Sokolov a jeho mysteriózní svět

Psát recenzi na včerejší recitál Grigorije Sokolova ve vyprodaném sále pražského Rudolfina je úkol více jak těžký. Zažil jsem jeho poslední recitál v Praze v říjnu 2010 a byl jsem ohromen. Recitál v rámci Festivalu Rudolfa Firkušného však nutí spíše k hlubokému zamyšlení nad výkonem, který svojí dokonalostí nahání až strach.

Grigorij Sokolov - Klavírní festival R. Firkušného 2015 (foto (c) Pražské jaro – Zdeněk Chrapek)
Grigorij Sokolov – Klavírní festival R. Firkušného 2015 (foto (c) Pražské jaro – Zdeněk Chrapek)

Již napětí a atmosféra, dříve než hudbou posedlý umělec vstoupí na podium, by se daly krájet. Něco podobného jsem ještě nezažil. Potom se navíc zešeří. A potom vchází démon do svého vlastního světa. Do světa ovlivněného pouze absolutní hudbou, která je prosta jakéhokoliv vnějšího efektu. Bez emoce, vše téměř sterilně vycizelováno, snad bez momentální pódiové inspirace, vše promyšlené do každého detailu. Každý tón je dokonale naučeným skvostem. Jeho hra nás jakoby unáší společně s Charónem do tajemného podsvětí. Navíc výběr repertoáru vypovídá jak o stavu duše těžce nemocného šestadvacetiletého Franze Schuberta s jeho počínajícími psychickými problémy (Sonáta a moll z roku 1823 je jedním z nejpochmurnějších děl klavírní literatury), tak také promlouvá bolestnými mollovými tóninami v jeho Moments Musicaux. Následují Chopinova Nocturna se svým italským melosem, avšak jsou plná tragiky. Koncert pak zákonitě nemůže končit jinak než v b moll. Dokonalou dramaturgii programu ještě podtrhne extrémně pomalý Marche funèbre a vítr nad hroby závěrečného Presta – jak napsal Alfred Cortot, „Horečný sen“. V této fázi už umělec celé publikum uvedl do transu a ono čeká ve vytržení na nekonečnou řadu přídavků.

Sokolov je fanatikem ve své přípravě a v touze po dokonalém zvuku. Mezi ním a ostatními klavíristy zeje propast. Naskýtá se však řada otázek, na které neznám odpověď. Jaký je umělec ve svém nitru? Vnímá krásy tohoto světa a má mimohudební zážitky jako jiní? Neruší jeho pohyby rukou nad klaviaturou? Je jeho permanentní absence legata vhodná i pro Chopina? Je agogika v souladu se záměrem skladatele a charakterem skladby? Přenáší na publikum také radost z hudby? Kdo by upřednostnil při interpretaci Schuberta raději Radu Lupu nebo při Chopinovi Garricka Ohlssona? Znal bych rád názor řady předních českých klavíristů přítomných na koncertě.

Dospět k pochopení Sokolovova génia, k tomu je třeba být i filozofem. Tím nejsem. A tak jsem i s dušičkovým rozjímáním odjížděl tmou domů a jsem stále atmosférou koncertu obklopen.

Hodnocení autora glosy: 90 %

Klavírní festival Rudolfa Firkušného 2015
Grigorij Sokolov (klavír)
1. listopadu 2015 Dvořákova síň Rudolfina Praha

program:
Franz Schubert: Klavírní sonáta a moll op. 143 D 784
Franz Schubert: 6 Moments Musicaux op. 94 D 780
Fryderyk Chopin: Nokturno H dur, op. 32
Fryderyk Chopin: Nokturno As dur, op. 32
Fryderyk Chopin: Sonáta č. 2 b moll, op. 35

www.firkusny.cz

Hodnocení

Vaše hodnocení - G.Sokolov (Klavírní festival R.Firkušného 2015)

[Celkem: 34    Průměr: 4.6/5]

Mohlo by vás zajímat


3
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
3 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
3 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
miron

Proboha, co je to za otázky? Spíš by to chtělo přiznat, že laťka byla komentářem k Bronfmanovi nasazena příliš vysoko.

Milan V.

Tedy že by byl koncert “bez emoce, vše téměř sterilně vycizelováno, snad bez momentální pódiové inspirace”, se mi rozhodně nezdálo. Je to můj subjektivní názor posluchače, který není klavíristou ani hudebníkem. Že pan Sokolov nedává své emoce najevo ještě neznamená, že by nebyly v jeho hře. Bylo to dokonalé, ale ne chladné. Nic podobného jsem ještě nezažil a asi ani už nezažiju, jedině snad při dalším Sokolovově recitálu. Už jen to přítmí – nevypadaly nějak takto třeba recitály Svjatoslava Richtera? To bylo úžasné, to světlo někdy hrozně ruší, tohle bylo intimní a nebýt věčného pokašlávání obecenstva a padání programů na… Číst vice »

zemla

Když čtu recenze a hodnocení koncertů Grigorije Sokolova a Yefima Bronfmana, musím opět konstatovat, že kritika je mrtvá či postrádá smysl. Mám pocit, že jsem patrně navštívil jiné koncerty. Oba tyto pianisty sleduji relativně dlouho, a proto snad mohu říci svůj osobní názor – Yefim Bronfman na pražském koncertě předvedl samozřejmě tradiční virtuozitu v neskutečně obtížném repertoáru, bohužel bez žádného zvláštního osobního vkladu. Z celého koncertu pozitivně hodnotím Schumannovu Arabesku, začátek pomalé věty Druhé Prokofjevovy sonáty, skvěle vyzněly oba přídavky. Bohužel nic více. Začínám mít dojem, že hra na klavír je pro něj spíše zaměstnáním než povoláním. Bohužel tuhle zkušenost… Číst vice »