Smetanovské dny v Plzni: Vydařený debut Alexandera Blettenberga s Norimberskými symfoniky

Tento mladý (ještě ani ne třicetiletý) umělec je mimo jiné vítězem Mezinárodní Beethovenovy klavírní soutěže ve Vídni pro rok 2021 a jako dirigent na sebe upozornil již v roce 2015, kdy zvítězil v Mezinárodní soutěži Hanse von Bülowa v kategorii dirigování od klavíru. Od téhož roku pravidelně hostuje jako dirigent ve Státním divadle v Meiningenu. V interpretaci beethovenovského repertoáru rozhodně není nováčkem. V roce 2022 natočil Sonátu č. 2 a č. 29 a s Webernovou komorní filharmonií pod vedením Vladimira Kiradjieva také Beethovenův Klavírní koncert č. 1. V Plzni se představil s Klavírním koncertem č. 3, předehrou k tragédii Egmont a Elgarovými variacemi Enigma. S týmž programem vystoupí ještě 3. března v německém Frankenthalu a 4. března v Kemptenu.

Provedení Beethovenovy předehry k Egmontovi hned v úvodu prezentovalo kvality Norimberského symfonického orchestru – především příjemný, ne příliš exaltovaný projev a dobrou práci s dynamikou. Cílem jako by nebylo ohromit publikum velkým zvukem, ale crescendo postupně „dávkovat“. V počtu pěti pultů primů a pěti pultů sekundů s šesti violami, šesti celly a čtyřmi kontrabasy to svědčí o schopnosti dirigenta pracovat s intenzitou zvuku vzhledem k velikosti sálu a akustice. Alexander Blettenberg se prezentoval jako dirigent s jasnými, přiměřenými gesty. Partituru měl před sebou v elektronické podobě v tabletu.

Následoval Klavírní koncert c moll. Sólista a zároveň dirigent usedl ke Steinwayi, kterým sál Měšťanské besedy disponuje, umístěnému bokem k publiku s otevřeným vrchním víkem. Na koncertech, při nichž je sólista u klavíru zároveň dirigentem, se lze setkat i s umístěním klavíru, kdy hráč sedí zády k publiku a nástroj má úplně odstraněné vrchní víko. Z hlediska kontaktu s hráči se to jeví jako vhodnější řešení vzhledem k tomu, že řada hudebníků jinak ani nemá možnost očního kontaktu a dirigentem. V tomto případě byla zvolena první varianta.

Beethoven si většinu svých klavírních koncertů premiéroval sám, tento byl poprvé uveden r. 1803 a přestože je založen na kompoziční i interpretační tradici Mozartových klavírních koncertů, již výrazně předznamenává období romantismu a spojuje propracovanou strukturu skladby s nároky na virtuozitu. Na tehdejší kompoziční praxi poněkud výstřední je i tonální plán, jenž od úvodní c moll přeskakuje v druhé větě do E dur, aby se v závěrečné větě vrátil zpět do c moll.

Koncerty pro sólové nástroje z tohoto období nejsou ještě tak prokomponované a většinou se střídá plocha orchestru a sólisty, což poskytuje dirigentovi a hráči v jedné osobě i dost prostoru k realizaci vlastních představ v místech hraných orchestrem. Alexander Blettenberg už v úvodní předehře dirigoval vsedě od klavíru, což bylo zřejmě zapříčiněno i tím, že měl na klavíru položenou partituru. V místech krátkých orchestrálních vstupů využíval jemného gesta ruky, v pasážích, kde klavír a orchestr hrají zároveň, se spoléhal na oční kontakt a pokynutí hlavy. Hráči vycházeli sólistovi maximálně vstříc a byli pozorně napojeni na jeho melodickou linku. K technické kvalitě provedení není co dodat, snad jen, že před kadencí v první větě, působilo tempo trochu nervózně. Závěrečná gradace měla překvapivě rychlý dynamický růst.

Ve druhé větě, v níž začíná klavír bez doprovodu orchestru, jsme z různých provedení zvyklí spíše na spojitější fráze. Mladý sólista si ve svém pojetí pohrával s jednotlivými tóny a napínal posluchače, co bude následovat. Citlivě tuto hru doprovázely smyčce con sordino.

Attacca nástup do třetí věty přišel tak rychle, že setřel kontrast mezi větami a téma zaznělo poněkud nevýrazně. Na tento malý nedostatek dalo zapomenout brilantní provedení všech obtížných pasáží. Ráda bych vyzdvihla místa, kde si klavír předává melodii s klarinetem. Zde se klarinetistovi povedlo nádherně vyklenout frázi a předat ji zpět sólistovi. Přesně probíhaly všechny nástupy orchestru a ani souhře nebylo co vytknout. Hráči citlivě sledovali sólový hlas a precizně se napojovali. Zajímavé bylo opětovné strmé dynamické provedení závěrečné gradace.

Nabízí se srovnání s jinými klavíristy – dirigenty. Z mladé generace je to třeba Frank Dupree, stejně jako Alexander Blettenberg, též laureát Mezinárodní soutěže Hanse von Bülowa v kategorii dirigování od klavíru. Když porovnáme jejich styl vedení orchestru, je Frak Dupree více energický, využívá více pohybu a v delších orchestrálních mezihrách neváhá vstát od klavíru. Možná je to dáno i jeho blízkým vztahem k jiným žánrům – především jazzu, kde je účinkování na pódiu přirozeně živelnější. Alexander Blettenberg naproti tomu svými úspornými ale konkrétními gesty udržuje orchestr v pozornosti a klidu. V Plzni se dočkalo provedení Beethovenova koncertu bouřlivého potlesku. Velice milé bylo zařazení přídavku – zazněla Smetanova Vzpomínka na Plzeň.

Mohlo by se zdát, že právě od klavíru řízený koncert bude vrcholem večera. Tím se ovšem staly Elgarovy variace Enigma. Poprvé byly provedeny v Londýně v roce 1899 a lze je považovat za první autorův skutečný úspěch na poli orchestrální tvorby. Enigma – záhada – odkazuje na tajuplné názvy jednotlivých variací – iniciály nebo přezdívky odkazují ke konkrétní osobě, k níž se variace vztahuje, jíž je inspirována. Variace nejsou ani tak miniportréty autorových přátel a známých, spíše vystihují nějaký jejich charakteristický rys nebo odkazují k příhodě, jež se týká jen okruhu zúčastněných. Druhou záhadou je téma samotné.

Na pódiu došlo k drobným změnám – klavír byl nahrazen dirigentským stupínkem a orchestr se rozrostl o žestě, kontrafagot a bicí nástroje. Smyčce zůstaly ve stejném počtu. Už od prvních tónů byla skladba zajímavá a její neustálé směřování od jedné variace ke druhé nenechalo uvadnout ani na chvíli pozornost posluchačů. Téma pro variace je tak trochu záhadné i proto, že to vlastně žádné výrazné téma není. V provedení Norimberských symfoniků však dostalo díky krásnému plnému zvuku a kontinuitě opravdu zajímavý rozměr. Orchestr předvedl pestrou dynamickou škálu. Žestě dokázaly být místy burácivé, místy lehce furiantské. Autorem velmi propracovaná orchestrace se dočkala skvělého provedení. Závěrečný akord byl už jen třešničkou na dortu.

Bravurní výkon dirigenta/sólisty i vřelý projev orchestru odměnilo plzeňské publikum nadšeným potleskem, za což se dočkalo ještě jednoho přídavku, tentokrát z elgarovského repertoáru.

Alexander Blettenberg & Norimberší symfonikové
2. března 2023, 19:00 hodin
Měšťanská beseda, Plzeň

Program:
Ludwig van Beethoven: Egmont, předehra k tragédii J. W. Goetha, op. 84
Ludwig van Beethoven: Koncert pro klavír a orchestr č. 3 c moll, op. 37
Edward Elgar: Enigma, variace na vlastní téma pro orchestr, op. 36

Účinkující:
Norimberští symfonikové 
Alexander Blettenberg – dirigent, klavír