Životní jubileum Marty Drottnerové

Mimořádná tanečnice, dlouholetá sólistka Baletu Národního divadla v Praze, držitelka mnoha mezinárodních ocenění a jedna z nejlepších Giselle na našich jevištích. To vše je Marta Drottnerová, která dnes slaví své 80. narozeniny.

Marta Drottnerová s Vlastimilem Harapesem, Labutí jezero (foto Jaromír Svoboda)

Marta Drottnerová se narodila 26. srpna 1941 ve Zlíně, dětství však prožila na ostravsku, kde rovněž začala se studiem baletu. Navštěvovala malou baletní školu při ostravském Státním divadle, kde si jejího talentu a výjimečné píle všiml tamější umělecký šéf, choreograf Emerich Gabzdyl a začal ji záhy obsazovat do jevištních rolí. V roce 1954 se stala členkou souboru a už v patnácti letech tančila např. pas de quatre malých labutí v Labutím jezeru, samotný Gabzdyl pro ni poté vytvořil balet Její první ples.

Během krátkého ostravského angažmá si zatančila sólové party v baletech Kamenný kvítek, Sůl nad zlato nebo čínský tanec v Louskáčkovi. V šestnácti letech se Marta rozhodla zkusit štěstí jinde a odjela na konkurz do pražského Národního divadla. Zaujala, nebyla však přijata okamžitě, ale byla pozvána k dalšímu předtančení za půl roku. To se konalo v baletním sále Laterny magiky a uchazečky o místo v baletním souboru dostaly poněkud nevšední úkol. Měly pohledem opsat půlkruh kolem hlediště. V porotě seděla mj. i Zora Šemberová, tehdejší baletní mistryně, a umělecký šéf Laterny magiky Alfréd Radok a po Martině výkonu jí bez váhání nabídli smlouvu.

Marta Drottnerová, Bachčisarajská fotnána (foto Jaromír Svoboda)

Od roku 1959 tedy Marta Drottnerová tančila v Praze. Její již tak slibnou kariéru pomohla významně odstartovat Mezinárodní baletní soutěž v Rio de Janeiru pro tanečnice do 30 let, kam odjela mladá balerína jako sotva dvacetiletá spolu s choreografem Jiřím Blažkem, který se později stal jejím manželem. Po několika náročných kolech Marta v den svých 20. narozenin celou soutěž vyhrála.

Po brazilském Riu de Janeiru následovaly další úspěšné soutěže – Světový festival mládeže v Helsinkách, odkud si odvezla třetí cenu, hned dvě účasti na světoznámé Baletní soutěži ve Varně, kde v roce 1964 získala stříbrnou, o dva roky později zlatou medaili. Krom toho byla zvána jako hostující sólistka do Londýna, Španělska, Švýcarska, Maďarska či na Kubu. Mimo soutěží ji rovněž posunula půlroční stáž, kterou absolvovala v Moskvě v roce 1962 a již zakončila rolí Marie v Bachčisarajské fontáně přímo na prknech Velkého divadla.

Marta Drottnerová s Vlastimilem Harapesem, Šípková Růženka (foto Jaromír Svoboda)

V Praze byla sólistkou jmenována v roce 1966, kdy už za sebou měla řadu úspěšných rolí jako titulní Julii v Romeovi a Julii, Mášu v Louskáčkovi, Swanildu v Coppélii, Odettu a Odilii v Labutím jezeře nebo Širín v Legendě o lásce. Následovala Růženka v Šípkové Růžence, Frygie i Aegina ve Spartakovi, Kateřina v Kamenném kvítku, Kitri v Donu Quijotovi, Popelka, Paquita, Svěcení jara Emericha Gabzdyla, Špalíček, Pták Ohnivák, Les Sylphides , Polovecké tance a mnohé další.

K jednomu z vrcholů kariéry této tanečnice patřila bezesporu hlavní hrdinka romantického baletu Giselle, ve které nepřestávala udivovat svou křehkostí, pravdivostí výrazu, lyrikou i technickou precizností. Jako Giselle se představila na řadě evropských scén a byla vybrána rovněž jako partnerka pro slavného italského tanečníka Paola Bortoluzziho, jenž přijel do Prahy tančit roli Alberta v roce 1973.

Kariéru Marty Drottnerové formovali rovněž pedagogové a choreografové Sovětského svazu. Kromě stáže v Moskvě, kde byli jejími pedagogy Vladimir Golubin, Nina Čkalova nebo Jelizaveta Gerdtova, ji pro roli nové pražské nastudování Labutího jezera připravoval Konstantin Sergejev a Natalia Dudinská, v 70. letech rovněž spolupracovala s Borisem Bregvadzem.

Marta Drottnerová s Cenou Thálie 2000 (foto archiv iDnes)

Vedle aktivní baletní kariéry se Drottnerová rovněž věnovala taneční pedagogice, kterou vystudovala na moskevském GITISu, a kterou následně vyučovala na pražské HAMU. V Národním divadle působila jako baletní mistryně do počátku 90. let, kdy musela soubor opustit. Krátce se věnovala tvorbě choreografií (Les Sylphides v Ostravě, Esmeralda v Plzni, Notre Dame de Paris v Olomouci), ale poté se stáhla do ústraní.

Její působení však nezůstalo zapomenuto, ještě roku 1975 byla jmenována Národní umělkyní, v roce 2000 jí byla udělena Cena Thálie za celoživotní mistrovství v oboru baletu.

Martě Drottnerové přejeme mnoho zdraví, štěstí a elánu do dalších let. A v její nejikoničtější roli si ji můžete připomenout ve videu níže.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments