Sopranistka a muzikoložka Barbora Kabátková: V české hudební vědě chybí mezioborová spolupráce

  1. 1
  2. 2

Kdo koncipuje dramaturgii nabízených programů souboru Tiburtina?
Dramaturgie koncertních programů spadá do mojí kompetence, ale nebráním se nápadům mých kolegyní, či kolegů externích, kteří s námi spolupracují. Právě teď například dokončuji CD, které jsme natáčely v prosinci v Belgii. K dramaturgii jsem do velké míry přispěla, ale nahrávka vznikla na popud dechového souboru Oltremontano Antwerpen. Nápadů na dramaturgické náměty mám ale naštěstí pořád dost.

Jak se stalo, že se věnujete i soudobé hudbě? Například Hořínkovo Magnificat je velmi zvláštní a působivá skladba. Byla jste pro ni přímo oslovena?
S komorním orchestrem Berg jsem spolupracovala jako sólistka a snad díky tomu jsme propojili síly a rozhodli se udělat nějaký program dohromady. Slavomír Hořínka má neuvěřitelný cit pro kompozici pro lidský hlas a také cit pro čistotu hlasového projevu. Hudba, kterou běžně interpretujeme ho do určité míry inspiruje, proto on byl správnou volbou a zkomponoval pro nás a pro Berg Chvalozpěv Panny Marie Magnificat. Je to jedna z nejsugestivnějších skladeb, kterou jsem kdy zpívala. Byla bych šťastná, kdyby se opět našel pořadatel, který by si na tento kus troufnul. Dvakrát bylo vyprodáno, tak proč by nemohlo být i potřetí?

Tiburtina Ensemble (foto Vojtěch Havlík)

Skládají současní autoři i přímo pro vás, ať už pro vás osobně, nebo soubor?
Ano, skládají. Právě Slavomír Hořínka je mým oblíbeným “osobním” autorem. Pro náš soubor píše i Michal Rataj. V srpnu jsem zpívaly v jeho opeře Nauka o afázii. Byl to velký zážitek. Nyní připravujeme s Michaelem Nejtkem premiéru na rok 2022. Vypadá to, že vznikne něco, o čem jsem již dlouho snila. Nechci ale ještě prozrazovat víc.

Musím přiznat, že tato generace skladatelů (a to nemluvím o mnoha dalších jmenovitě) je velmi různorodá, ale zároveň vytváří neuvěřitelně kvalitní, zajímavá a nosná díla.

Vypadá to, že si nemůžete stěžovat na nedostatek zájmu u pořadatelů festivalů, ani publika ať už se souborem Tiburtina, nebo ve spolupráci s dalšími soubory. Jakou zpětnou vazbu máte od pořadatelů a publika? Čeho si cení? Proč vyhledávají tento typ repertoáru a způsob, jakým ho prezentujete?
Jak jsem naznačila, můj repertoárový záběr je poměrně široký. Stará hudba je ovšem jeho základem. Publikum si starou hudbu žádá, proto si pořadatelé žádají nás. Souborů staré hudby je na světě spousta. Úspěch u publika či pořadatele je věc vrtkavá, často založená na náhodě být v pravý čas na pravém místě, potkat lidi, se kterými si rozumíte. Jde o velmi subjektivní a těžko popsatelné procesy, které přinášejí úspěch. Tiburtina je toho příkladem. Naše publikum je obrovsky různorodé, různě interpretující to, co na našich koncertech zažívá. Pokud bych měla říct já, co mě na Tiburtině fascinuje, tak je to určitě jedinečná rozdílnost jednotlivých barev hlasů, která dohromady vytváří něco neopakovatelného.

Jak probíhal letošní rok vzhledem k omezením? Co důležitého jste odřekla/y, přesunula/y? Věnovala jste se studiu, nahrávání, rodině?
Četla jsem několik rozhovorů s kolegy o krizi, kterou zažíváme. Někdo je šťastný, že má čas pro sebe, někdo neschopný s volným časem naložit. Pro mě byl rok 2020 velmi náročný. Paradoxně jsem měla daleko méně času než za normálních okolností. Kromě neustálé péče o dva malé synky jsem musela přeorganizovat svůj diář, diář svého souboru, kde figurovalo několik již důkladně naplánovaných turné. To vše vždy v extrémně krátkém čase. Hlídání téměř žádné, manžel, ač působící v jiném oboru, v podobné situaci jako já. Když přišla možnost se vrátit zpět do kolektivu, přibyla k tomu všemu nutnost se připravovat na nahrávání a koncerty.

Barbora Kabátková a Collegium Vocale Gent (archiv respondentky)

 Moje pracovní doba obvykle začínala kolem deváté večer a končila často pozdě po půlnoci. Ač jsem měla možnost (pokud to tedy šlo) vystupovat a práce jsem, na rozdíl od mnoha mých kolegů, měla poměrně dost, stresu z toho, co s námi bude, jsem se ubránit nedokázala. Stejně tak určitým obavám o zdraví mých blízkých. Zmatek a totální neschopnost, kterou nám servírovala a dále servíruje vláda, vše jen umocnila. Pár šedivých vlasů přibylo.

Pozitivní však byla energie, která se při každém projektu objevila. Nejistota, co bude další den, zda se koncerty či nahrávání uskuteční, vždy způsobila totální oddání se hudbě, snaze využít každou sekundu toho, co se na pódiu odehrává.

Přesunuto bylo mnoho krásných projektů. Udržely se, či nastalé mezery vyplnily, především komorní koncerty. Na monumentální projekty, jako jsou například Monteverdiho Mariánské nešpory v benátské bazilice S. Marco, si bohužel budu muset počkat.

Jste, jak se říká, věřící? Je i v tomto smyslu hudba, kterou žijete, i vaším způsobem transcendence všedního a někdy problematického života?
Pódium, respektive hudba, kterou interpretuji, byla určitým útočištěm. Do března 2020 to byla jistota. Dnes je tomu jinak. I můj vztah k hudbě a ke kultuře jako takové se díky tomu změnil. Je to klenot, který se musí chránit, opečovávat, ale neschovávat jen pro sebe. Nikdy bych nevěřila, jak je pro mě kontakt s živým publikem důležitý. Chci se o ten klenot dělit.

Ano, jsem věřící.

Děkujeme za rozhovor a přejeme do roku 2021 mnoho dobrého a inspirativního ve všech směrech!

5 1 vote
Ohodnoťte článek

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments