Soudobá hudba ve Švandově divadle: Bartoň a Nejtek

Na programu byly tři kompozice Hanuše Bartoně a dvě Michala Nejtka, který byl nejprve studentem Hanuše Bartoně, poté pedagogickým kolegou na pražské Hudební fakultě Akademie múzických umění. Na druhé straně Michal Nejtek složil několik skladeb pro soubor Mondschein/MoEns, kde Hanuš Bartoň působil jako klavírista. MoEns premiéroval také jeho skladbu Trois morceax délicieux pro klarinet, klavír a violoncello (8. listopadu 2016 v Galerii HAMU) zařazenou na závěr programu koncertu.

Oba autoři si jsou blízcí tím, že a priori nezužují hudebně-výrazové prostředky. Užívají je s ohledem na záměr a kontext s tím, že, samozřejmě, některé jsou jimi bližší a lépe zvládnutelné než jiné. Michal Nejtek si vážil vyváženosti Bartoňova přístupu k tvorbě, který byl jak analytický, tak spontánně hudební. V rozhovoru s Hanušem Bartoněm v roce 2020 se skladatel vyjádřil, že „vzniká množství „avantgardní hudby“, která je naprosto konformní.“ Podobně, zdánlivě paradoxně, se kdysi vyjádřil i Václav Havel ve smyslu že nejtvrdší konvencí je „konvence popření konvence“.

První skladbou večera byla Bartoňova kompozice „in D“ pro sólový klarinet a zvukovou stopu z roku 2004 v provedení Jana Brabce, který už má skladbu v repertoáru. Hanuš Bartoň se zajímal podle vlastních slov o technické prostředky a oceňoval jejich význam v rozšíření výrazových prostředků zejména pro vnímání témbru a času, ovšem živá interpretace byla pro něj stejně důležitá jako pro Michala Nejtka. Za zajímavou považoval kombinaci elektroakustiky s nástrojem a zejména využití upravených konkrétních zvuků. Tak je to i v tomto případě, kdy nahrál vlastním hlasem větu, kterou pak pečlivě filtroval, transponoval, sestřihal, zmixoval, aby byl elektroakustický podklad v souladu s harmonií nástroje (jeho oblíbenou D dur) a převládl v něm spíše tónový, alikvotně bohatý než šumový charakter.

Některé skladby Hanuše Bartoně lze interpretovat jako sledy komunikačních nebo interpersonálních situací (jak kdysi nahlédla hudbu Jarmila Doubravová). I tady napřed klarinet nesměle reaguje na zvukový podklad, poté zrychluje a přebírá iniciativu, následně se oba „subjekty“ vzdalují, aby došlo ke konfrontaci. Zvukový základ se obohacuje, je komplexnější. Kompozice končí prosvětleně harmonicky. Posluchačům se díky harmoničnosti a zvláštnímu zvukovému „partnerství“ skladba zalíbila.

32 variací na tón D pro housle, klarinet a cello (Michal Sedláček, Jindřich Pavliš, Lukáš Pospíšil) z roku 2016 měla premiéru 8. listopadu 2016 souborem MoEns. I u Beethovena najdeme 32 variací na vlastní téma c moll nebo 33 variací C dur na Diabelliho valčík, op. 120. Na tuto skladbu odkázal Bartoň ve svém komentáři: „Když mohl Beethoven napsat skvělých 33 variací na ne až tak skvělé téma Diabelliho, které je v C dur, napadlo mě, že bych mohl napsat já sice o jednu variaci méně, ale za to úplně bez tématu. Jak už jsem řekl, jde o kompoziční hříčku, pokus možná s nejistým výsledkem. Na rozdíl od spektrální hudby mi nejde primárně o práci se zvukem, ale jiné vyjádření tradičních harmonických vztahů…“ Skladbu koncipoval podobně jako úvodní in D, ale zde nejsou ve hře alikvoty, nýbrž harmonický základ. Materiál je minimalizován a začíná spíš jakoby z ničeho drženým tónem. Pracuje se nejen s harmoniemi, ale i výrazem rozmanitých, jednoduše vyjádřených nálad. Kompozice končí opět v D. Možná na „hříčku“ pro mne delší než poslechové optimum.

Poslední skladbou Hanuše Bartoně bylo Deset miniatur pro dechové trio ( klarinet, hoboj, fagot),. Seriál II (Jindřich Pavliš, Lenka Filová, Václav Fürbach). Skladbu podle vlastních slov pojal autor jako „televizní seriál“ (druhý pokus). Každá z miniatur začíná společným vstupem, který se posléze rozplývá, trochu banálně jako v seriálech, do různých nálad. Jako u seriálu také navazují epizody krátce na tu předchozí. Některé mají i své podtituly jako např. „Kočka leze dírou“, „Kočka leze podruhé“, Halekačka, „Torzo tanga“. Hanuš Bartoň tedy zjevně pro tento koncert zvolil už při jeho přípravě spíše odlehčené i do humoru laděné kusy.

První skladbou večera Michala Nejtka byly interpretačně náročné Tasted Thoughts (Ochucené myšlenky) pro klarinet z roku 2015. Skladba vznikla na objednávku festivalu v Olomouci pro vynikajícího klarinetistu a saxofonistu Pavla Zlámala. Ve skladbě je odkaz na Messiaenův Kvartet pro konec času. Vznikla v období, kdy se autor zabýval synestezií. Témata mají působit jako jasně definovaná, tj. vycházející vstříc komplexnímu dotvoření v představivosti posluchače. V rozhovoru Michal Nejtek zdůraznil, že dílo se dotváří až v hlavě recipienta (což je mj. myšlenka českého strukturalismu) a že i sám rád naslouchá hudbě, pokud možno analyticky nezatíženě. Na koncertě skladba zazněla v podání Jindřicha Pavliše, který s přehledem zahrál dvojhlasy v pianu, dynamické rozdíly, zahuštění zvuku. Skladba končí vtipnou „tečkou.“

Druhá kompozice, závěrečná na tomto koncertě Trois morceaux delicieux (Tři delikátní kusy) pro klarinet, klavír, housle a violoncello (Jan Brabec, Martin Fila, Michal Sedláček, Lukáš Pospíšil) mě zaujala osobně nejvíce a byla provedena umělecky přesvědčivě. Vznikla na objednávku MoEns a jak jsem uvedla, byla premiérována 8. listopadu 2016 v Galerii HAMU.

Francouzský název není zřejmě náhodný, protože její charakter koresponduje jak s francouzskou zálibou v delikátnosti, tak po svém i s prostředky francouzské nové hudby s jejím zvukovými těžišti a aurami, zahuštěnými harmoniemi v témbrové funkci, které paralelně postupují, glissandy, která ústí do ticha jako by to byly tahy štětcem v japonském akvarelu. V druhé části se zase objevují pizzicata v nepravidelném metrickém vrstvení, které přerušuje rázný držený akord, ve třetí části jemné barevné tahy na podkladu hrozivě působících vzestupných akordů, jejichž fráze zůstává nedořečena. Skladba se po krátké připomínce návratu v lehkém intervalovém gestu zastavuje. Jak napsal autor, je to kompozice poetická, intimní a introvertní se zvláštní náladou, ve které významnou roli hraje také ticho a pocit vnitřního prostoru.

Rozhovor s Michalem Nejtkem byl z jeho strany bezprostřední a autentický. Potvrdil dojem, že rád čerpá inspiraci z různých zdrojů, různých konkrétních hudebních setkání a zakázek, živě provozované hudby různého druhu, ale v zásadě pak také rád vše zpracovává v klidu a tichu s určitou otevřeností, která nabízí posluchači možnost vlastního výkladu.

Pořadatel PKF – Prague Philharmonia, resp. Hana Dohnálková, posouvá formát k „talk show“, nicméně v podobě, kterou posluchači slyšeli je to asi maximum mluveného slova. Bylo by i vhodné lépe vytisknout program, který je v nekvalitním zeleném tisku špatně čitelný. Ale to jsou spíš drobnosti. 

Cyklus soudobé hudby s PKF – Prague Philharmonia
12. prosince 2023, 19: 00 hodin
Švandovo divadlo, Praha

Program:
Hanuš Bartoň: in D pro sólový klarinet a zvukovou stopu (2004)
Hanuš Bartoň: 32 variací na tón D pro housle, klarinet a cello (2016)
Michal Nejtek: Tasted Thoughts pro klarinet (2015)
Hanuš Bartoň: Deset miniatur pro dechové trio. Seriál II (2009)
Michal Nejtek: Trois morceaux délicieux pro klarinet, klavír, housle a violoncello (2016)

Účinkující:
Michal Sedláček – housle
Lukáš Pospíšil – violoncello
Lenka Filová – hoboj
Jindřich Pavliš – klarinet
Jan Brabec – klarinet
Václav Fürbach – fagot
Martin Fila – klavír

Host: Michal Nejtek
Průvodní slovo: Hana Dohnálková