Sopránový a tenorový svátek s Pavlem Černochem a Janou Šrejmou Kačírkovou

Příležitostí slyšet u nás tenoristu Pavla Černocha není mnoho. V pražském Národním divadle jsme ho mohli vidět naposledy loni v lednu jen dvakrát jako Jeníka a předtím, v roce 2017, v titulní roli při koncertním uvedení Faustova prokletí Hectora Berlioze. Vystoupení v rámci Dvořákovy Prahy v roce 2016 s písňovým cyklem Cypřiše nebyla pro něj ta repertoárová oblast, ve které mohl uplatnit své přednosti. Koncertem ve Smetanově síni s těmi nejslavnějšími operními áriemi, ve kterých čelí konkurenci největších tenorových hvězd, však nyní Černoch doložil, proč si ho v poslední době třeba pařížská Opéra de la Bastille vybrala, aby vedle Jonase Kaufmanna alternoval Dona Carlose jako psychicky narušeného infanta neovladatelně posedlého láskou k Alžbětě.

Proč ho amsterdamská opera obsadila do nového nastudování Její pastorkyně pod taktovkou Tomáše Netopila jako Lacu, prudce vznětlivého chlapíka i něžně milujícího muže? V rolích Janáčkových oper se Černoch v posledních době objevil na scénách tak prestižních divadel, jakými jsou Bavorská státní opera (Števa, Albert) nebo londýnská Královská opera (Boris). Lenského mu svěřili nejen v Mnichově, ale i ve Vídeňské státní opeře. Výčet těch nejvýznamnějších světových divadel i koncertních sálů, ve kterých Pavel Černoch v posledních letech vystupuje, je ovšem ještě mnohem delší.

I když je Pavel Černoch i vynikající herec, na koncertě se plně koncentroval na zpěv a svůj vyrovnaný, znělý a měkký spinto tenor se srozumitelnou deklamací předvedl v široké škále stylů a výrazových odstínů. Programovou páteří jeho pražského koncertu byly árie z rolí, které má zažité z divadel celého světa. Jako Čajkovského Lenskij ve své bilanční árii před soubojem Kuda, kuda, vyjádřil onu lyricky smutnou nostalgii, se kterou tento básník zrazený svým nejlepším přítelem vzpomíná na šťastné okamžiky svého života s gradací citu ke koketní Olze. Veristicky vyhrocenou vášeň měla v Černochově podání další vzpomínka tenorového hrdiny před svou smrtí – E lucevan le stelle, ve které malíř Cavaradossi v dopisu Tosce popisuje osudové setkání s touto operní divou, své milostné vzplanutí a dychtivost po životě. Roztoužeností a napětím závěrečného ztišeného je t’aime se Černoch jako Bizetův Don José v květinové árii La fleur que tu m’avais jetée zpovídal, jak mu květina, kterou mu vyzývavá cikánka Carmen hodila, změnila život a on nedokáže myslet na nic jiného, než na ni. V opeře Antonína Dvořáka vyjádřil Černoch jako Princ s krásnou kantilénou své okouzlení Rusalkou jako přesladkou vidinou, která se mu náhle zhmotnila. Odlehčenější operetní ráz vnesla do programu milostná árie prince Su-Čonga Dein ist mein ganzes Herz z Lehárovy Země úsměvů.

Partnerkou Pavla Černocha byla Jana Šrejma Kačírková. Byla to dobrá volba. Tato sólistka, která se prosadila především v koloraturním oboru a má na svém kontě dokonce všechny tři hlavní sopránové role v ostravském nastudování Donizettiho tudorovské trilogie Anna Bolena, Maria Stuarda a Roberto Devereux, se předvedla v excelentní formě (a v trojici efektních šatů). Do programu koncertu energicky vstoupila jako dramatická koloraturní sopranistka v Quel sangue vesato al cielo. V jedné z nejobtížnějších árií tohoto pěveckého oboru ze závěru Donizettiho opery Roberto Devereux vyjádřila duševní rozpoložení pyšné a zároveň pokořené anglické královny Alžběty v soukolí vladařských povinností a vlastních citů s takovou intenzitou výrazu, že nebyly podstatné drobné intonační nepřesnosti. Její interpretace Dvořákovy árie Za štíhlou gazelou v sobě měla kombinaci hrdosti dcery vládce Damašku Armidy a milostného vzplanutí této kouzelnice k rytíři křížové výpravy Rinaldovi. Svá samostatná vystoupení na koncertu pak Kačírková ještě doplnila nejslavnější árií Wally Ebben? Ne andrò lontana z Catalaniho stejnojmenné opery s vypracovanou gradací sebevědomé tyrolské dívky, která se vzepře svému otci, když jí chce určit ženicha, a rozhodne se odejít do svých milovaných alpských hor.

Kromě sólových árií obohatily koncert Kačírkové a Černocha také jejich duety, ve kterých se jejich hlasy k sobě báječně pojily – ať už jako Rudolf a Mimi z Pucciniho Bohémy, Danilo a Hanny v Lehárově valčíčku Lippen sweigen z Veselé vdovy a především v nádherně vypracovaném závěru z Dvořákovy Rusalky, ve kterém tato vodní víla musí smrtícím polibkem ztrestat Princovu zradu. Tento výstup, ve kterém Pavel Černoch pod kantilénou zvládl i vysoké „c“ v pianu, byl vrcholem večera.

Škoda, že dirigent Jaroslav Kyzlink neuplatnil citlivěji své operní zkušenosti. Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK se hlavně v dynamice, ale i v nedostatečně měkkém frázování jen málo přizpůsoboval výrazovým nuancím obou sólistů. Ani v samostatných číslech tento orchestr nepřesvědčil, že operní repertoár je jeho nejsilnější stránkou. Kyzlink ovšem jak předehru k Bizetově Carmen tak Skočnou ze Smetanovy Prodané nevěsty zbytečně hnal v extrémně rychlých tempech, v Polonéze z Čajkovského Evžena Oněgina se zvuk houslí sléval do těžkopádně znějící masy, takže nejlépe vyznělo opulentně znějící intermezzo mezi 2. a 3. dějstvím Pucciniho Manon Lescaut.

 

Hodnocení autorky: 85 %

 

Pavel Černoch a Jana Šrejma Kačírková
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK
Dirigent: Jaroslav Kyzlink
Smetanova síň Obecního domu, 14. února 2019

 

PETR ILJIČ ČAJKOVSKIJ /1840–1893/

Evžen Oněgin

Polonéza ze 3. dějství

Árie Lenského Kuda, kuda ze 2. dějství

 

GIUSEPPE VERDI /1813–1901/

Sicilské nešpory

Předehra

Simon Boccanegra

Árie Gabriela Adorna Sento avvampar nell‘anima ze 2. dějství

 

GAETANO DONIZETTI /1797–1848/

Roberto Devereux

Árie Alžběty Quel sangue versato al cielo ze 3. dějství

 

GIACOMO PUCCINI /1858–1924/

Tosca

Árie Maria Cavaradossiho E lucevan le stelle ze 3. dějství

Manon Lescaut

Intermezzo mezi 2. a 3. dějstvím

Bohéma

Duet Rodolfa a Mimi O soave fanciulla z 1. dějství

 

přestávka

 

GEORGES BIZET /1838–1875/

Carmen

Předehra

Árie Dona José La fleur que tu m‘avais jetée ze 2. dějství

ANTONÍN DVOŘÁK /1841–1904/

Armida

Árie Armidy Za štíhlou gazelou z 1. dějství

Rusalka

Árie Prince Vidino divná, přesladká z 1. dějství

Duet Rusalky a Prince Bílá moje lani… Proč volal jsi mne v náruč svou

ze 3. dějství

 

BEDŘICH SMETANA /1824–1884/

Prodaná nevěsta

Skočná ze 3. dějství

 

FRANZ LEHÁR /1870–1948/

Země úsměvů

Árie Prince Su-Čonga Dein ist mein ganzes Herz ze 2. dějství

 

ALFREDO CATALANI /1854–1893/

La Wally

Árie Wally Ebben! Ne andrò lontana z 1. dějství

 

FRANZ LEHÁR /1870–1948/

Veselá vdova

Duet Danila a Hanny Lippen sweigen z 1. dějství