Sláva barokních Drážďan: pompa, intriky a trpký konec z vůle militantního flétnisty

  1. 1
  2. 2

Metropole Saska na řece Labi byla sídelním městem saských kurfiřtů, kteří od 14. století hráli důležitou roli při volbě císaře Svaté říše římské. Ve službách saského dvora zde působil renesanční skladatel Michael Praetorius i nejvýznamnější osobnost raného německého baroka Heinrich Schütz. Třicetiletá válka slibný kulturní rozvoj města však přerušila.

Příznivější situace nastala počátkem osmnáctého století s nástupem saského kurfiřta Friedricha Augusta I. Byl to impozantní uměnímilovný velmož herkulovské postavy, díky níž obdržel přízvisko Silný. Nadmíru silný byl i v mimomanželském loži a zplodil desítky levobočků, o něž se prý vesměs dobře postaral. Ambiciózního aristokrata v mládí nadchla nádhera Versailles, sídla francouzského krále Ludvíka XIV., a umínil si učinit z Drážďan podobný klenot. Zprvu chyběly finanční prostředky, avšak štěstěna mu přála. V roce 1697 zemřel bez dědice polský král Jan III. Sobieski, slavný osvoboditel Vídně z tureckého obležení, a saskému kurfiřtovi byl nabídnut polský trůn. Podmínkou však byla Augustova konverze ke katolické víře, neboť polská strana by luterána nikdy neakceptovala. Pragmatický Friedrich August převlékl kabát bez mrknutí oka. Stal se polským králem Augustem II., panovníkem bohatého soustátí, a doma mohl začít realizovat řadu velkých projektů.V Míšni rozběhl v roce 1708 výrobu porcelánu a v Drážďanech začal stavět v roce 1711 podle projektu Daniela Poppelmanna sídelní zámek Zwinger. V roce 1719 byla slavnostně otevřena nová budova opery stejného architekta s dvěma tisíci sedadly. Dvorní orchestr se rozrostl na třicet tři členů a hudebníci byli velkoryse finančně zajištěni nejvyššími platy v Evropě.Do labské metropole díky těmto podmínkám postupně přibyla řada významných hudebníků: houslista a koncertní mistr Johann Georg Pisendel, houslista Francesco Maria Veracini, flétnista Pierre-Gabriel Buffardin, kontrabasista (violonista) Jan Dismas Zelenka a také hobojista Johann Joachim Quantz. Ten brzy přešel pod Buffardinovým vedením ke hře na flétnu; asi ho přestala bavit věčná příprava hobojových strojků. Kromě oper a instrumentální hudby Hofkapelle zajišťovala rovněž provozování katolické chrámové hudby, s níž se po konverzi novopečeného krále začínalo vlastně od nuly.Hudební život dvora v Drážďanech byl pestrý a bohatý. K jeho zajištění bylo potřeba až čtyř dirigentů a jedním z nich se stal nadaný Zelenka. Opeře dominovala italská produkce. Její obliba v Drážďanech vzrostla díky hostující vlašské operní společnosti Antonia Lottiho (1667–1740), varhaníka a dirigenta chrámu sv. Marka v Benátkách.V letech 1717–1719 Lotti v Drážďanech uvedl řadu italských oper se skvělým pěveckým obsazením a bohatou výpravou. Po pompézních oslavách otevření nového divadla se však vrátil do Benátek. Někteří Italové v labské metropoli zůstali, například Veracini. Houslový virtuóz byl však konfliktní typ a jeho spory s okolím vyvrcholily střetem s koncertním mistrem Pisendelem. Veracini odmítl zkoušet pod jeho vedením a Pisendel proto požádal houslistu od posledního pultu, aby hrál jeho sólový part. Ital to vzal jako strašlivou pohanu a reagoval teatrálně: několik dní trucoval ve svém bytě a pak se v pokusu o sebevraždu vrhl z okna. Nebylo dostatečně vysoko, utrpěl jen komplikovanou zlomeninu nohy a kvůli ní pak nadosmrti kulhal. Veraciniho verze události byla jiná: oknem prý prchal před rozzuřenými kolegy z Hofkapelle. Tehdejší dvorní kapelník a skladatel Johann David Heinichen (1683–1729) se však Pisendela zastal a Veracini musel Drážďany opustit.Následné šťastné období Heinichenova vedení netrvalo dlouho. Kapelník onemocněl zhoubnou tuberkulózou a jeho dirigentské povinnosti postupně přebíral Jan Dismas Zelenka (1679–1745).

Dnes již nikdo nepochybuje, že osobnost tohoto „českého Bacha“ snese srovnání s největšími jmény evropského hudebního baroka. Rodákovi z Louňovic pod Blaníkem se dostalo vzdělání u jezuitů v Praze, pravděpodobně v Klementinu. Po službě u hraběte Hartiga Zelenka odešel do Drážďan. V letech 1716–1719 doprovázel saského korunního prince do Vídně, čehož využil ke studiu u Johanna Josepha Fuxe.V roce 1723 byl třiačtyřicetiletý Zelenka opět v Praze a exceloval provedením svého svatováclavského melodramatu Sub olea pacis et palma virtutis (Pod olivou míru a palmou statečnosti).

Pompézní spektákl patřil k vrcholným událostem pražské korunovace císaře Karla VI. českým králem. Tato sláva byla rovněž pravděpodobným vrcholem Zelenkovy kariéry. V Drážďanech totiž vytoužené místo dvorního kapelníka a skladatele nezískal.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na