Sopranistka a muzikoložka Barbora Kabátková: V české hudební vědě chybí mezioborová spolupráce

  1. 1
  2. 2
Sopranistka s emotivním hlasem, hráčka na středověkou harfu a psalterium, muzikoložka a umělecká vedoucí vysoce ceněného ženského souboru Tiburtina Ensemble – Barbora Kabátková (rozená Sojková) žije hudbou od dětství.

Barbora Kabátková (foto Vojtěch Havlík)

Studium Sbormistrovství chrámové hudby na Pedagogické fakultě, muzikologie na Universitě Karlově i absolutorium řady interpretačních kurzů v oboru staré hudby ji otevřelo cestu ke spolupráci s řadou prestižních souborů (Collegium Vocale Gent, Collegium Marianum, Collegium 1704, Musica Florea, Cappella Mariana, Concerto Melante, Accentus Austria, La Grande Chapelle, Concertino Palatino, Il Gardellino, Riceracar Consort a další) a festivalů ve světě. Věnuje se ovšem i soudobé hudbě a nebojí se ani jiných žánrů.

Milá Báro, vaše kariéra vypadá na první pohled jako splněné poslání. Je soustředěná. Má jasnou linii směřující k vokální duchovní tvorbě a jejím kořenům, zejména v teritoriu Čech a ženské tématice.
To zní až idylicky!

Jak jste se dostala ke studio oboru specializovaného sbormistrovství na Pedagogické fakultě UK? Hledala jste ten obor záměrně, nebo jste na něj narazila a přišlo vám to zajímavé, a teprve tím se rozvinula vaše specializace?
Na obor Sbormistrovství chrámové hudby jsem narazila souhrou náhod. Po gymnáziu jsem dělala přijímací zkoušky na konzervatoř, ale nevzali mě. Stejně tak jsem se nedostala ani na Hudební vědu na FF UK. Proto jsem hledala jiné možnost a nalezla právě tento obor. V podstatě jsem netušila, o co jde. Líbila se mi kombinace dirigování-zpěv-varhany a zároveň mě oslovila spousta zajímavých teoretických předmětů zaměřených na historii a hudbu. O duchovní hudbě jsem toho moc nevěděla, objevovala jsem ji až během studia. Kdyby tento obor tenkrát neexistoval, tak jsem dnes možná veterinářkou. Potkala jsem tam spoustu inspirativních lidí a muzikantů a otevřela si první dvířka k profesionální kariéře zpěvačky, muzikoložky a vlastně také dirigentky. Bez toho bych určitě nenašla sílu si jít za svým a dělat muziku i bez klasického muzikantského vzdělání. (Ale ne, že by mě ta veterina pořád nelákala!)

A pak následovalo i studium hudební vědy zaměřené na středověk, abyste byla schopna studia pramenů a jejich zasvěcené interpretace, nebo to proběhlo současně?
Na Hudební vědu jsem se dostala po ukončení bakalářského studia Sbormistrovství chrámové hudby. Ke středověku jsem už tíhla, ale taky k renesanci a baroku nebo klasicismu. K tomu, co dneska rádi označujeme jako “starou hudbu”. Musela jsem ovšem projít všemi předměty napříč muzikologickým spektrem a zabývat se i Dvořákem nebo soudobou hudbou. Vždycky jsem byla otevřená jakékoliv hudbě. Magisterskou práci jsem ovšem věnovala středověké hudbě. I svoje doktorské studium.

Barbora Kabátková a Collegium Vocale Gent (foto CVG)

Když jsme se ptali studentů hudebních škol, tak všichni vypovídali, že jim hodně dávají intenzivní interpretační kurzy a workshopy. Jaká je vaše zkušenost se zahraničními kurzy? Absolvovala jste jich řadu. Zřejmě to bylo v době, kdy ještě u nás nebyla taková nabídka.
Většinu kurzů zahraničních lektorů jsem měla možnost absolvovat v Čechách. Je to tedy vlastně naopak, než říkáte – bylo to v době, kdy právě u nás nabídka byla paradoxně bohatší, než je dnes, alespoň tedy co se staré hudby týče. Za uskutečněné kurzy skvělých a světových interpretů v době, kdy bych se jinak mohla učit pouze z nahrávek (mluvím zhruba o letech 2004-2009, pokud si dobře pamatuji), jsem dodnes velmi vděčná Týnské škole a souboru Collegium Marianum. Vždycky šlo o velmi intenzivní práci a zážitek. Dnes nacházím totéž na pódiu – při spolupráci s inspirativními kolegy.

Po roce 1989 nastal u nás velký rozvoj souborů takzvaně staré hudby. Jak vás napadlo založit vlastní soubor složený z ženských hlasů? Měla jste už tehdy záměr vyhledávat repertoár, který by se nějak týkal ženských autorek, nebo ženské tématiky?
Během studia sbormistrovství jsem začala zpívat v ženském souboru Schola Benedicta, který vedl nadaný a všestranný muzikant Jiří Hodina. Po ukončení mých aktivit v tomto ansámblu jsem si myslela, že už gregoriánský chorál dělat nebudu. Kolegyně mě ovšem přesvědčovaly, abychom si založily vlastní soubor, zcela ženský, který bych vedla já… I když mě chorál učil dirigovat náš “guru oboru” profesor David Eben, který mě mojí chorální cestou provází až dodnes, netroufala jsem si. A dopadlo to tak, jak dopadlo. Tiburtina Ensemble vznikl v roce 2008 a je tu dodnes, stále více a více aktivní. Naším záměrem není jen ženská tématika. Repertoár soubor se nijak genderově nevyhraňuje. Pokud to tak někdo vidí, je to jen náhoda. Nemohu popřít, že mnoho geniálních děl vzniklo z ženského konání. My je jen nenecháváme ležet a stavíme je na odiv stejně tak, jako geniální díla vzniklá se snahy mužů.

Co zajímavého konkrétně jste sama z archivů vyhledala a interpretovala i z muzikologického hlediska? Nebo reinterpretovala? Na jaké problémy při tomto typu výzkumu narážíte teoreticky i prakticky?
Začnu vaší poslední otázkou – narážím na dva zásadní problémy, které mě do jisté míry limitují. Je to především nedostatek času. Mám dvě malé děti a za normálních okolností velmi přeplněný diář koncerty s hudbou od středověku po současnost. Druhý problém s tím souvisí. Nemohu se muzikologii věnovat na sto procent, což je, podle mě, potřeba. Muzikologii jsem si tedy ve své hlavě zařadila do sekce “koníčky”. Tomuto (a i tomu druhému, čtyřnohému) koníčku se však s nadšením, a jak jen to je možné, věnuji.

Barbora Kabátková na koni (archiv respondentky)

Během studia pramenů, se mi podařilo objevit pár pokladů v rukopisech ženského benediktinského kláštera sv. Jiří na Pražském hradě, které občasně prezentuji na muzikologických konferencích a v odborných publikacích. Nejde jen o krásnou hudbu, která stojí za znovuoživení, ale i o zásadní informace, které nám v nejstarší historii kláštera doposud chyběly. Jsou i přínosem pro poznání nejstarší historie duchovní hudby na našem území.

Dalším, řekněme všeobecným problémem, je v mých očích nedostatečná mezioborová spolupráce, která by ledacos ulehčila. V zahraničí tomu tak je, u nás se tomu některé obory stále brání a uzavírají se do sebe. Je to vlastně obraz společnosti, ve které žijeme. Škoda.

5 1 vote
Ohodnoťte článek

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments