Smetana se nehraje tolik jako dříve, říká muzikoložka Olga Mojžíšová

  1. 1
  2. 2
  3. 3
S Olgou Mojžíšovou, muzikoložkou, kurátorkou fondu Smetana a vědeckou pracovnicí Muzea Bedřicha Smetany, jsme vedli rozhovor nejen o Smetanovi samotném, ale taktéž o vývoji dramaturgie festivalu Smetanova Litomyšl a o Zdeňku Nejedlém. Dále jsme rozebrali nové vydání Smetanovy korespondence a absenci kompletní kritické edice jeho děl, spory mezi smetanovci a dvořákovci a Smetanovu Triumfální symfonii.

Olga Mojžíšová (foto Vojtěch Havlík)

Začneme významnou událostí spojenou se Smetanovým jménem – festivalem Smetanova Litomyšl. Pociťujete nějaký vývoj v dramaturgii festivalu v posledních dvaceti letech?
Každý festival se nějakým způsobem vyvíjí, reaguje na aktuální situaci a dramaturgii určuje řada různých aspektů nejen uměleckých. Hlouběji do jeho dramaturgie nevidím, vnímám celek programu zvnějšku. V některých letech jsem měla i dojem, že Smetana ustupuje do pozadí poněkud více, než by se na smetanovský festival slušelo. Ale to mohlo být třeba i důsledkem zcela prozaických a provozních okolností, s nimiž se dramaturgie (asi každého) festivalu musí vyrovnávat. To mi nepřísluší soudit. Smetanova tvorba není sama o sobě příliš rozsáhlá a nabídka takového festivalu musí být pestrá a atraktivní. Tak jako u jiných festivalů se tu proto v posledních letech objevují i záležitosti, které přesahují obvyklý rámec klasické hudby. Vidím v tom snahu festival odlehčit, více zpopularizovat a přilákat co nejširší spektrum publika. Operní dramaturgie festivalu je také určována, a ve Smetanově případě nepochybně i omezena, nabídkou českých operních scén. Smetana se všeobecně nehraje tolik jako dříve a nabídka jeho operních titulů tak nebývá příliš bohatá. Limity jsou navíc i v jevištním prostoru, který má Smetanova Litomyšl k dispozici. Na druhou stranu Smetanova Litomyšl v minulosti některé smetanovské inscenace iniciovala – vznikly v koprodukci festivalu s divadly. Jen s Národním divadlem jich bylo několik. To je velmi záslužné působení festivalu směrem do divadelního terénu. Pozitivní je, že o festival je velký zájem, bývá obvykle vyprodaný a lidé se na něj rádi vracejí. Jsem ráda, že má mezi našimi hudebními festivaly pevné místo a nenese Smetanovo jméno jen formálně.

S festivalem je spojené jméno Zdeňka Nejedlého. Jak vnímáte jeho dědictví v oblasti smetanovského bádání?
Rozhodně ne černobíle. Nejedlý mnoho věděl nejen o Smetanovi ale i o velmi širokém hudebním a historickém kontextu a pro Smetanu obecně hodně vykonal. Přestože se dopustil, ať vědomě nebo nechtěně, i řady omylů a zkreslení, které muselo další smetanovské bádání postupně korigovat, jeho aktivity, nejen čistě vědecké, měly v 1. polovině 20. století pro Smetanu zásadní a pozitivní význam. Zejména v oblasti heuristiky jsou výsledky jeho práce nenahraditelné a rozsahem obdivuhodné. Jeho píli lze jen obdivovat, zvláště když nebyl internet, počítače a podobné vymoženosti, které jsou pro nás samozřejmostí. Přitom Smetana zdaleka nebyl jediné téma, kterým se v takovém rozsahu zaobíral. Vidím to v souvislosti s přípravou edice Smetanovy korespondence – Nejedlý měl k dispozici patrně veškerou jeho tehdy dostupnou korespondenci, kterou si vlastnoručně opsal a jen díky těmto jeho opisům můžeme do edice zařadit i desítky dopisů, které jsou dnes už nezvěstné. A podchytil i mnoho dalších pramenů včetně svědectví pamětníků, které nám při edici pomohly. Záhy po vzniku Československa formuloval první velkoryse koncipovaný a komplexní projekt souborné edice Smetanova díla a písemných pramenů. Podílel se také významně na vzniku instituce, která měla pečovat o Smetanův odkaz a starat se o jeho popularizaci a propagaci. Byl to Sbor pro postavení pomníku Bedřichu Smetanovi v Praze, pozdější Společnost Bedřicha Smetany. Tento spolek měl ve své gesci všechny základní oblasti smetanovské práce. Původní cíl, Smetanův pomník v Praze, se přes několik pokusů vybudovat nepodařilo, ale až do svého zániku na počátku 50. let se staral o realizaci kritických edicí Smetanova díla. A také založil a 25 let spravoval Smetanovo muzeum a vybudoval základy jeho sbírkových fondů včetně zakoupení skladatelovy pozůstalosti. Nejedlého podíl na všech jeho aktivitách byl naprosto zásadní po stránce koncepční i realizační.

Zároveň byl ale Nejedlý již na počátku minulého století protagonistou řady polemických afér, které domácí hudební život negativně polarizovaly a řadě osobností i ublížily. Velmi problematické pak bylo jeho působení po roce 1948. Tehdy se také mj. silně podepsal na ideologizaci a zpolitizování Smetanova odkazu. Z jeho příkazu vznikla i tzv. Smetanova pětiletka s cílem popularizace Smetany a jeho díla na všech úrovních kulturní politiky, osvěty, vědy i výkonného umění. Takovéto direktivní přístupy nemohou nikdy přinést mnoho dobrého i přes některé pozitivní a přínosné momenty. I když tento megalomanský kult a ideologicky zdeformovaný Smetanův obraz postupně odezněly, stigma privilegovaného autora spojeného s touto dobou a tím i s Nejedlým na Smetanovi ulpívá do jisté míry dodnes. I to může být jeden z důsledků, byť třeba jen latentní, proč se Smetana dnes málo hraje a proč se o něho zmenšil i odborný zájem.

B. Smetana: Dalibor – Opera ND / Smetanova Litomyšl 2019 (zdroj FB SL)

Nedávno byl vydán první díl Smetanovy korespondence, který jste editovala. Jak probíhá práce na takovém vydání a kdy se plánují další díly?
Příprava kritické edice je vždy dlouhodobá a náročná. Nejprve bylo třeba korespondenci shromáždit, tj. dohledat údaje o jednotlivých dopisech a pořídit jejich kopie. Většina je ve Smetanově muzeu, ale nacházejí se i v jiných institucích a v soukromém majetku u nás i v zahraničí, řada dopisů je dnes známá jen z tištěných vydání nebo třeba z aukčních katalogů. Poté se připravily podle jednotných pravidel přesné přepisy dopisů a na jejich základě se formulovala pravidla pro jejich editování. Pak teprve následovala vlastní editace textů a vypracování poznámkového aparátu, který komentuje, pokud možno co nejpodrobněji, obsah každého dopisu. Součástí edice je i popis jednotlivých pramenů, údaje o jejich aktuálním uložení a dosavadních vydáních. To je ve velké a zjednodušené zkratce to základní. Je nutno zpracovat obrovské množství údajů, které se někdy velmi pracně a složitě dohledávají, nebo alespoň ověřují. Ne na vše lze odpověď najít v literatuře, v níž se traduje i řada nepřesností a omylů.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


4.3 4 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments