Sloužím hudbě za každou cenu, řekl Lukáš Vondráček na svém online recitálu

Lukáš Vondráček patří k českým špičkovým klavíristům s osobitým stylem a přístupem k hudbě a k podmínkám jejího provozování. Je si vědom své ceny a nebojí se ozvat, když má pocit nespravedlnosti. V Ostravě je na domácí půdě, pochází z Opavy a s ostravskou filharmonií hrál poprvé jako desetiletý chlapec. Od té doby má nastartovanou kariéru, podpořenou prvním místem v klavírní soutěži královny Alžběty.

O jeho recitál byl v Ostravě velký zájem, a proto přistoupil na streamování koncertu. Na otázku moderátorky po koncertě, jaké jsou jeho pocity po hře za tak nestandardních podmínek, odpověděl: „Není důležité, za jakých okolností hraji, sloužím hudbě za každou cenu.“ A posluchači se mohli sami přesvědčit, že je to pravda.

Program koncertu musel být vzhledem k okolnostem zkrácen na hodinu. Proto zazněly jen první dvě plánované sonáty. Jako první to byla Sonáta pro klavír č. 21 B dur D960 Franze Schuberta. Poslední sonáta skladatele, který ji složil těsně před svoji smrtí ve věku pouhých 31 let. Představitel vídeňského raného romantismu byl mistrem melodiky. Sonáta má čtyři věty: Molto moderato, Andante sostenuto, Scherzo – Allegro vivace con delicatezza a poslední Allegro ma non troppo – Presto. Je tu mnoho příležitostí pro klavíristu, jakým je Lukáš Vondráček. Do hry dával lehkost, něhu, hravou radost i kontrastní dramatičnost, vše s nadhledem technicky skvěle vybaveného virtuosa.

Ve druhé části recitálu přednesl Sonátu č. 1 C dur Johannese Brahmse, kterou zkomponoval v roce 1853. První věta Allegro má poněkud beethovenovský charakter, následující Andante je pojato variačně se závěrečnou codou jako kánonem a zpracovává německou milostnou píseň. Třetí věta je energické Scherzo a na závěr přichází Allegro con fuoco, na téma skotské balady. Klavíristovi přináší tato sonáta příležitosti k předvedení technicky náročných pasáží, ale především je tu nepřeberně možností vyjádřit emoční napětí a nálady. Virtuosní pasáže jsou na hranici technických možností a udivují precizností i lehkostí, kultivovaností a upřednostňováním pianových ploch, při zachování transparentnosti a rozmanitosti dynamické škály. Akordické plochy jsou mohutné a dramatické, přesto nehraje na efekt, ale podřizuje se potřebám výrazu skladby. Přesto, že bylo vidět, že dal do přednesu skladeb vše a zaslouží si odpočinek, vyhověl moderátorce a dal jako přídavek Arabesku Roberta Schumanna a hrál ji s takovou něhou a lehkostí, jako by sedl ke klavíru zcela odpočatý.

Koncert se konal v koncertním sále Domu kultury města Ostravy, klavír na pódiu a za ním umělec, před prázdným sálem. Na pódiu s ním byla ještě moderátorka Kateřina Huberová, která setrvala i v průběhu hry jako posluchač. Dalším posluchačem na druhém konci pódia byl ředitel Janáčkovy filharmonie Ostrava Jan Žemla. O přestávce mezi oběma skladbami si oba „posluchači“ povídali o klavírním umění a o možnostech provozovat koncertní činnost v této neradostné době, neboť ředitel Žemla je původním povoláním také klavírista. Dokázal proto zhodnotit jak sólistův projev, tak jeho přístup k hudbě. Jako pozitivní stránku večera uvedl navozenou atmosféru domácích koncertů období 19. století, kdy tohle velmi komorní muzicírování bylo oblíbené a skladby, které toho večera zněly, byly i pro takovéto příležitosti psány. Online koncerty jsou dnes jedinou příležitostí pro hudebníky, jak zůstávat ve formě a důvodem, proč se potkávat. Proto bude ještě jeden koncert online, vystoupí soubor Camerata Janáček a před Vánoci se připravuje koncert na přání. Novoroční koncert se uskuteční určitě, ať již živě nebo online. A Filharmonie Ostrava se těší na další příležitosti hrát svému publiku.