Skvělé zahájení Moravského podzimu s Českou filharmonií

  1. 1
  2. 2

Jakkoliv nekonvenčně mohou některé z programů Moravského podzimu působit, byl zahajovací koncert naprosto tradiční: Sukova Pohádka, Janáčkovo Putování dušičky a druhá řada Dvořákových Slovanských tanců. Populárnímu výběru z české hudby jako by odpovídal i podvečerní začátek koncertu v 18 hodin. Osobně bych po přestávce raději uvítal některou z náročnějších symfonických kreací, jimiž je náš první orchestr pověstný. Letošní hostování České filharmonie s šéfdirigentem Jiřím Bělohlávkem však z provozních důvodů bylo (pouhou) reprízou zahajovacích koncertů její 120. sezony v Praze 1. a 2. října s jedinou výjimkou: Janáčkovo Šumařovo dítě nahradil v Brně houslový koncert téhož autora.Česká filharmonie - Jiří Bělohlávek - Moravský podzim 2015 (foto Petr Francán)Sukova Pohádka op. 16, čtyřvětá suita z hudby k Zeyerově hře Radúz a Mahulena, vznikla rok po uvedení inscenace v pražském Národním divadle. Česká filharmonie ji premiérovala 7. února 1901 v Rudolfinu pod taktovkou Oskara Nedbala a její barevná romanticko-impresionistická partitura vešla záhy do obecného národního povědomí jako „rodinné stříbro“ České filharmonie. Hned v úvodu se zaskvěla na postu koncertního mistra hrající Magdaléna Mašlaňová houslovým sólem v dialogu s klarinetem stále výborně hrajícího a zřejmě nestárnoucího Františka Bláhy. Pojetí šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka bylo precizní, pohádkově snivé a působivě vystavěné. Pokud překvapilo, pak svižnějším tempem Hry na labutě a pávy: polka by se v tomto tempu tančila již těžko, avšak věta získala svěží odpich a radostnějšího ducha.Česká filharmonie - Jiří Bělohlávek - Moravský podzim 2015 (foto Petr Francán)Janáčkův houslový koncert, jehož název Putování dušičky autor nikdy nevysvětlil a badatelé jej dovozují dojmem z četby, spatřil světlo světa zhruba před třiceti lety jako rekonstrukce muzikologů Leoše Faltuse a Miloše Štědroně. Jeho první interpret, koncertní mistr brněnské filharmonie Jan Stanovský, ho během první nahrávky pro firmu Panton charakterizoval jako „mrtvé barák předělané do hóslí i s tema řeťazema“. I když víme, že nejdříve Janáček skicoval koncert, nedokončený jej odložil a hudbu z něj následně (včetně oněch vězeňských řetězů) použil v opeře Z mrtvého domu i s velkou částí houslových sól, tato nálepka už koncertu asi zůstane. Sólista Jan Špaček zahrál jednovětou skladbu takřka ideálně s patřičnou espresivitou. S nadhledem si vychutnával všechny technické zlomyslnosti, jimiž Janáček sólový part obdařil. Chvílemi housle až škodolibě glosují krkolomnými figuracemi dění v orchestru; jindy drží jediný tón, zatímco fagoty a klarinety zběsile víří dvaatřicetinami v mezním tempu.Česká filharmonie - Jiří Bělohlávek, Josef Špaček - Moravský podzim 2015 (foto Petr Francán)Dvou a čtyřtaktové modely však neuvěřitelně držely pospolu, provedení bylo díky Bělohlávkovi dokonale soudržné a celistvé. Je vidět, že Janáčkův houslový „antikoncert“ si získává postupně stále více zejména mladých houslových interpretů a nachází svou cestu na pódia již pravidelně. Špaček po suverénním výkonu přidal virtuózního Eugena Ysaÿe (Dies irae z Houslové sonáty č. 2), ve středním díle paradoxně exponujícího houslovou techniku ve velmi podobném duchu jako Janáček.Česká filharmonie - Jiří Bělohlávek, Josef Špaček - Moravský podzim 2015 (foto Petr Francán)Druhá polovina koncertu pokračovala vydařeným, muzikantsky jednoznačným pojetím druhé řady Slovanských tanců. Jiří Bělohlávek i orchestr sklidili nadšenou dlouhotrvající odezvu vyprodaného sálu, avšak dojem, že vše podstatné se odehrálo v první půlce koncertu, mě již neopustil.Česká filharmonie - Jiří Bělohlávek - Moravský podzim 2015 (foto Petr Francán)Jaká je vlastně současná Česká filharmonie, tato stodvacetiletá dáma, nestárnoucí jako Janáčkova Emilia Marty, dnes? Mám-li shrnout svůj názor do jediné věty, pak tedy: síla tohoto orchestru tkví v tom, že v něm není slabých míst. Těleso disponuje nosnými smyčci, dokonale souznícími a soucítícími ve všech režimech hry, jaké mu lze jen závidět. Dřeva jsou výborně vyrovnaná, horny patřičně svítí, trombóny s tubou hrají měkce a kultivovaně, bicí jsou přesné, harfy znělé. Snad jen trubky působily poněkud nevýrazně (mohlo to však být dáno povahou jejich partů) a v plné dechové harmonii ve Slovanských tancích občas zanikala první flétna. Pohled na přibývající počet krásných žen zejména v obou houslových skupinách v orchestru, jenž dlouho vzdoroval feminizaci, byl zvláště potěšující! Česká filharmonie je ve výtečné kondici a mohu-li soudit, je rovněž v těch nejlepších rukou.

Hodnocení autora recenze: 90 %

Moravský podzim 2015
Česká filharmonie
Dirigent: Jiří Bělohlávek
Josef Špaček (housle)
3. října 2015 Janáčkovo divadlo Brno

program:
Josef Suk: Pohádka, suita op. 16
Leoš Janáček: Putování dušičky, houslový koncert
Antonín Dvořák: Slovanské tance, II. řada op. 72

www.mhf-brno.cz/moravsky-podzim

Autor je členem orchestru Filharmonie Brno
Foto Petr Francán

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Česká filharmonie -J.Bělohlávek (Moravský podzim 3.10.2015)

[Celkem: 11    Průměr: 4.4/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na