně uváděném Houslovém koncertu D dur (1945).

Klavírní kvintet E dur, op. 15 z roku 1922 reprezentuje Korngolda v období největší komplikovanosti jeho hudební řeči, pro niž je typická bohatá faktura, smysl pro detail a pro nástrojové barvy ve spojení s rozmáchlým pozdně romantickým gestem. Jeho práci s kvintetem lze označit jako orchestrální: využívá nejrůznějších technických možností nástrojů pro vytvoření specifického bohatého zvuku a s klavírem nezachází sólisticky, ale jako s rovnocenným partnerem smyčců (což ale nijak nesnižuje náročnost klavírního partu, ba naopak). Pro interpretaci této skladby se Škampovo kvarteto s Lukášem Klánským ukázali být ideálními hráči. Jejich vzájemná komunikace a soustředěnost byla na vysoké úrovni a přispěla k sevřenému provedení díla, které by při menší zdatnosti interpretů mohlo mít tendenci se rozpadat. Vrcholem skladby i celého koncertu byla rozsáhlá prostřední věta s romanticky dojemným tématem, jejíž výstavbě nezvykle dominují dvě rozsáhlé gradace. Hráči dovedli tuto hudbu provést s patřičnou dávkou vroucího citu i technické uměřenosti a její flažoletové doznívání s barevnými disonantními akordy klavíru dokázalo dovést poslouchače až k vzácným momentům hudební extáze. Sólové pasáže jsou ve skladbě svěřeny zejména smyčcům a každý z členů kvarteta se jich ujal s velkou precizností – zejména je nutné pochválit Petru Brabcovou za její provedení kadencí ve finální větě. Svůj smysl pro dramaturgii a promyšlenou interpretaci ukázali hráči i v přídavku, v rámci nějž zopakovali část první věty právě doznělého Korngoldova kvintetu. Dojem z díla se tak nenarušil (jak to někdy u přídavků bývá), ale naopak posílil, ba zpečetil.

Škampovo kvarteto s Lukášem Klánským připravili pro posluchače v sále Martinů mimořádný hudební zážitek. Těleso působí nesmírně sympaticky a kolegiálně: v jejich interpretaci není ani náznak exhibicionismu, zato je v ní velký smysl pro souhru a pro kolektivní výraz. Nezbývá než doufat, že se do programu Českého spolku pro komorní hudbu zase s podobně zajímavým programem brzy vrátí.

Český spolek pro komorní hudbu: Škampovo kvarteto
22. října 2022, 10:30 hodin
Lichtenštejnský palác, sál Martinů

Program
Alexandr Porfirjevič Borodin: Smyčcový kvartet č. 2 D dur
Erich Wolfgang Korngold: Klavírní kvintet E dur, op. 15

Účinkující
Škampovo kvarteto
Petra Brabcová – první housle
Adéla Štajnochrová – druhé housle
Martin Stupka – viola
Lukáš Polák – violoncello

Lukáš Klánský – klavír