Dvě divadelní výročí

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Rozjíždí se nová divadelní sezona. Začala velmi slavnostně otevřením Nového divadla v Plzni s novým principálem. Noví nebo nedávno jmenovaní ředitelé jsou i v dalších divadlech. Národní divadlo Praha slibuje pokračování ve změnách, jež povedou k všestrannému zkvalitnění provozu této megaorganizace. V Brně se konečně dočkáme kompletního nového vedení, jež s sebou přivedl ředitel Glaser. A mohli bychom pokračovat dále.

Možná neuškodí, když se na chvíli vrátíme o pětadevadesát let zpátky a podíváme se, co se dělo při zahájení divadelní sezony 1919–1920. Byla to první sezona, jež startovala už v samostatné Republice československé, jak tehdy zněl oficiální název státu. Divadelní sezony tehdy začínaly mnohem dříve, už v srpnu. A tak si připomeňme dvě nenápadná, ale pro další vývoj českého divadla (zejména hudebních žánrů) velmi významná výročí. Dne 12. srpna 1919 zahájilo svou pravidelnou činnost představením Smetanovy Prodané nevěsty Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě a o jedenáct dní později, v sobotu 23. srpna, premiéra nového nastudování Janáčkovy Její pastorkyně v překrásné budově architektů Fellnera a Helmera, v níž do té doby působilo německé Městské divadlo, se stala počátkem nové éry českého Národního divadla v Brně.Brno a Ostrava žily tehdy, před pětadevadesáti lety, zcela odlišným životem. Bývalé hlavní město markrabství moravského, kterému se také říkalo nejsevernější předměstí Vídně, se pyšnilo bohatým kulturním životem (v devatenáctém století ještě převážně německým), ale do popředí se vehementně dostával neustále sílící český živel, prezentovaný do značné míry početným obyvatelstvem z předměstských obcí, které v té době už fakticky splývaly se samotným městem, jehož součástí se formálně staly v roce 1922. A bylo jen otázkou času, kdy se česká společnost stane určujícím faktorem v životě Brna.

Moravská Ostrava byla zcela jiný případ. Zde v okolí nevelkého historického jádra města se zrodila kolem rychle vznikajících šachet a průmyslových závodů řada sídlišť a dělnických kolonií. Žila v nich velmi pestrá směs obyvatel, které sem přivedla jejich cesta za prací. Národnostně i sociologicky šlo o zcela jiný druh potenciálního publika, než jaký existoval v Brně.

V Brně už od prosince 1884 fungovalo české Národní divadlo, jež zabezpečovalo pravidelnou divadelní činnost a snažilo se konkurovat (byť v neporovnatelně skrovnějších podmínkách) po všech stránkách perfektně vybavenému německému Městskému divadlu. V Ostravě až do konce devatenáctého století český divadelní život zabezpečovaly vedle ochotnických spolků jenom občasné zájezdy kočovných divadelních společností a v některých letech taky zájezdy brněnského divadla v jarních měsících po konci brněnské české divadelní sezony.

Teprve otevření českého Národního domu v červnu 1894 poskytlo těmto aktivitám relativně solidní zázemí. Od roku 1908 byla tato budova pravidelně na čtyři měsíce v roce propůjčována na hostování divadelním společnostem. Tou první byla v roce 1908 společnost ředitele Františka Trnky, od roku 1914 zde hrála pravidelně společnost ředitele Antoše Frýdy, kterého ale kvůli jeho nemoci zastupoval Antonín Drašar, pozdější ředitel bratislavského a olomouckého divadla. Ještě před vyhlášením samostatnosti, 13. října 1918, byl v sále radnice na Slezské Ostravě ustaven Spolek národního divadla moravskoslezského. Jeho předsedou se stal Ferdinand Pelc a vůdčí roli v něm hrál Jan Prokeš, budoucí starosta Velké Ostravy, která vznikla v roce 1924 sloučením města s okolními obcemi. Sociální demokrat Jan Prokeš, vyučený obuvník, byl autodidakt se silným vztahem ke kultuře a umění, muž, který pro rozvoj kulturního a uměleckého života Ostravy vykonal přemnohé a měl rovněž velmi šťastnou ruku při ustavení Národního divadla moravskoslezského.Do jeho čela povolal z Brna Václava Jiřikovského, herce a režiséra se značnými zkušenostmi z organizace a řízení divadelního provozu. Jeho plány a ambice byly značné. Jiřikovský měl šťastnou ruku ve výběru spolupracovníků. V záležitostech organizačně provozních využil zkušeností Antonína Drašara, v otázkách uměleckých vyzval programově ke spolupráci spisovatele Vojtěcha Martínka. Hlavním dirigentem jmenoval zkušeného dirigenta Emanuela Bastla, jenž byl po dvou letech ustanoven družstvem do funkce šéfa opery.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na