Ojedinělý CD projekt Hříšnice mezzosopranistky Dagmar Peckové se včera 24. března v Rudolfinu dočkal slavnostního křtu. Hříšnicím požehnal na konci programu sám kardinál Duka se slovy, že chceme-li se něco dozvědět o hříchu, stačí otevřít Bibli. Najdeme jej hned na začátku u Adama…
Ojedinělost tohoto projektu spočívá v tom, že na jeho tématu mezzosopranistka spolupracovala se svým psychoterapeutem Williamem Diddenem, který jí pomáhal překonat krizi středního věku a určité umělecké vyhoření. Desku i včerejší galakoncert v Rudolfinu financoval strojírenský podnik z Moravy v rámci oslav dvoustého výročí a shodou okolností je William Didden předsedou jeho dozorčí rady. Krásný doklad, jak duševno, umění a průmysl mohou mít někdy k sobě blízko…
Koncert za účasti PKF – Prague Philharmonia, Kühnova smíšeného sboru, dirigenta Aleksandara Markoviće a dvou hostů Dagmar Peckové – sopranistky Ivany Veberové a basisty Petera Mikuláše – představil posluchačům hudbu Strausse, Wagnera, Belliniho, Cherubiniho, Mariotta, Saint-Saënse a Massenetta. Již zlověstná atmosféra a napětí v instrumentálním Tanci Salome ze Straussovy stejnojmenné opery předznamenaly truchlivý tón večera. Následující scéna Klytaimnestry Ich habe keine gute Nächte z Elektry, na kterou se Pecková podle svých slov nejvíce těšila a do které se snažila vložit hluboký psychologický náboj, jí bohužel příliš nevyšla – zvukově ji zastínil symfonicky posílený orchestr PKF – Prague Philharmonia a zdá se, že jí nesedly ani hluboko posazené polohy árie. V několika vstupech z varhanní empory asistovala v árii Ivana Veberová jako dcera Elektra. Árie Kundry Ich sah das Kind z Wagnerova Parsifala přinesla poklidný a něžný zpěv naplněný mateřskou láskou, končící velmi citlivým orchestrálním pianissimem. Parsifal pokračoval výstupem Klingsora s Kundry Die Zeit ist da v podání Petera Mikuláše. Jeho pevný a rozhodný bas navázal na skvělý a dramaticky vypointovaný orchestrální úvod, z empory nyní zpívala pro změnu Pecková v roli Kundry a ještě přes reproduktory pouštěla ze zákulisí do sálu hrůzostrašné výkřiky šílenství.
Po přestávce přinesla odlehčení předehra k Belliniho Normě a árie Medey Del fiero duol z méně známé Cherubiniho stejnojmenné opery. Ujala se jí sopranistka Ivana Veberová a ve srovnání s předchozí germánskou várkou to byla hudba téměř veselá, byť antická kněžka zpívá o pomstě a zamýšlené vraždě vlastních dětí. Ivana Veberová popustila naplno uzdu svému mladému a výkonnému sopránu a zazpívala árii čistě, energicky, i když trochu těžkopádně ve výrazu. Nálada v sále při tomto obratu repertoáru zcela roztála, konečně zde zasvitla italská opera, všem srozumitelná, a sopranistka tak sklidila dost lacino největší aplaus večera. Což asi nebylo tak úplně záměrem dramaturgie.
Konec večera patřil francouzským autorům: Pecková přednesla jemný a okouzlující popěvek Dalily Mon coeur s’ouvre a ta voix a orchestr rozpoutal v efektním tempu Bacchanale z Saint-Saënsovy opery Samson a Dalila. Závěrečná scéna se sborem nám představila nepříliš známou Salome od Antoina Mariotta, krásnou a dramatickou, s Peckovou ji zpíval Peter Mikuláš jako Herodes. A posledním číslem – již jako přídavek po pokřtění desky – byla Massenetova Máří Magdaléna, opět pomalá a nábožensky zjitřená árie. Myslím, že dramaturgie i zde zklamala – jako vyvrcholení galavečera to moc nevypadalo. Všechno hezké, promyšlené, procítěné, ale od Peckové se čeká větší energie, risk, rebelství. Je samozřejmé, že árie psychopatek vraždících své děti a manžely, líbajících useknutou hlavu mučedníka a podobně nebudou oplývat optimismem a radostí, ale možná bylo té těžké a truchlivé nálady na jeden koncert až příliš.
Hodnocení autorky recenze: 70 %
Dagmar Pecková: Hříšnice
Dagmar Pecková (mezzosoprán)
Ivana Veberová (soprán)
Peter Mikuláš (bas)
Dirigent: Aleksandar Marković
Sbormistr: Marek Vorlíček
PKF – Prague Philharmonia
Kühnův smíšený sbor
24. března 2015 Dvořákova síň Rudolfina Praha
program:
Richard Strauss:
– Tanec sedmi závojů z opery Salome
– „Ich habe keine gute Nächte…“ z opery Elektra
Richard Wagner:
– „Ich sah das Kind“ z opery Parsifal
– „Die Zeit ist da“ z opery Parsifal
Vincenzo Bellini:
– Norma, předehra k opeře
Luigi Cherubini:
– „Del fiero duol“, árie Medey z opery Medea
Camille Saint-Saëns:
– „Mon coeur“, árie Dalily z opery Samson et Dalila
– Bacchanale z opery Samson et Dalila
Antoine Mariotte:
– „Ah! Je baiserai ta bouche! Iokanaan“, závěrečná scéna z opery Salome
Jules Massenet:
– O mes soeurs z oratoria Marie-Magdeleine
www.dagmarpeckova.com
Foto Petr Kurečka
