Sto padesát let divadla v Plzni (2)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

V sobotu 27. září 1902 oznámili čtyři heroldi troubením do všech čtyř světových stran ze střechy nově postavené divadelní budovy, že nastal dlouho očekávaný den jejího otevření. Tato chvíle se připravovala několik let. Vyhláškou úřadu purkmistra Královského města Plzně ze dne 2. června 1896 byla vypsána soutěž na opatření návrhu pro stavbu nového českého divadla v Plzni. Za nejlepší návrhy byly ustanoveny tři ceny: I. 2.500 korun, II. 2000 korun a III. 1500 korun. Dále bylo stanoveno, že stavební náklady nesmí přesahovati 350.000 zlatých i s úplným vnitřním zařízením. (Tyto a další údaje týkající se stavby jsou převzaty z publikace Nové divadlo královského města Plzně, vydané u příležitosti otevření divadla, přičemž finanční částky jsou někdy uváděny v korunách, někdy ve zlatých.)

Byl ustaven sedmičlenný sbor soudců (dnešní terminologií výběrová komise či porota), kterou tvořili profesoři c. k. vysoké školy technické v Praze Jiří Pecold a Josef Schulz, purkmistr doktor Václav Peták, intendant divadla a člen městské rady Hynek Schiebl, další členové rady Eduard Kroh a František Kotek a ředitel městského stavebního úřadu Emanuel Štěpánek. První cena udělena nebyla, byly uděleny dvě druhé ceny, z nichž jedna patřila projektu dvou tvůrců vídeňské secese, v té době již významných, kterými byli plzeňský rodák František Krásný a rodák z Brtnice u Jihlavy Josef Hofmann, a jedna třetí cena. K definitivnímu posouzení návrhů přizvala městská rada ještě trojici dalších odborníků, mezi nimiž byl i šéf Opery Národního divadla Karel Kovařovic.

Definitivní verdikt padl dne 23. prosince 1896 a vybrán byl projekt odevzdaný pod značkou „Dionýsos“, který se umístil na čtvrtém místě a jehož autorem byl známý pražský architekt Antonín Balšánek.

Hlavní pohled, návrh na budovu divadla od Antonína Balšánka, 1897 (foto www.theatre-architecture.eu/Zlatá Praha, XV roč.1898)
Hlavní pohled, návrh na budovu divadla od Antonína Balšánka, 1897 (foto www.theatre-architecture.eu/Zlatá Praha, XV roč.1898)

Povolení ke stavbě bylo vydáno v lednu 1899. Práce se ale, jak tomu bylo již tehdy zvykem, prodražily, a tak nezbylo než v červnu 1900 přiklepnout další prostředky ve výši 200.000 korun.

Ke dni otevření tvořily vynaložené náklady 513.000 zlatých, přičemž bylo konstatováno, že celková suma ještě nemusí být konečná. Jak vidno, příliš se za těch více než sto let poměry v Čechách nezměnily.

Dne 27. září večer se tedy divadlo, v jehož publiku zasedly mnohé osobnosti tehdejšího českého veřejného politického, společenského a kulturního života, otevřelo. Diváci měli možnost obdivovat nádhernou oponu Augustina Němejce. Básník Adolf Hejduk pronesl vzletný projev, Vendelín Budil vykouzlil na jevišti, tak, jak to uměl jen on, velkolepý živý obraz „Hold městu Plzni“ a pak už fanfáry Smetanovy předehry zahájily slavnostní představení Libuše.

Pohled na portál s dekorativní oponou (foto www.theatre-architecture.eu/archív Jiřího Hilmery)
Pohled na portál s dekorativní oponou (foto www.theatre-architecture.eu/archiv Jiřího Hilmery)


Od otevření Balšánkovy budovy do roku 1945
Po velkolepých svátcích nastávají všední dny, které leckdy bývají pošmourné. Snesly se i kritické názory na Balšánkovu budovu, mladí jí vyčítali, že je příliš konzervativní. Kus pravdy asi měli, ale nejblíže pravdě byl asi kritik a profesor Uměleckoprůmyslové školy v Praze Karel Boromejský Mádl, když o ní prohlásil, že budova je přiměřená poměrům města. Brzy se stala jedním ze symbolů města a tuto funkci plní dodnes – a toho by si měli být vědomi všichni, kdož zodpovídají za její osudy.

Už druhé představení v nové budově, kterým byl Tylův Strakonický dudák, nemělo příliš dobrou návštěvnost. Během dalších dní se situace spíše ještě zhoršovala a divadlo nezaplnila ani Prodaná nevěsta. Publikum si žádalo zábavu a také v hojné míře opery a operety. Budil znovu musel řešit své staré dilema. Nevzdal se, ten starý válečník, a statečně bojoval, i když s pány z družstva to bylo čím dál tím složitější. Snažil se splnit přání publika a během první sezony bylo uvedeno devatenáct oper a i v operetě se snažil uvádět náročnější tituly Offenbachovy a Lehárovy. Vedle českých oper se hraje Mozart i Verdi, na repertoár se vrací Wagnerův Tannhäuser i Lohengrin. S velkým úspěchem se setkávají představení Carmen a Evžena Oněgina a zejména novinky italského veristy Giacoma Pucciniho Bohéma a Manon Lescaut.

Soustavná pozornost ale byla věnována nové domácí tvorbě. Divadlo uvedlo další operu slepého plzeňského skladatele Stanislava Sudy Lešetínský kovář na motivy básně Svatopluka Čecha; za účasti Antonína Dvořáka byla v Plzni poprvé provedena jeho opera Čert a Káča.

Antonínu Kottovi se daří zkvalitnit pěvecký soubor, i když ti nejnadanější, jako barytonista Emil Burian a basista Jiří Huml, záhy odcházejí. V Plzni ale například hostuje Otakar Mařák, jehož působištěm tehdy byla Vídeň.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


Napsat komentář