Den první – I. kolo
Sál Martinů je naplněn hezkou atmosférou a pozitivně dýchá. Porota posuzuje z poslední řady. Návštěva poměrně malá a výkony proměnlivé kvality.
Povinný Scarlatti i Chopin nebudí obavy soutěžících, zato Smetana v plné míře. Na Koncertní etudě C dur op. 10/1 a zejména na op. 17 Na břehu mořském Bedřicha Smetany si vyláme prsty i nejeden koncertní umělec. Tato koncertní etuda byla i v minulosti prubířským kamenem. Jak zvládne porota posoudit takové množství mladých klavíristů v I. kole a v repertoáru 20 minut? O práci porot více zítra. Pojďme však trochu do historie soutěží a jejich významu.
Soutěže a zase soutěže
V roce 1940 prohlásil Artur Schnabel, že je moc klavírních soutěží. Co by tomu řekl asi dnes? Zatímco v roce 1945 se konalo 5 mezinárodních klavírních soutěží, v roce 1990 jich bylo již 114 a nyní podle počtu Nadace Alink-Argerich existuje více jak 750 soutěží.
Nutno si však připomenout známý duel (soutěž?) mezi Clementim a Mozartem. I tenkrát se jednalo o akci kontroverzní, konfrontační a polemickou. Jako první soutěž pro klavíristy je uváděna Rubinsteinova soutěž, která se konala mezi lety 1890 až 1910, a byla určena oborům klavír a skladba. Připomeňme, kdo vyhrál: 1890 to byl Ferrucio Busoni. Vyhrál nejprve ve skladatelské soutěži. Bylo všem také jasné, že vyhraje tento vynikající hudebník také klavírní soutěž. Proti tomu se postavil sám Anton Rubinstein, aby zamezil italskému vítězství v tak důležité události Ruska. V roce 1895 zvítězil Josef Lhévinne, v roce 1905 Wilhelm Backhaus (Béla Bartók byl druhý). Možná i díky této skutečnosti Béla Bartók slavně tvrdí, že soutěže „jsou pro koně a ne pro hudebníky“.
Přesto například v Itálii jich lze každoročně napočítat desítky, kterých se zúčastňují profesionální soutěžící!!! Jsou to ti, které nezajímají koncerty nebo nahrávání, ale podobají se sportovcům. Tráví koncertní sezonu se stejným a omezeným repertoárem před často stejnou porotou v různých městech, státech nebo kontinentech. Na druhou stranu nutno poznamenat, že se na velkých pódiích vyskytuje značný počet velmi talentovaných umělců, kteří dosáhli věhlasu bez pomoci vítězství v některé ze špičkových soutěží (Lang-Lang, Jean-Yves Thibaudet a Evgeny Kissin, abychom zmínili alespoň některé).
Hra na klavír i jiný nástroj je nikdy nekončícím snažením, které nelze srovnávat s tenisem nebo krasobruslením. Ale doba říká, že hra na nástroj by neměla být soutěživá. Život je však bohužel permanentní soutěží.
Přesto je příliš snadné říci, že dny klavírních soutěží jsou sečteny. Ve skutečnosti jsou stále skvělou výzvou jak pro učitele, tak pro studenty a poskytují mimořádné příležitosti. Ale současná čísla počtu účastníků z asijských zemí jsou závažná. Data z výše jmenovaného zdroje Alink-Argerich ukazují, že podíl hráčů z těchto teritorií (Čína, Jižní Korea, Japonsko, Taiwan, Hongkong) se zvýšil z 21 % v roce 1990 na současných 35 %. Přes tento stav je pozoruhodný úspěch mnoha italských klavíristů. Často lze vypátrat, že nositel 6. ceny na soutěži Královny Alžběty v Bruselu najde větší uměleckou kariéru, než vítěz pražskojarní soutěže. I když je trh přesycen množstvím vítězů, soutěže pomáhají při budování repertoáru a mělo by se na ně nahlížet i třeba jako na obchodní model. Jsou zajímavé pro hudbymilovné osoby, které mají zájem investovat, seznámit se s prostředím, porotou a mají chuť otestovat svoje fyzické a psychické limity. Ti, kteří soutěže berou příliš vážně, podle mého názoru nechápou jejich smysl. Proto se soutěžní zkušenost může velmi snadno stát destruktivní, a to jak psychicky, tak i profesionálně. „Být lepší než ostatní“, „vyhrát první cenu“, „dokázat cokoliv komukoliv“ nebo finanční výhody jsou motivace, které mohou poškodit vzácnou rovnováhu potřebnou pro zdravý osobní i hudební vývoj mladého talentu.
www.festival.cz/cz/mezinarodni_soutez
www.facebook.com/PragueSpringCompetition/?fref=ts
