Snaha o dobové provedení Bendova Vesnického trhu v Šumperku

Jiří Antonín Benda (1722–1795), hudební skladatel českého původu etablovaný v Německu je autorem celé řady sinfonií, cembalových koncertů, kantát (přes sto), klavírních sonát a dalších děl. Do historie evropské kultury se však zapsal především jako autor scénického melodramu a singspielu. Obě tyto formy dramatické hudby byly tehdy zcela nové a souvisely se snahami formujících se národních kultur vytvořit vlastní národní umění v rodném jazyce dostupné i širším měšťanským vrstvám.

Podnět pro hudebně dramatickou tvorbu v německém jazyce v něm vyvolal příjezd divadelní společnosti Abela Seylera do Gothy na sklonku roku 1774, kde Benda působil od roku 1750 ve službách gothajského vévody, nyní již ve funkci ředitele dvorní hudby. První spolupráce s divadelníky se uskutečnila na melodramu Ariadna na Naxu, který jako zakázku nabídl Bendovi ke zhudebnění libretista a herec Seylerovy společnosti Johann Christian Brandes. Po veleúspěšné premiéře 27. ledna 1775 vytvořil Benda singspiel Vesnický trh na libreto gothajského knihovníka a básníka Friedricha Wilhelma Gottera, jenž se stal jeho stálým libretistou. Seylerova společnost byla jednou z nejvýznamnějších německých divadelních společností osmnáctého století a měla značný význam pro vývoj německé zpěvohry a scénického melodramu. Ačkoli opustila Gothu již v září 1775, stihl pro ni Benda napsat svá další úspěšná hudebně dramatická díla: melodram Medea a singspiely Romeo a Julie a Walder.

Singspiel Vesnický trh měl poněkud spletitou historii vzniku. Libretista Friedrich Wilhelm Gotter původně přepracoval pro zhudebnění činohru Johann Jakob Engela Vděčný syn, kterou měla Seylerova společnost na repertoáru. To vzbudilo velké námitky u jejích členů. Nakonec byla použita pouze hlavní zápletka s verbířskou scénou z této hry jako základ pro nové dílo z vesnického prostředí, kde jsou silně vykresleny především charaktery postav: milostný pár Lukáš a Baruška, kdy Lukáš představuje vesnického furianta, který se z trucu dá naverbovat na vojnu, poněkud idealizovaný zámecký pán – vysloužilý plukovník královského vojska, který se nedávno vrátil, aby strávil na svém rodném zámku spokojené stáří, chodí mezi venkovský lid a zastane se ho i proti svému bratranci (poručíkovi pověřenému náborem dobrovolníků do vojska, neblaze známému jako pronásledovateli místních děvčat) i jeho feldvéblu Fickfackovi.

V této původní verzi měl Vesnický trh jeden akt, postrádal předehru a obsahoval čtrnáct hudebních čísel. Zpívajícími osobami byly jen představitelé Barušky, Lukáše, Fickfacka a Barunčina otce, ostatní role byly činoherní. Seylerova společnost uvedla singspiel ve vévodském divadle v Ghotě 10. února 1775 – jen tři týdny po premiéře melodramu Ariadna na Naxu.

Ve značně rozšířené podobě jako „opera ve dvou aktech“ se dílo hrálo již při uvedení 26. dubna 1775 v Lipsku. Nová verze končila písní na závěr prvého a sborem na závěr druhého aktu. O tato čísla stejně jako o dvě árie pro nového představitele zámeckého pána na dodatečné texty Johanna Jakoba Engela však Benda požádal lipského skladatele Johanna Adama Hillera (považovaného za zakladatele severoněmeckého singspielu). I sám Benda dokomponoval ještě určitá čísla, takže podle některých zdrojů jich celkem bylo dvacet dva, podle jiných dvacet tři. V souladu s dobovými divadelními zvyklostmi se partitura velmi měnila i při dalším uvádění díla a zachovala se řada variantních znění. Ještě větším změnám podléhaly mluvené dialogy.

K různým verzím díla se dochovaly tři předehry komponované jako samostatná čísla, která se singspielem tematicky nesouvisela, ale byla psána v lidovém duchu s výraznými melodiemi. Zpěvní čísla díla mají nejčastěji formu arietty, některá se svým rozsahem a bohatou strukturou už běžnému singspielu vymykají (například rozsáhlá koloraturní árie Barušky ke konci díla).

Za definitivní autorské znění singspielu je považována verze redukovaná zpět na jeden akt, z níž byly vypuštěny Hillerovy přídavky (například celá poněkud antisemitská scéna se židovským zlodějem Nathanem) i některé Bendovy původní melodie. Finální verze se tak soustředí na menší počet rozsáhlejších hudebních čísel soustředěných na základní příběh a charakterizaci hlavních postav. Zvlášť mistrná je hudební charakteristika postav i lyrické scény milostného páru.

Podle počtu repríz byl Vesnický trh Bendovým nejhranějším singspielem a vyrovnal se úspěchu i nejznámějších děl Hillerových. Seylerova společnost ho hrála v Ghotě dvacet dvakrát, dále pak v Lipsku, Frankfurtu, Drážďanech a v Porýní. Další společnosti ho uváděly v Hamburku, v Hanoveru, v Altoně, v Berlíně či v Mannheimu. Následně mezi lety 1780–1799 ho mělo na repertoáru asi dvacet menších hereckých společností, jejichž oblast působení sahala od Rigy do Trevíru a od Glückstadtu po Bratislavu.

V českých zemích máme o uvádění Vesnického trhu v Bendově době jen málo zpráv. S jistotou ho uvedla v roce 1789 v městském divadle v Brně společnost Karla Ludwiga Wotheho (stejně jako jeho další singspiely Romeo a Julie a Dřevorubec).

I když existuje několik nahrávek zkrácených verzí díla v Československém rozhlase (například z let 1936 a 1946) i nahrávka hudebních čísel opery v německém znění z roku 1968 od Supraphonu, prvního novodobého scénického uvedení se dílo dočkalo až v roce 1979, kdy bylo nastudováno členy Operního studia Akademie múzických umění v Praze. Premiéra se konala 22. března 1979 a inscenace byla kombinována s jednoaktovkou Abú Hasan Carla Maria von Webera. V překladu Evy Bezděkové nesla opera název Výroční trh, dirigoval Oliver Dohnányi, režírovala Eva Charvátová a výpravu navrhl Jan Vojta. I další uvedení, tentokrát opět pod názvem Vesnický trh, bylo školní – 30. dubna 2014 ho hráli v Divadle Na Rejdišti žáci Pražské konzervatoře.

Festivalové provedení v Šumperku je tedy prvním profesionálním nastudováním v Čechách. Objednávka dramaturgie Klášterních hudebních slavností u souboru Musica Florea v čele s Markem Štrynclem a s celou řadou jeho dalších spolupracovníků a účinkujících byla jednoznačně správnou volbou. O dirigentu Marku Štrynclovi je všeobecně známo, že se již po třicet let zabývá stylově poučenou interpretací hudby a se svým souborem historických nástrojů dokáže, jako jeden z mála, přiblížit posluchači starou hudbu v podobě, v jaké zněla v době jejího vzniku. Nastudování Vesnického trhu tak nebylo výjimkou. Bendova průzračná hudba, oscilující mezi postbarokní zdobností a jednoduchou přímočarostí až melodramatickou lapidárností, jasně ukazuje, že toto dílo stojí ještě na pomezí pozdního baroka a raného klasicismu. Hudba působila celkově svižným dojmem a často citlivě ustupovala do pozadí pěveckým sólům, aby zcela umlkla při činoherních dialozích. Štryncl řídil orchestr pevnou rukou a jasně stavěl architekturu celku.

Dobovou iluzi díla podpořila i scéna Václava Krajce a Jiřího Bláhy, i kostýmy Romana Šolce a Markéty Stormové. Sborových zpěvů a rolí drobných vedlejších postav se ujali členové sboru Collegium Floreum. Ale i na ně, stejně jako na sólisty, byly kladeny velmi náročné požadavky střídání mluvených a zpívaných partií.

Ze sólistů jednoznačně zaujala především skvělým pěveckým výkonem Doubravka Součková v roli Barušky, vyváženou pěveckou i hereckou polohou na sebe upozornili Vincenc Ignác Novotný jako Lukáš a Miloš Horák (Fickfack) a Eliška Minářová (prodavačka Lenka). Výborný herecký výkon podal Justin Svoboda (poručík), i když měl o něco lehčí situaci – jako jediný měl pouze činoherní roli. Slabším dojmem působila Helena Kalambová (matka Eva), a to hlavně v mluvním partu. Její poměrně slabý sopránový hlas jakoby zpíval i v mluvené řeči. Ti všichni však dostáli plně charakterům svých postav. Z celého nastudování byla patrná snaha režisérky Magdaleny Švecové dostat ze zpěváků co nejvíce hereckého projevu i za občasného drobného „přehrávání“, které nijak nenarušilo celkové vyznění díla. Jedinou rozporuplnou postavou byl pro mě zámecký pán v podání Čeňka Svobody. Netroufnu si posoudit, jaký podíl na tom má záměrné režijní vedení a co je dáno osobnostními limity představitele. Ale zámecký pán, který bývá popisován jako starší vysloužilý plukovník a který je libretistou i skladatelem díla vykreslen poněkud idealisticky v tom smyslu, že je laskavý, otevřený lidu a pomáhá vesničanům, navozuje spíše představu ušlechtilých venkovských šlechticů typu kněžna z Babičky Boženy Němcové, než poněkud směšného, zženštilého, obtloustlého šlechtice, který je spíše záměrnou karikaturou zámeckého pána. Tak to jistě autoři nemysleli a v jejich době by si ani nemohli dovolit, aby si to jejich zaměstnavatel-vévoda nevztáhl na sebe. Mění se totiž kontrast z jednoznačně kladného laskavého zámeckého pána proti zhýralému poručíkovi na poměr pána jiné orientace oproti sukničkáři. Při snaze o historicky věrné provedení díla byl tento lapsus opravdu nepřijatelný, i když Čeněk Svoboda v druhé části provedení poněkud ubral ze své přehnané stylizace řeči i pohybu.

Škoda také, že program ani úvodní slovo neobsahovaly vysvětlující informace o tom, proč byla zvolena varianta kombinace zpěvu v němčině a mluvené řeči v českém jazyce. Pouhá nepřesná zmínka o tom, že „Benda je český skladatel“, bez dalšího komentáře zcela znejasnila, proč se zpívá v němčině a co je vlastně originál. Také zcela chyběla informace jakého českého překladu bylo použito, zda překladu Zdeňka Kittla z rozhlasové inscenace či Evy Bezděkové ze scénického nastudování HAMU, nebo zda bylo dílo přeloženo nově a kým.

Opět se potvrdilo, že u takto závažných dramaturgických projektů, by nebylo nadbytečné odborné úvodní slovo, či dokonce předchozí beseda s inscenátory díla. Jistě by to přineslo divákům, kteří touží poznat díla tohoto typu, ještě větší zážitek.

Jiří Antonín Benda: Vesnický trh
30. května 2022, 19:00
Divadlo Šumperk

Inscenační tým
Marek Stryncl – hudební nastudování
Magdalena Švecová – režie
Václav Krajc a Jiří Bláha – scéna
Roman Šolc, Markéta Stormová – kostýmy

Postavy a obsazení
Helena Kalambová – matka Eva
Eliška Minářová – prodavačka Lenka
Doubravka Součková – Baruška
Miloš Horák – Fickfack
Vincenc Ignác Novotný – Lukáš
Čeněk Svoboda – zámecký pán
Justin Svoboda – poručík
Collegium Floreum – sbor
Musica Florea