Soubor La Ritirata přivezl do Prahy unikátní skladby španělského baroka a klasicismu

  1. 1
  2. 2
V podání tří špičkových muzikantů ze slavného španělského souboru La Ritirata zazněl ve středu 28. července v letním refektáři Strahovského kláštera koncert Il violoncello brillante, soubor skladeb vázaných na Španělsko.

Il violoncello Brillante, La Ritirata, 28. července 2021, Strahovský klášter (zdroj Letní slavnosti staré hudby)
Il violoncello Brillante, La Ritirata, 28. července 2021, Strahovský klášter (zdroj Letní slavnosti staré hudby)

Je-li takřka kdekoli ve světě řeč o hudbě baroka či klasicismu, pravděpodobně se každému vybaví zejména Itálie. Koncert oceňovaného souboru La Ritirata však ukázal, že by rozhodně neměla být opomínána hudba španělská, či se Španělskem úzce spjatá. Soubor hrál v Praze poprvé, (pod patronací několika institucí – mimo jiné Institutu Cervantes či Velvyslanectví Španělského království) a vybral si skladby autorů, kteří ze Španělska buďto přímo pocházeli, nebo tam alespoň dočasně komponovali. Ačkoli zazněly skladby devíti odlišných autorů (a jednoho anonyma), které vznikly v rozpětí více než šedesáti let, program byl ucelený a sestavený více méně chronologicky. Diváci tak měli možnost slyšet zprvu sonáty z období vrcholného baroka, a ke konci například díla Luigiho Boccheriniho v pozdním galantním stylu.

Srdcem celého koncertu byl vynikající violoncellista Josetxu Obregón, zakladatel a umělecký vedoucí souboru La Ritirata. Spolu s ním vystoupili Daniel Oyarzabal, který hrál na cembalo a varhany (varhanní portativ), a Daniel Zapico, hrající na theorbu. Ačkoli byl koncert postavený na violoncellu, které bylo v rukou Obregóna opravdu brilantní, v průběhu večera předvedli procítěné sólové výstupy postupně všichni tři účinkující. Tato koncepce byla podle mě velmi povedená, nejen pro to, že tím představení dosáhlo větší zvukové různorodosti, ale především pro to, že tak byli jednotliví hráči ukázáni jako rovnocenní koncertní partneři a každý z nich mohl předvést své silné stránky.

Koncert začal Sinfonií D-dur pro violoncello a basso continuo od Antonia Caldary (1671–1736). Tento skladatel a výborný violoncellista strávil ve Španělsku dva roky ve službách Karla Habsburského, budoucího císaře Karla VI., otce Marie Terezie. Čtyřvětá skladba, která se dochovala v unikátním italském rukopise, dnes uloženém v Rakouské národní knihovně, sklidila po závěrečném Prestu zasloužený potlesk plného sálu. Když ovace utichly, promluvil Obregón k publiku, shrnul těžkou sezónu za pandemie viru covid-19 a poděkoval divákům za podporu a účast na koncertě.

Il violoncello Brillante, La Ritirata, Josetxu Obregón, 28. července 2021, Strahovský klášter (zdroj Letní slavnosti staré hudby)
Il violoncello Brillante, La Ritirata, Josetxu Obregón, 28. července 2021, Strahovský klášter (zdroj Letní slavnosti staré hudby)

Jako druhé zaznělo Balletto II., ze Sbírky sinfonií a ballett pro dvě violoncella, jehož autorem byl Ital Giacomo Facco (1676–1753), který se ve Španělsku trvale usadil. Balletto bylo velmi náročnou skladbou, navzdory několika méně zvučným pasážím si se složitým partem nakonec Obregón poradil výtečně.

Následovalo pásmo čistě sólových výstupů. První zahrál theorbista Daniel Zapico. Klidná skladba Españoletas od aragonského skladatele Gaspara Sanze (1640–1710), napsaná jako součást Sanzovy učebnice hry na kytaru (Instrucción de música sobre la guitarra española), měla téměř kontemplační nádech. Jedná se o třikrát se opakující españoletu v Zapicově úpravě pro theorbu. Osmatřicetiletý Zapico, který se souborem La Ritirata spolupracuje často, hrál naprosto procítěně, obecenstvo čekalo na každý jemný tón jeho strun se zatajeným dechem.

Další se v sólovém výstupu představil Daniel Oyarzabal, hrál Sonátu F dur (K 82) od Domenica Scarlattiho (1685–1757). Scarlatti, původem z Itálie, též působil na španělském dvoře, stejně jako Caldara. Scarlatti se tu ovšem usadil dlouhodobě. Tato nepříliš hraná sonáta v rychlejším tempu byla výborným kontrastem k předcházejícímu číslu. Přes pár zcela nepodstatných chyb působil Oyarzabalův výkon velmi technicky i výrazově vyzrále. Není také divu, jedná se o jednoho z nejlepších španělských, potažmo evropských cembalistů.

Il violoncello Brillante, La Ritirata, Daniel Oyarzabal, 28. července 2021, Strahovský klášter (zdroj Letní slavnosti staré hudby)
Il violoncello Brillante, La Ritirata, Daniel Oyarzabal, 28. července 2021, Strahovský klášter (zdroj Letní slavnosti staré hudby)

Trojici sólových výstupů zakončil Josetxu Obregón s Toccatou quintou pro sólové violoncello od Francesca Paola Supriana (1678–1757). I tento skladatel pobýval na španělském dvoře, vrátil se pak ale zas zpět do Itálie, konkrétně do Neapole, kde je dodnes uložena jeho učebnice hry na violoncello, první známá učebnice svého druhu na světě. Obregón přednesl melancholickou Toccatu s velkým zaujetím. Originální barokní violoncello z roku 1740, na které hraje, má zvláštní tesklivý podtón, který efekt této skladby ještě umocnil.

Na poslední číslo před přestávkou pak nastoupili opět všichni tři hráči. Přednesli Sonátu pro violoncello a basso continuo a-moll od Giuseppe Antonia Paganelliho (1710–1763?). Tato sonáta o čtyřech větách v sobě nesla velký emoční náboj, po úvodním Largu zaznělo energické Presto, následované přímo „celestiálním“ Adagiem, při němž bylo na tvářích účinkujících zřetelně vidět potěšení z hudby. Sonátu pak zakončila vzletná Gigha. Silný účinek této skladby, respektive celé první poloviny koncertu, byl poté zřetelně vidět o přestávce na korzujících divácích – vše mělo nádech až neobvyklého klidu, jako by se zastavil čas. Bylo to možná nejen hudbou samotnou, která byla velice náročná jak po interpretační, tak po posluchačské stránce, ale zřejmě i místem. Letní refektář Strahovského kláštera s úchvatnými nástěnnými malbami lze právem považovat za jedno z nejpůsobivějších koncertních míst v Praze, zejména ve spojení se „starou hudbou“.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


5 1 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments