Smutné Hříšnice Dagmar Peckové

Ojedinělý CD projekt Hříšnice mezzosopranistky Dagmar Peckové se včera 24. března v Rudolfinu dočkal slavnostního křtu. Hříšnicím požehnal na konci programu sám kardinál Duka se slovy, že chceme-li se něco dozvědět o hříchu, stačí otevřít Bibli. Najdeme jej hned na začátku u Adama…

Ojedinělost tohoto projektu spočívá v tom, že na jeho tématu mezzosopranistka spolupracovala se svým psychoterapeutem Williamem Diddenem, který jí pomáhal překonat krizi středního věku a určité umělecké vyhoření. Desku i včerejší galakoncert v Rudolfinu financoval strojírenský podnik z Moravy v rámci oslav dvoustého výročí a shodou okolností je William Didden předsedou jeho dozorčí rady. Krásný doklad, jak duševno, umění a průmysl mohou mít někdy k sobě blízko…Koncert za účasti PKF – Prague Philharmonia, Kühnova smíšeného sboru, dirigenta Aleksandara Markoviće a dvou hostů Dagmar Peckové – sopranistky Ivany Veberové a basisty Petera Mikuláše – představil posluchačům hudbu Strausse, Wagnera, Belliniho, Cherubiniho, Mariotta, Saint-Saënse a Massenetta. Již zlověstná atmosféra a napětí v instrumentálním Tanci Salome ze Straussovy stejnojmenné opery předznamenaly truchlivý tón večera. Následující scéna Klytaimnestry Ich habe keine gute Nächte z Elektry, na kterou se Pecková podle svých slov nejvíce těšila a do které se snažila vložit hluboký psychologický náboj, jí bohužel příliš nevyšla – zvukově ji zastínil symfonicky posílený orchestr PKF – Prague Philharmonia a zdá se, že jí nesedly ani hluboko posazené polohy árie. V několika vstupech z varhanní empory asistovala v árii Ivana Veberová jako dcera Elektra. Árie Kundry Ich sah das Kind z Wagnerova Parsifala přinesla poklidný a něžný zpěv naplněný mateřskou láskou, končící velmi citlivým orchestrálním pianissimem. Parsifal pokračoval výstupem Klingsora s Kundry Die Zeit ist da v podání Petera Mikuláše. Jeho pevný a rozhodný bas navázal na skvělý a dramaticky vypointovaný orchestrální úvod, z empory nyní zpívala pro změnu Pecková v roli Kundry a ještě přes reproduktory pouštěla ze zákulisí do sálu hrůzostrašné výkřiky šílenství.

Po přestávce přinesla odlehčení předehra k Belliniho Normě a árie Medey Del fiero duol z méně známé Cherubiniho stejnojmenné opery. Ujala se jí sopranistka Ivana Veberová a ve srovnání s předchozí germánskou várkou to byla hudba téměř veselá, byť antická kněžka zpívá o pomstě a zamýšlené vraždě vlastních dětí. Ivana Veberová popustila naplno uzdu svému mladému a výkonnému sopránu a zazpívala árii čistě, energicky, i když trochu těžkopádně ve výrazu. Nálada v sále při tomto obratu repertoáru zcela roztála, konečně zde zasvitla italská opera, všem srozumitelná, a sopranistka tak sklidila dost lacino největší aplaus večera. Což asi nebylo tak úplně záměrem dramaturgie.

Konec večera patřil francouzským autorům: Pecková přednesla jemný a okouzlující popěvek Dalily Mon coeur s’ouvre a ta voix  a orchestr rozpoutal v efektním tempu Bacchanale z Saint-Saënsovy opery Samson a Dalila. Závěrečná scéna se sborem nám představila nepříliš známou Salome od Antoina Mariotta, krásnou a dramatickou, s Peckovou ji zpíval Peter Mikuláš jako Herodes. A posledním číslem – již jako přídavek po pokřtění desky – byla Massenetova Máří Magdaléna, opět pomalá a nábožensky zjitřená árie. Myslím, že dramaturgie i zde zklamala – jako vyvrcholení galavečera to moc nevypadalo. Všechno hezké, promyšlené, procítěné, ale od Peckové se čeká větší energie, risk, rebelství. Je samozřejmé, že árie psychopatek vraždících své děti a manžely, líbajících useknutou hlavu mučedníka a podobně nebudou oplývat optimismem a radostí, ale možná bylo té těžké a truchlivé nálady na jeden koncert až příliš.

Hodnocení autorky recenze: 70 %

Dagmar Pecková: Hříšnice
Dagmar Pecková (mezzosoprán)
Ivana Veberová (soprán)
Peter Mikuláš (bas)
Dirigent: Aleksandar Marković
Sbormistr: Marek Vorlíček
PKF – Prague Philharmonia
Kühnův smíšený sbor
24. března 2015 Dvořákova síň Rudolfina Praha

program:
Richard Strauss:
– Tanec sedmi závojů z opery Salome 
– „Ich habe keine gute Nächte…“ z opery Elektra
Richard Wagner:
– „Ich sah das Kind“ z opery Parsifal
– „Die Zeit ist da“ z opery Parsifal
Vincenzo Bellini:
– Norma, předehra k opeře
Luigi Cherubini:
– „Del fiero duol“, árie Medey z opery Medea 
Camille Saint-Saëns:
– „Mon coeur“, árie Dalily z opery Samson et Dalila
– Bacchanale z opery Samson et Dalila
Antoine Mariotte:
– „Ah! Je baiserai ta bouche! Iokanaan“, závěrečná scéna z opery Salome
Jules Massenet:
– O mes soeurs z oratoria Marie-Magdeleine

www.dagmarpeckova.com

Foto Petr Kurečka

Hodnocení

Vaše hodnocení - D.Pecková-Hříšnice (Praha 24.3.2015)

[Celkem: 2    Průměr: 1.5/5]

Mohlo by vás zajímat


3
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
3 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
3 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
sahrazadka

Nezbývá než souhlasit, paní Peckovou nebylo slyšet, možná mohl hlasitost hudby trochu víc regulovat dirigent? Taky je smutné, že některé dámy z PKF vystupovaly v kalhotech, myslím si, že když všichni pánové mají frak, dámy by měly mít povinně dlouhé černé šaty. A ta slečna či paní ze sboru, co seděla uprostřed na empoře s rozkročenýma nohama, to byl šok! I když měla dlouhé šaty, nebylo to vizuálně hezké… Už jsem si zvykla, že publikum nevypadá podle mých představ, ale když už si svého koncertu neváží patřičně ani umělci, tak je to tristní… Možná by se měli nahrát na videokameru… Číst vice »

Lenule

No slyšet jí někdy bylo dobře,někdy huře….ja bych to tak katastrofálně neviděla……Je nutné si uvědmit že ne vše se vždy zadaří…a zase takový prušvih to nebyl,některé okamžiky byly hezké,některé slabší, Holt věk dělá své a lidem kteří už něco dokazali jako ona se tleská také z ucty k tomu a nemusí už podávat brilantní výkon jako když si budovola jméno-které bezpochyby už má…..je to značka a to se platí a cení…..

josefpolak

Koncert byl uzasny a pani Peckova byla skvela.bylo to navic zpivane procitene. A to ze jen prvni skladbu hral orchestr prilis nahlas,neni jeji chyba. Byl to skvely zazitek.