Jedermann (Kdokoli) česky a s ambicemi

  1. 1
  2. 2

Ve spolupráci Divadla na Vinohradech a Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK vznikl originální hudebně-divadelní projekt, který spojuje činoherní mystérium Jedermann Huga von Hofmannsthala s hudbou Jeana Sibelia a Franka Martina.

Zasvěcenějšímu českému opernímu divákovi je jméno rakouského básníka a dramatika Huga von Hofmannsthala (1874–1929) známo především ve spojení s operami Richarda Strausse. Pro Strausse vytvořil v příkladném skladatelsko-libretistickém tandemu operní libreta od Elektry (1906) až po Arabellu (1929). Jeho dramatická tvorba je ale mnohem méně známá, i když německé soubory na našem území v meziválečném období jeho hry uváděly. Jen část jeho tvorby je přeložena do češtiny, posledním významnějším divadelním nastudováním byla lyrická hra Kristinčin návrat v překladu Josefa Balvína na scéně Národního divadla v sezoně 2000/2001.

Hugo von Hofmannsthall byl nesmírně kultivovaný spisovatel s obrovskou znalostí světové literatury a dramatické tvorby. Raná tvorba je ještě citelně ovlivněna symbolismem, později na něho měly vliv i generace vídeňských dekadentních autorů. Přesto postupy estetizující dekadence mu nebyly v dalším díle zcela vlastní, a právě spolupráce s Richardem Straussem odstartovala novou etapu jeho tvorby. Toto období je typické, také v souladu s neoklasicistními proudy ve světovém umění všech oborů té doby, orientací na efektní látky předchozích mnoha století v širokém záběru od antických námětů přes středověké divadlo až po vídeňskou frašku. Hofmannsthalův zájem o historické divadelní formy tak vyústil v několik autorsky samostatných „přepracování“ středověké a barokní dramatiky. Právě hra Jedermann je takovým dílem.

Složitá geneze středověké anonymní dramatické morality o smyslu křesťanského života začíná zřejmě u anglického textu Everymann (po roce 1458, tiskem poprvé 1510, český překlad s názvem Člověk Zdeňka Menharda ve skriptu Starší anglická literatura, Univerzita Karlova 1995). Zda jde o primární text nebo přepracování stejnojmenné hry z nizozemštiny (Elckerlicjk, poprvé tiskem 1495) se vedou spory již více než jedno století. Obsah hry je jednoduchý: Smrt, vyslaná Bohem na zem pro Člověka, mu dává na jeho naléhání a nářky časovou lhůtu, aby nalezl někoho, kdo by ho dobrovolně provázel na cestě z tohoto světa. Člověka postupně odmítají Přátelství, Rodina, Bohatství. Ochotni provázet jsou ho pak jen Dobré skutky a Víra. Člověk dojde vykoupení, protože před svým odchodem se účinně kál. Jak je z obsahu díla patrné, jde o náboženskou alegorii, jejímž základem jsou dialogy, místy koncipované jako „svár“ dvou principů. Ač by se mohlo zdát, že jde o mrtvý divadelní útvar, text vykazuje neobyčejnou živost a aktuálnost. První německý překlad pochází z roku 1540, záhy je přepracoval Hans Sachs (1549), ze kterého pak vyšla novodobá verze Richarda von Kralika z počátku dvacátého století. Hofmansthalova verze se pohybuje od pouhého překladu některých pasáží původní anglické předlohy až náročnou adaptaci, která se původním středověkým textem jen zcela volně inspiruje. Drama bylo dokončeno roku 1911 a od počátku dvacátých let je pravidelnou součástí Salcburského festivalu (Salzburger Festspiele), kdy je každoročně inscenováno na jevišti pod volným nebem, na takzvaném Domplatzu. Hofmannsthal společně s režisérem Maxem Reinhardtem (tvůrcem prvé salcburské režie Jedermanna) ostatně byli zakladateli místního festivalu. Literát festivalu věnoval i další úpravu středověké hry, ale Das Salzburger grosse Welttheater (1923, Salzburské velké divadlo světa) se setkalo s mnohem menším ohlasem. Mezi herci a inscenátory Jedermanna se během více než devadesáti sezon (vyjma let 1924 a 1944) vystřídalo mnoho vynikajících osobností rakouského, a vůbec německy mluvícího, divadla. Od legendárního herce Alexandra Moissiho, prvního salcburského Jedermanna, přes Maxmiliana Schella až po mnohé hvězdy současného divadla a filmu, jakou jsou Veronica Ferres, Ben Becker nebo také v posledních letech první páníček „Komisaře Rexe“ Tobias Moretti. Hra se stala pevnou tradicí v Salzburgu, ostatní rakouské scény ji zařazují do repertoáru jen omezeně, spíše se příležitostně uvádí v letních plenérech. Sestřihem mnoha archivním materiálů ze salcburských inscenací byla vytvořena filmová verze díla (Jedermann, režie Hannes Rossacher, 90´), která soutěžila na festivalu televizní tvorby Zlatá Praha v roce 2012.

Hra nemá v českých zemích zásadní inscenační praxi. Jako Hra o bohatci byla u nás poprvé uvedena v Zemském divadle v Brně roku 1930. V třicátých letech pak byla několikráte provedena pod názvem Kohokoli před Olomouckým dómem a na Svatém Kopečku (v úpravě a režii Oldřicha Stibora). Hra v češtině nebyla vydána tiskem, ve strojopisu existuje pouze překlad Karla Vettera s dalším odlišným názvem Bohatec a smrt, s podtitulem německá lidová pohádka. Zvolit výstižný titul v češtině se ukazuje zřejmě jako problém, a ani současná verze názvu Kdokoli se neukazuje jako ideální.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Hofmannstahl: Kdokoli (DnV & FOK 2015)

[yasr_visitor_votes postid="157722" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments