Skladatel Zbyněk Matějů: Necítím se být nějakým privilegovaným autorem
Velkou a zásadní kategorii vaší tvorby tvoří hudba k baletu. Je charakteristické, že prvé impulsy k vstupu na taneční pódium přišly od legendárního Pavla Šmoka…
S Pavlem Šmokem jsem se seznámil díky skladateli Luboši Slukovi (spolužák mého táty z rychnovského gymnázia), který věděl o mé touze vyzkoušet si komponování pro taneční divadlo. Někdy v počátcích studia na AMU jsem – trochu s trémou – mistru Šmokovi zatelefonoval… a byl jsem okamžitě chycen do nádherného světa tanečního divadla. Zval mě na každé představení, seznámil nás postupně s Vladimírem Vašutem, Jiřím Opělou a dalšími lidmi kolem Pražského komorního baletu. Někdy ve druhém ročníku AMU jsem napsal balet Valérie a týden divů podle Vítězslava Nezvala a Šmoka tehdy hudba překvapivě zaujala. Pamatuji se, jak jsme si přehrávali partituru u Šmoků v bytě v Široké ulici na Starém Městě, Pavel mi nabídl tykání, začal plánovat premiéru a já se vracel do svého studentského podnájmu jako ve snách. Každopádně naší první velkou spoluprací byl až Golem pro Státní operu, kde Pražský komorní balet účinkoval. Na přípravě Golema jsme se setkávali i na Šmokově chalupě v Nekoři, kam jsem to měl z rodného Rychnova nad Kněžnou pár kilometrů.
Pražské Národní divadlo uvádělo úspěšně a po mnoho sezón vaše balety Golem, Ibbur, aneb pražské mysterium, Čarodějův učeň, Komboloi, Malá mořská víla, díla vždy vyprodaná, divácký zájem neopouštěl ani Malého prince v Laterně magice. Kevel vznikl pro Ponec, Zahrada pro balet v Plzni, Čaroděj ze země Oz pro Národní divadlo v Brně, máte balety i pro zahraniční soubory, Vilu mystérií tančili v Brooklynu a jsou tituly další. Teď aktuálně 31. března 2023 bude v Liberci premiéra Princezny Hyacinty. Byl jste požádán o adaptaci původního baletu Oskara Nedbala. Co takové zásahy do partitury z roku 1911 obnášejí? Předpokládám zkrácení, dramatizaci, nebo jste dostal celé libreto nové a zůstal jen syžet?
K Hyacintě jsem se dostal trochu náhodou. Choreografka Marika Blahoutová hledala někoho, kdo by jí pomohl s úpravou Nedbalova díla. Nemá na představení k dispozici orchestr, pouze komorní soubor osmi hráčů a měla představu část původního díla nahradit novou hudbou. V říjnu mi zavolala trochu zoufalá Kateřina Hanáčková, se kterou se známe z Národního divadla a která s Marikou upravila libreto, a prosila o pomoc s hudební složkou díla. Přiznám se, že jsem docela váhal, zasahovat do Nedbala se mi moc nechtělo, raději bych se věnoval nové původní tvorbě. Divadlo mělo již Hyacintu v dramaturgickém plánu a na vytvoření hudební předlohy byly pouze dva měsíce, v prosinci muselo být vše připravené na lednové zkoušky. Nakonec mě obě dámy přemluvily. Byla to opravdu výzva. Rozhodli jsme se, že se zkusíme obejít bez dirigenta a hudbu bude řídit primárius kvarteta, které je součástí obsazení. Hudbu doplňuji o zvukovou stopu a zvukové drony.
V roce 1994 jste získal vítězství v mezinárodní skladatelské soutěži baletní hudby „Donauballet“, což vyneslo zakázku pro Holland Dance Festival a spolupráci s choreografem Martinem Müllerem z Nederlands Dans Theatre. Pro ně jste napsal Secret Life. Jaký titul vám vyhrál soutěž Donauballet, kde se soutěž konala?
Do soutěže se zadávalo víc kompozic, na tuto akci mě tehdy upozornil šéf Tanečního centra – konzervatoře A. Schneider a vyžádal si partitury a nahrávky, které nechal poslat do Amsterdamu. Cenou byla objednávka na nový balet a možnost kdykoliv cestovat na schůzky s choreografem do Haagu. Byl to takový snový rok v mém životě. Už jenom tím, že jsem na soutěž a předání not úplně zapomněl a asi po půl roce byl překvapen dopisem s informací, že jsem mezi finalisty soutěže a po nějaké době pak telefonátem oznamujícím vítězství a pozvání do Amsterdamu.
Patříte k nejhranějším a nejoriginálnějším skladatelům dneška – skladba Still Life pro violoncello, smyčcový orchestr, vibrafon a crotali zahájila v roce 2014 vaši velkolepou éru a spolupráci s americkým choreografem Raifordem Rogersem, s jeho baletem a také s Los Angeles Philharmonic. Jak k tomuto důležitému spojení došlo? Premiéra se odehrála hned v roce 2015, byl jste na premiéře?
Rozhodně se necítím být nějakým privilegovaným autorem. Je tu mnoho skvělých skladatelů a čas životnost našich děl spolehlivě prověří. Všechna sláva, polní tráva, jak říkával můj otec…
Na internetu jsem viděl ukázku práce choreografa Raiforda Rogerse, která mě nadchla. Nemám ve zvyku komentovat dění na síti, ale tentokrát jsem neodolal a dílo pochválil. Raiford okamžitě odepsal a zajímal se o mou práci. Poslal jsem mu tehdy čerstvě nahraný Still Life. Pak ovšem následoval šok – pozvání na americkou premiéru ve spojení s tancem (Los Angeles Chamber Ballet) v interpretaci členů Los Angeles Philharmonic. Americká produkce to pojala velkoryse: recepcí s novináři a televizí před premiérou a velkým rautem po premiéře. S manželkou a přáteli jsme návštěvu premiéry využili i k velkému cestování po západním pobřeží a návštěvám národních parků.
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
