SOČR a Valkýra: Chybějící větší expresivnost lyrických témat a lahůdkový výkon Franze-Josefa Seliga

Desetiminutová Sylvestrova Tichá hudba pro smyčce je složena ze tří částí: Valčík okamžiku, Večerní serenáda a Okamžiky serenády. Jemná, křehká a příjemně se poslouchající kompozice postmoderního stylu zní místy až impresionisticky, ve střední části získává charakter filmové hudby. Hráči se představili ve výborném světle kultivovaností svého projevu. Alexander Liebreich podtrhl melodičnost Tiché hudby, která tak byla zajímavým úvodem pondělního večera.

Koncertní provedení prvního dějství Valkýry je především vynikajícím dramaturgickým počinem, slyšet tuto Wagnerovu operu v našich podmínkách z jeviště je dnes výjimečné. V Praze se hrála celá naposledy v sedmdesátých letech v Národním divadle, v roce 2005 byla tamtéž uvedena jako součást celé ságy Prsten Nibelungův v provedení Deutsche Oper am Rhein, v roce 2017 uvedla Státní opera ve Fóru Karlín koncertně její první dějství. Valkýra je druhou ze čtveřice oper rozsáhlé Wagnerovy ságy Prsten Nibelungův, v jejím prvním dějství vystupují jen tři postavy: lovec Hunding, jeho žena Sieglinde a zprvu neznámý cizinec, který přichází nečekaně do jejich obydlí, pronásledován nepřáteli. Hunding v něm poznává muže, kterého právě pronásledoval, poskytne mu pro tuto noc útočiště, ale příští den se s ním hodlá bít. Sieglinde je přitahována k návštěvníkovi zvláštní náklonností. Sieglinde Hundinga, jehož nemiluje, uspí a zůstává s cizím mužem sama. Během jejich setkání vyjde najevo, že oba jsou sourozenci, dvojčata, potomci boha Wotana a pozemské ženy. Od dětství žili odděleně, neznali se a nyní k sobě zahořeli prudkou láskou. Do kmene jasanu, který roste v síni domu, zarazil Wotan při svatbě Sieglinde a Hundinga pro svého syna tajně meč, který mu má pomoci v největší nouzi. Sieglinde dává svému bratrovi jméno Siegmund, ten svou mimořádnou silou meč vytahuje a Sieglinde, jeho sestra, se stává i jeho nevěstou. Ačkoliv je děj v programu koncertu popsán, byly navíc nad orchestrem promítány dobře čitelné české titulky, což výrazně přispělo k pochopení díla.

Alexander Liebreich provedl Wagnerovu partituru vyváženě z hlediska temp a rovněž dynamické škály, orchestr za jeho vedení hrál precizně, tektonický oblouk dějství vystavěl účinně. Dirigent ale zůstal dlužen vlastnímu duchu Wagnerovy hudby. Ta by potřebovala detailnější vypracování orchestrálního zvuku, především větší expresivnost lyrických témat a pregnantnější provedení některých příznačných motivů, například energického motivu Hundinga nebo motivu meče. Orchestr hrál v originálním velkém obsazení dechů s wagnerovskými tubami, k dispozici byly i čtyři harfy, ovšem ve skupině smyčců už k „bayreuthské“ verzi nedošlo – její zvuk byl subtilnější, především v basové sekci violoncell a kontrabasů, což dalo bouřlivému začátku Valkýry téměř komorní charakter.

Ve třech rolích se představili zahraniční pěvci vládnoucí sytými, výraznými a barevnými hlasy. Sieglinde bývá vzhledem k jejímu mládí obsazována dramatickým sopránem s jasným hlasem, v Praze však provedla její part mezzosopranistka Stefanie Irányi. Pěvkyně zaujala celkovou vyrovnaností svého projevu, technickou jistotou a pevnými, znělými výškami. Malá byla u ní srozumitelnost textu. Christian Elsner disponuje nosným, skutečně pravým wagnerovským tenorem. Jen několik zbytečně uspěchaných vysokých tónů postrádalo plnou znělost, kterou jinak Elsner ve svém charismatickém hlase má. A převážně mu bylo i dobře rozumět. Škoda, že ve „Winterstürme wichen dem Wonnemond“ důsledně nedodržoval Wagnerem předepsané legato, čímž tento „šlágr“ hodně ztratil na své působivosti. Lahůdkou byl výkon Franze-Josefa Seliga. Jeho hluboký, sametový bas je už sám o sobě nositelem atmosféry a výrazu. Nádherně znělé hloubky i výšky a celková vyrovnanost hlasu – to byl zážitek, s nímž je na našich scénách v poslední době prakticky nemožné se setkat. A vyzdvihnout je třeba i jeho výtečnou dikci a absolutní srozumitelnost zpívaného textu.

Pondělní koncert přinesl poutavá díla ze zcela odlišného hudebního spektra. Provedení prvního dějství Valkýry je samo o sobě mimořádnou událostí, která si zaslouží ocenění. Tím spíše, že se v něm v Praze představili skutečně renomovaní wagnerovští pěvci.

Valkýra
21. března 2022, 19:30 hodin
Rudolfinum

Program:
Valentyn Sylvestrov: Tichá hudba
Richard Wagner: první dějství z opery Valkýra

Účinkující:
Stefanie Irányi – mezzosoprán
Christian Elsner – tenor
Franz-Josef Selig – bas
Symfonický orchestr Českého rozhlasu
Alexander Liebreich – dirigent