Soutěž královny Alžběty a FOK

Od roku 1937 se v Bruselu koná asi nejnáročnější hudební soutěž, často přirovnávaná k olympiádě. Jde o Soutěž královny Alžběty – Koningin Elisabethwedstrijd. První ročník byl houslový a vyhrál jej David Oistrach, už druhý byl klavírní a nezvítězil nikdo menší než legendární Emil Gilels (1916–1985).Až 7. místo brala podobná umělecká osobnost – Arturo Benedetti Michelangeli. A s oběma se setkali i Pražští symfonici. S Gilelsem poprvé v roce 1948, dirigoval Rafael Kubelík, a naposled v roce 1978, kdy vystoupil v rámci Světové klavírní tvorby. Ve své oslňující kariéře už potřetí. S Michelangelim se FOK potkal dvakrát – poprvé v roce 1957 za řízení svého šéfdirigenta Václava Smetáčka, podruhé pak v roce 1974. To již orchestr řídil Ladislav Slovák. Ovšem při prvním ročníku uspěli i další klavíristi, kteří se prezentovali pod egidou FOK, totiž bronzový medailista Jakov Flier, který odehrál svůj recitál v Rudolfinu v roce 1960, a jedna z mála úspěšných žen v rámci belgického klání, Monique de Bruchollerie, jež vystoupila ve Smetanově síni v roce 1963.

Ovšem také s dalšími laureáty, jak se říká všem od prvního do dvanáctého místa, jiných ročníků se FOK opakovaně setkával. Velmi speciální byl v tomto rok 1960. Tehdy celou soutěž ovládl fenomenální americký klavírista Malcolm Frager (1935–1991).Frager byl zázračné dítě, recitál měl už v šesti letech, v deseti hrál s orchestrem. V roce 1955 zvítězil v Ženevě, v roce 1959 na Leventrittu v New Yorku. Po vítězství v Bruselu okamžitě dostal nabídku na koncerty s Leonardem Bernsteinem. Svého času hrál v duu s Vladimirem Ashkenazym, ten mimochodem vyhrál královskou soutěž v roce 1956. Frager, rodák ze St. Louis, graduoval s vyznamenáním na Kolumbijské univerzitě a ovládal sedm cizích jazyků. Američan se poprvé v Praze představil ve Světové klavírní tvorbě, a to v pohnutém roce 1968. Vrátil se pak k FOK ještě šestkrát, naposled v roce 1991, kdy pod taktovkou Martina Turnovského zahrál Beethovenův čtvrtý Klavírní koncert.

Když už jsme zmínili „ashkenazyovský” ročník soutěže, také další místa, jak to u této soutěže zjevně chodí, obsadily pozoruhodné hudební veličiny. Na čtvrtém místě tehdy skončila francouzská klavíristka Cécile Ousset, která v rámci Světové klavírní tvorby odehrála hned pět recitálů. První v roce 1962, poslední v roce 1989. Rozloučila se pak koncertem s orchestrem: v roce 1996 zazněl Saint-Saënsův druhý Klavírní koncert, dirigoval David Shallon. O příčku níž se umístil další fenomenální klavírista dvacátého století Lazar Berman (pod FOK měl dva recitály – 1984 a 1985), ale hlavně, ku potěše českých luhů a hájů, na vynikající sedmé místo dosedl pražský rodák Stanislav Knor (1929–1984).Žák Františka Maxiána byl prvním Čechem, který se dostal v rámci této soutěže soutěží tak daleko. Tento dnes trochu zapomenutý umělec byl od onoho roku 1956 přečastým hostem u FOK. Byly sezony, ve kterých hrál i třikrát, čtyřikrát. S Václavem Neumannem a Smetáčkem natočil také dva snímky – Sinfoniettu giocosu pro klavír a komorní orchestr Bohuslava Martinů a Gershwinův Klavírní koncert F dur. Ze sólových snímků pak zmiňme Chopinova Scherza. Spolupráce ustala v roce 1966, kdy přesídlil do Švédska, jmenovitě do Malmö, kde působil koncertně a pedagogicky a kde také zemřel. Naštěstí brilantně vedené stránky soutěže nabízejí jeho nahrávky z finálního kola, kde si lze poslechnout Knorovu interpretaci klavírního koncertu Reného Defosseze a slavného Prvního koncertu b moll Petra Iljiče Čajkovského, Národní belgický orchestr diriguje Franz André (www.qeimc.be). Doplňme ještě, že dalšími Čechy, úspěšnými v klavírní sekci, byli v roce 1991 Igor Ardašev (6. místo) a Jan Simon (9. místo). Od té doby zatím čeští klavíristé vycházejí naprázdno.

Vyjmenujme ještě další klavíristy, kteří uspěli na soutěži a spolupracovali s FOK: Phillipe Entremont, Hans Graf, André De Groote, Nikolaj Petrov, Anton Kuerti, Michael Ponti, Francois-Joël Thiollier, Elisabeth Leonskaja, David Lively, Emanuel Ax, James Tocco, Olivier Gardon, Hussein Sermet, Giovanni Bellucci či Francesco Piemontesi.

A proč vlastně tolik hovoříme o této soutěži, když těch klavírních je na světě tolik? Ta belgická totiž skutečně stojí za to. Samozřejmě už kvůli naznačeným výsledkům, tedy následně slavným vítězům. Srovnání s olympijským kláním není nadsázkou. Několikakolová soutěž trvá měsíc. Součástí je také nastudování zcela nové skladby, jejíž notový zápis je odhalen až během soutěže. Její studium probíhá tak, že na jednom belgickém zámku jsou klavíristé týden odříznuti od světa. Nesmějí mít přístup k telefonu, internetu ani kontakt s veřejností. A jen hrají a přemýšlejí. „Soutěž se dlouhodobě těší přízni královského páru a jejich přítomnost jí dává mimořádnou atmosféru,“ vzpomíná profesor Ivan Moravec, který byl čtyřikrát v porotě této soutěže. „Vnímám ji jako na jednu z nejlépe vedených a nejserióznějších, porotci tu mají například zakázáno sdělovat si mezi sebou své svoje dojmy, a to ani mimikou.“

Nyní se do Prahy blíží aktuální, osmnáctý vítěz klavírní Soutěže královny Alžběty, Boris Giltburg (1984).Byl nejlepší ze sedmdesáti pěti účastníků z devatenácti zemí, kteří vzešli ze selekce dvou set osmdesáti tří uchazečů. Giltburg zvítězil 2. června 2013, přičemž ve svém finálovém vystoupení hrál Rachmaninovovův Třetí klavírní koncert, dirigentkou byla Marina Alsop. (Veškerá dokumentace je pak dostupná zde: www.qeimc.be)

Borise Giltburga hostil FOK již několikrát, v roce 2010 hrál ve Smetanově síni Koncert č. 1 Sergeje Prokofjeva, v příštím týdnu – 15. a 16. dubna – Giltburg, teď již ověnčen vavříny, zahraje Třetí koncert Prokofjevův. Koncerty diriguje Christian Arming.

Mimochodem další klavírní turnaj se v Belgii koná v roce 2016. Zájemcům musí být mezi osmnácti a devětadvaceti lety včetně a hlásit se mohou od poloviny listopadu 2015 do 10. ledna 2016. A protože je skutečně záhodno tuto soutěž sledovat, doplňme ještě, že vítěz bude znám 31. května 2016.

Autor je dramaturgem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK
Foto archiv, (c) Boris Giltburg