Slova místo tónů. Klasická hudba ve světové beletrii (1)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Margaret Schlegelová vyčítá své sestře Heleně po koncertu, na němž zazněla Beethovenova Pátá: „Třeba právě ta dnešní symfonie – sestra ji nenechá na pokoji. Od začátku do konce ji ověsí významy, udělá z ní literaturu. Jestlipak se ještě dožiju toho, aby zase lidé brali hudbu jako hudbu.“ A o kousek dál pokračuje na stejné téma: „Ovšem hlavním viníkem je samozřejmě Wagner. Ten se v devatenáctém století nejvíc ze všech postaral o pomíchání různých umění. Opravdu myslím, že je hudba právě teď ve velmi vážné situaci, i když je ohromně zajímavá. V dějinách se každou chvíli objeví tihle strašní géniové jako Wagner a rozbouří naráz všechny prameny myšlení. Chvíli je to báječné. Výtrysk, jaká svět neviděl. Ale toho bahna potom; a prameny jako by teď byly propojené, ani jeden už není docela čirý. A to udělal Wagner.“

Ve skvělé filmové verzi Forsterova románu z roku 1991, kterou natočil režisér James Ivory, scénu s Beethovenem tvůrci maličko pozměnili, ale úryvek z Páté symfonie jako doprovod a zmínka o skřítcích ve formě přednášky nechybí.

(Dokončení příště)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments