Neotřelý páteční koncert Janáčkova máje v Ostravě přinesl díla, která běžně na koncertních pódiích nezaznívají. A je to jistě škoda, protože česko-rakouskému skladateli Viktoru Ullmannovi jsme toho v mnoha ohledech stále hodně dlužni. Hlavními aktéry večera byla legenda českého divadla Soňa Červená, klavírista Karel Košárek a soubor Camerata Zlín.
Pokud si někdo zaslouží přízvisko legenda, pak je to česká herečka a mezzosopranistka Soňa Červená, jež v tomto roce oslaví neuvěřitelné devadesáté narozeniny. A stále stojí na prknech, která znamenají svět. Její vzácná přítomnost je vždy spojena s noblesou, neutuchající pozorností k slovu a jasnou svobodou svědomí.
Svět, v němž žijeme, se mění. Proměňoval se také ve čtyřicátých letech dvacátého století, kdy se nacistická zlovůle vypořádala také se skladateli židovského původu. V září 1942 byl Ullmann s rodinou deportován do Terezína, odkud byl 16. října 1944 převezen do Osvětimi a téhož dne zavražděn v plynové komoře. K dalším kromě Ullmanna patřili Pavel Haas a Hans Krása.
Báseň Reinera Maria Rilkeho Weise von Liebe und Tod des Cornets Christoph Rilke (česky Láska a smrt korneta Kryštofa Rilkeho) vznikla v roce 1906 a byla Rilkeho velkým úspěchem. Ullmannovi báseň psaná volným veršem posloužila jako nosný text pro melodram s výsostně prokomponovaným klavírním partem. Melodram vznikl v terezínském ghettu.
Je slušností ocenit přednes Soni Červené, který se nesl ve znamení dokonalého deklamačního, recitačního a výrazového souznění s klavírem. Atmosféra melodramu je dusivá, napětí vyostřila Červená také působivým hereckým projevem. Precizně artikulovaná báseň umocněná dramatickou, melodicky invenční Ullmannovou hudbou vyvolala velký ohlas.
Klavírní cyklus Film v miniatuře H 148 napsal Martinů v Paříži v roce 1925. Cyklus má šest částí, které jsou velice osobitou hudební stylizací populárních tanců a ukolébavek (například Tango, Valse a tak podobně). Nelze přeslechnout jasný vliv zábavné hudby a jazzu v dokonalé rovnováze. Melodická invence skladatele v tomto díle dala vzniknout neobyčejně půvabnému, nestárnoucímu dílku schopnému osvěžit a upoutat.
Karel Košárek je stylově univerzální umělec a klavírní cyklus v jeho podání byl zážitkem. Jazzové frázování, časté synkopy a akcenty přesunuté na vedlejší doby, zahrál neklasickým, věrohodně stylovým způsobem. Výborně vystavěná tektonická hudební složka, dobře odstíněná dynamika, přesné vedení frází, ale především Košárkova tónová kultura a schopnost modelovat klavírní barvu, byly nedílnými atributy jeho přednesu.
Jednoaktový jazzový balet Kuchyňská revue H 161 vznikl o Velikonocích roku 1927. Dílo však existuje ve více verzích (jako suitu ji vydal francouzský nakladatel Leduc). Martinů si této skladby velice cenil a Miloši Šafránkovi v dopisu psal „o neomylné technické stránce položení partitury Kuchyňské revue, ačkoliv jsem efektivně zvláštní techniku dosud neměl“.
Kuchyňskou revui se skvělým přednesem Soni Červené zahrála Camerata Zlín s Karlem Košárkem. Soubor členů Filharmonie Bohuslava Martinů ve složení Pavel Mikeska (housle), Martin Bzírský (violoncello), Aleš Pavlorek (klarinet), Michal Kubáč (fagot) a Pavel Skopal (trubka) zahrál interpretačně záludnou revui znamenitě. Zejména Kubáč s Pavlorkem si opravdu přišli na své a suverénně se vypořádali s obtížnou rytmikou. Soňa Červená a její vrozené komediální cítění a nadhled si v tomto díle Martinů dokonale podaly ruce. Červená neustále těkala z místa na místo, podpořila dynamiku děje pohybem, živou gestikulací a mimikou. Přitom jí až na jediné místo, kdy ji dynamicky ansámbl zastínil, bylo přehledně rozumět. Vtipný text o kuchyňském nádobí, kterému jsou přisouzeny lidské city a pletky, odlehčil zpočátku spíše tísnivou atmosféru tohoto koncertu. V této poloze se asi posluchači cítili nejlépe, což v závěru ocenili uznalým potleskem vestoje.
Hodnocení autora recenze: 90 %
Janáčkův máj 2015
Večer melodramů
Soňa Červená (herečka, zpěvačka)
Karel Košárek (klavír)
Camerata Zlín
5. června 2015 Janáčkova konzervatoř a Gymnázium Ostrava
program:
Viktor Ullmann: Láska a smrt korneta Kryštofa Rilkeho
Bohuslav Martinů:
– Film v miniatuře H 148
– Kuchyňská revue H 161
Foto Petr Grimm
