Smetanova Litomyšl zahajuje

  1. 1
  2. 2

Dnes večer se už po čtyřiapadesáté otevře druhý nejstarší hudební festival u nás, Smetanova Litomyšl. V jeho čele přitom už šestnáctým rokem stojí muž, o kterém jeho spolupracovníci tvrdí, že podobného workoholika v životě nepotkali, a který má rád Mahlera a Janáčka, ale i kapely Nazareth a Deep Purple. Jan Pikna (1960) si do letošníku festivalového ročníku dal jedno předsevzetí: „špatným zprávám čelit vyšší produkcí radosti“. S jakým ohlasem se zatím setkal? A na jaký to vypadá při samotném festivalu?

Letošní ročník začne prakticky za pár hodin. Jak jste na tom letos se zájmem diváků, resp. posluchačů? A alespoň přibližně – jakou v tuto chvíli odhadujete celkovou návštěvnost?

Nyní máme vyprodáno 92% vstupenek, lze tedy očekávat, že konečné číslo návštěvnosti bude někde kolem 95 až 96%, což znamená, že rekord z roku 2008, tedy 98.6% nepřekonáme, ale bude to takový náš běžný standard. Na absolutní počet obsazených míst však je festivalový rekord překonán už nyní, vydáno je 24.783 vstupenek, což je o tisíc více, než vloni za celý festival.

Oproti předchozím letům prý letos nakonec zůstalo poměrně dost rezervovaných vstupenek nevyzvednuto. Dost zvláštní – čím si to vysvětlujete?

Zájem o vstupenky na Smetanovu Litomyšl je takový, že velká část pořadů se vyprodá během prvních hodin předprodeje. Lidé vědí, že chtějí-li získat vstupenku na vybraný pořad, musejí čekat ve fyzické frontě před prodejním místem, nebo ve virtuální v internetovém obchodě. I tak se často jedná spíše o loterii, protože po spuštění prodejního systému je na něj tolik současných přístupů, že dokončit celý nákup se nemusí povést napoprvé a každý další pokus znamená vstoupit do obsazenějšího hlediště. V minulosti prakticky vždy na začátku systém zkolaboval a až po změně dodavatele se daří nápor zvládat lépe. Zkušení zájemci se svými rodinami proto volí všechny způsoby rezervací najednou, vyšlou příbuzného do fronty před prodejním místem, zkoušejí štěstí po telefonu i na internetu. Jak se ukázalo, letos systém konečně fungoval dobře, vstupenky se podařilo získat prakticky každému, kdo přišel včas a tak se ale také objevilo velké množství zdvojených rezervací, které pak zůstaly nevyzvednuty. Problémem je, že ti co přišli později, našli už pořady vyprodané a smířili se s tím, víckrát to nezkoušeli. Vstupenky z nevyzvednutých rezervací se už pak proto prodávaly hůře.

Když už jsme u návštěvnosti, jaký je z dlouhodobějšího pohledu trend návštěvnosti Smetanovy Litomyšle? A čím vším je ovlivňován?

To, že je tak obtížné získat na festival vstupenky, není naší pýchou ani radostí. Lidé se na nás zlobí, předprodej předcházející festivalu, který má přinášet jen radost a příjemné pocity, vždy provází emoce, stížnosti, nespokojenost. Ekonom by situaci řešil zvýšením ceny, ale my si uvědomujeme, že jsme v regionu s jedním z nejnižších příjmů, částečně v něm nahrazujeme absenci chybějící stálé operní scény a chceme proto udržet hladinu dostupnou i pro místní návštěvníky. Situaci řešíme zvyšováním počtu pořadů, reprízami stejných titulů a zdá se, že právě letos – trochu i díky nevyzvednutým rezervacím – se konečně nabídka vyrovnává poptávce. To nám dává šanci moci začít získávat návštěvníky i ze zahraničí, zatím jsme se k cestovním kancelářím chovali naprosto macešsky, nebyli jsme ochotni jim poskytnout přednostní rezervace. Jaké programové taháky letos nabízíte a hlavně – o co byl v předprodejích největší zájem? A kde jste naopak poptávku řekněme tak trochu přecenili?

My jsme letos – i s ohledem na ekonomickou situaci a nálady ve společnosti – zvolili dramaturgii velmi přijatelnou pro co nejširší spektrum návštěvníků. Samozřejmě bylo předem jasné, že nebude stačit kapacita koncertu Jaromíra Nohavici, že bude velký zájem o opery Bizeta, Pucciniho, Verdiho. Kupodivu ale není až takový zájem o koncerty České filharmonie s Jakubem Hrůšou a klavíristou Fazilem Sayem, který navíc hraje tak populární Čajkovského b moll koncert. Netrefili jsme se v odhadu se dvěma koncerty Pavla Šporcla, tam se možná ukazuje ošidnost jeho přesahových projektů, když pro některé už patří příliš do showbyznysu a dalším se zas zdá projekt s barokní hudbou moc vážný. Každý rok si dovolíme do programu zařadit i nějaké „počiny“ pro opravdové milovníky dobré hudby, a tam je pak nižší zájem veřejnosti očekávaný. Letos je takovým pořadem písňový cyklus Lingua angelorum, napsaný pro barytonistu Thomase Hampsona.

Připomeňte prosím, jak to je s cenami vstupenek u vás? A poskytujete nějaké „last minute“ slevy?

Průměrná cena je 600 Kč, ale to je zavádějící – je velký rozdíl mezi cenou vstupenek do nejdražšího sektoru – tedy A – a do sektorů dalších. Největší množství vstupenek je vydáno v kategorii B za cenu 490 Kč. Každoročně krátce před začátkem festivalu doprodáváme zbylé vstupenky s 50% slevou, a jak je vidět, mnozí už na to čekají. Letos jsme takto nabídli 3463 vstupenek a po pěti dnech jich byla skoro polovina prodána. Samozřejmě nám tím klesá očekávaný výnos.S jakým rozpočtem vůbec letos pracujete? Příspěvky z veřejných zdrojů jsou na stejné výši, jako v předchozích letech? A jak hodně letos byli sponzoři štědří?

I na nás dopadá špatná ekonomická situace velmi silně. Řada sponzorů nám ubyla, odpadly úplně všechny stavební firmy, ministerstvo kultury snížilo dotaci o čtvrtinu oproti minulému roku a o polovinu proti roku 2010. Deficit se snažíme dokrýt vyšším výnosem ze vstupného, doslova obracíme každou korunu a budeme muset zapojit všechny nastřádané rezervy z minulých let. Jsme zvyklí pracovat velmi úsporně, nenajímáme agentury, vše si děláme sami a opravdu pečlivě vybíráme dodavatele. Rozpočet máme třetinový oproti třeba Pražskému jaru, počet pořadů i počet návštěvníků je však někde na dvou třetinách. Navíc musíme platit dopravu a ubytování i českým umělcům.

Tak aspoň na konec trochu příjemnější téma: vy osobně na který z letošních koncertů se nejvíc těšíte?

  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář