Skladatel a dirigent Petr Kotík o Ostravských dnech, soudobé hudbě i provinčnosti

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Rozhovor s uměleckým ředitelem Ostravského centra nové hudby   

Prakticky už jen pár týdnů zbývá do zahájení bienále Ostravské dny. Na jakých programových pilířích je postavena jejich letošní dramaturgie? 

Ostravské dny nemají ideologii, nesnaží se prosadit „styl“ nebo postavit program tak, aby vyjádřil nějaký záměr. Takže opravdu nevím, jak mám odpovědět na otázku pilířů. Děláme to, co v hudbě považujeme za živé, aktuální a autentické. To znamená, že se snažíme vyhnout napodobeninám, vyumělkovanému projevu, který většinou předstírá, že je „dokonalý“. Vedle toho všeho jsou na Ostravských dnech vždy dveře otevřeny autorům mladé generace, a co ti přinesou, je vždy otázka. Pilíře by tu spíš měly být pro posluchače a to v poznání, že to či ono nelze jen tak slyšet někde jinde (myslím v živém provedení), a přijít si to poslechnout. Téměř na každém programu něco takového najdete.

Zdaleka ne každý v onom devítidenním maratonu a dvou desítkách programů vše stihne. Na které konkrétní osobnosti a kompozice z letošního programu byste chtěl především upozornit?

Richard Buckminster Fuller upozorňoval na nešťastný záměr stavět priority. A to z toho důvodu, že když má člověk prioritu, znamená to, že posune další věci na druhou kolej. Jak ale může předem člověk vědět, že zrovna to, co stojí na druhé koleji, není to nejdůležitější? Každý z programů má potenciál stát se velmi podstatnou zkušeností, jak pro posluchače, tak pro hráče. Přijďte na festival a snažte se navštívit co možná největší počet koncertů. A nechte se vést vlastní intuicí. Je samozřejmé, že velké produkce, jako je zahájení festivalu v Trojhalí Karolina 23. srpna by si nikdo neměl nechat ujít. Nebo 28. srpna večer dvou oper, který pokračuje nočním koncertem. To jsou ale jasné věci.

Poprvé u nás Ostravské dny nabídnou „afroamerickou operu“ profesora Columbijské univerzity v New Yorku, George Lewise Afterword, tedy Doslov. Co o ní můžete prozradit?

Prozradit o Afterword nemohu nic, je to právě dokončená práce, která bude poprvé uvedena koncem května v New Yorku a poté v Chicagu. Když jsem naposledy s Georgem mluvil (dirigoval jsem koncem dubna newyorskou premiéru jeho Memex pro velký orchestr), nebyla opera ještě dopsaná. Pokud berete operu jako žánr, tak jak ho známe z devatenáctého století, tak mně připadá, že dnes všichni píšeme opery úplně jiného charakteru. Nějak nám nejde vytvořit klasické drama, které by bylo relevantní k naší době. Takže já sám neočekávám od Afterword  drama, nýbrž divadelní situaci, danou do hudební formy. A divadelní situace naší doby není Shakespeare, ale Beckett.

Po roce se do Ostravy znovu vrátí vaše opera Mistrovská díla. Nově jste ji revidoval – bude hodně odlišná?

V něčem je opera jiná, ale v podstatě je stejná. Pokud jste Master-Pieces viděli v červnu 2014, okamžitě poznáte, co to je. Jaké jsou tam změny? Přidal jsem tři narátory, kteří čtou texty z dalšího textového zdroje od Gertrudy Stein. Původní libreto sestávalo pouze z materiálu přednášky o mistrovských dílech a úvaze, proč je jich tak málo.  Proto ten podtitul Téměř přednáška. Co z této „přednášky“ poskytlo materiál pro libreto, byly úvahy a konverzace významu tvorby, věci které přesahovaly rámec přednášky. Přidaný materiál, který je čtený, zasazuje scénu do období posledních let druhé světové války, jak ji Steinová prožívala v podalpské vesničce Culoz. A podtitulek Téměř přednáška už tam samozřejmě není. To jsou změny co do libreta, tedy jakéhosi děje.

Změny hudební sestávají z přidaných nástrojů a z přidaných částí pro vedlejší nástroje – tedy, jedná se pořád o sólové housle/violu a soprán (jakási „role“ Gertrudy Stein). Už v původní verzi byly perkuse a hoboj – ty mají teď více hraní. Přidanými nástroji jsou trubka a violoncello. Orchestr tedy tvoří sólové housle/viola, hoboj/anglický roh, trubka, violoncello a jeden perkusionista (původně byli tři), vedle toho je tu soprán, tři mužští pěvci a tři narátoři.Které další svoje kompozice letos v Ostravě uvedete?

Musím přiznat, že rozhodnutí uvést na Ostravských dnech obě mé velké kompozice bylo uděláno poté, kdy to navrhla třetí osoba. V případě Master-Pieces  to byla Dita Eibenová a Variace pro 3 Orchestry navrhl skladatel z Prahy, se kterým již několik let spolupracujeme.

Dělat programy koncertů a do nich zařazovat vlastní kompozice je na jednu stranu složité, na druhou to je ale celkem jednoduché. Jednoduché je to v tom, že koncerty, které provozuji a sestavuji jejich program, se skládají z hudby, která je v kontextu mé práce nebo se vztahuje k tomu, co mě zajímá (jinak bych to nedělal). Složité je to v tom, že když se jedná o vlastní skladby, jsem velmi zdrženlivý. Mám fobii z pocitu někam se vnucovat – nikdy jsem neoslovil jediného interpreta, aby hrál na svých koncertech něco, co jsem složil.

Master-pieces byly dány na program, protože jsou a) prakticky připraveny k provedení, b) minulá inscenace nebyla úspěšná (umělecky) – letos se divadelní stránky ujme režisér Jiří Nekvasil se svým ostravským týmem, c) festival Ostravské dny hledal další komorní operu pro operní večer, d) zvenčí přišel návrh provést Master-Pieces znovu, ve finální verzi a za e) nakonec v tom hrálo roli moje přesvědčení, se se hudba musí opakovaně poslouchat. Pouze opakovaným poslechem lze získat porozumění pro jakoukoliv hudbu.

Nápad tří orchestrů vznikl v momentě, kdy jsem uviděl poprvé nově zrekonstruované Trojhalí Karolina, což je zastřešené náměstí asi pro tři tisíce lidí. Následovala diskuse jaké skladby vybrat. Stockhausenovy Gruppen byly samozřejmě na prvním místě. Přicházela v úvahu řada dalších skladeb a po návrhu, že by se měly hrát Variace, jsem samozřejmě nebyl proti. Naposledy se Variace hrály před deseti lety, tak jsem zvědav, co s tou skladbou udělal čas.

Jak dlouho jste letošní program dávali dohromady? Většina jmen v něm je o osobních vazbách, je to tak?

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat