Spellbound Contemporary Ballet v Praze

Abychom byli přesní, Spellbound Contemporary Ballet pozval v roce 2018 již festival Tanec Valmez (kde se stranou hlavního tanečního dění odehrávají velmi zajímavá hostování a tak občas regionu patří taková nenápadná prvenství) a v roce 2019 také zaujal dramaturgii festivalu Dance Brno (reflexi z vystoupení na festivalu najdete v archivu ZDE) – nicméně v Praze se skutečně objevil poprvé.

Dvě krátké choreografie jistě nemohou plně vystihnout záběr choreografa a kvality celého souboru, ale stačí na to, abychom některé charakteristiky poznali. Ženské sólo Unknown Woman je introspektivní sondou, v níž se vnitřní pohnutí manifestuje v těle jako v knize, jako by vyprávělo příběh, je současně subjektem i objektem. Je to miniatura zahalená do tmy a do elektronické hudby onoho neurčitého tvaru, který funguje jako krajina, aniž by se vtírala do mysli. Choreografie se rozvíjí s postupnou dynamikou. Ženské tělo se zjevuje ve slabém světle, na kraji kruhu, který je prozářený, ale zcela prázdný. Celá pružná postava se prohýbá a vlní od trupu až do konečků prstů, v jistotě a vědomí každého pohybu. Nepůjde však jen o sametovou podívanou a potěšení z pohybu, žena je zároveň sevřena nějakým mocným pohnutím, zachvacuje ji třes, excitace. Basová linka na pozadí nastoluje rytmus jako srdeční tep.

Choreografický materiál je výmluvný, důraz na napětí v těle a na gesto, v obojím se zračí různé znepokojivé odstíny, strach, úzkost, žena jako by se až dusila. Moderní slovník vyžaduje plnou koncentraci. První choreografii pak zvukově rozbíjí báseň, gesto a zastavení pohybu v souladu s jejím vlastním rytmem, i když nemáme šanci uvnímat obsah, působí dialogicky – pevný hlas a jemné měkké gesto se doplňují, náměsíčně pomalý pohyb či takový, který je neustále zastavovaný přesnými izolacemi, je modulován jako jazyk. Kontrast rychlé akce a okamžitého zastavení strukturuje tuto mluvu a opět se soustředíme na paže a ruce performerky, které se stáčí vzad v ramenou nebo vzpínají v modlitbě nebo truchlení. Je to setkání s „neznámou ženou“, do jejíhož projevu si může divák projektovat mnoho významů a dát mu vlastní smysl, zároveň dostává naservírované technicky čisté sólo, které je koncentrované na malé ploše, ale odkrývá nutnost perfektní techniky. Virtuozita není mrtvá, jen tento důraz na estetiku (které samozřejmě není prázdná, ale lze v ní vyčíst význam) překvapuje právě zde, v DOXu, kam chodíme spíš za expresivním a syrovým fyzickým výrazem Farmy v jeskyni, ne za jemnou modulací těl.

Druhá choreografie If You Were a Man je neméně technicky náročná, ztvárňují ji 4 muži a také v ní je vedle soudobé nevtíravé hudební složky (později rozvíjené o klavírní linku anebo naopak ruchy) použito ze záznamu mluveného slova, zřejmě opět báseň. Divák však nepotřebuje verbálních vodítek ani v prvním, ani ve druhém případě, protože jádro sdělení je opět v pohybu, respektive v tom, jakou silou nebo náladou jej naplní samotní interpreti. Choreografie je estetická, ale zároveň i fyzická a rozvíjí dynamiku mužské skupiny, interakce. Je tu přetahování se silou i opora skupiny, kterou tři poskytují jednotlivci, choreografie využívá akrobatické prvky. Opět je patrný silný důraz na gesto, sepjaté ruce, vzájemné držení za ruce, nervozní otírání rukou o oděv signalizující rozpaky, které také patří do tohoto maskulinního světa. Důraz na pohyby paží a rukou se vyjevuje jako základ choreografova slovníku, je-li možno soudit z tak omezeného materiálu. Protože se zdá, že vše je skutečně v gestu – obrana, ochrana, spojení, odpor, nabídka.

Je tu vyjádření mrštné rychlosti a mužné síly, ale také nejistoty. Skupina tanečníků může představovat jednotný organismus, stejně tak jako oddělené entity. Na malé relativně krátké ploše choreografie se odráží mnoho poloh. Jednotu symbolizuje sjednocení v unisonu, zdálo se mi, jako by se zhmotnila i situace čekání na něco nebo na někoho, přitom nevznikají žádné popisné situace nebo realistické napodobování činností. Tanečníci se pohybují dynamicky v prostoru, ale také v přízemních polohách. Ruchy, působící až výhružně, jako by signalizovaly blížící se nebezpečí, na které reagují muži prudšími pohyby a vytvořením větší a větší dynamiky obranné nálady, jsou úsečné. Atmosféra boje i porážky je vyvažována pocitem sounáležitosti, je to taková paleta odstínů, od soupeření ke spojenectví, od soubojů k vědomí nutnosti jednoty.

Škála významů je opět interpretačně velmi otevřená, bez konkrétní dějové linky, ale s možností, aby si sám divák vkládal své vidění světa, protože v tom mu tanec, není-li divadelně dramatický, poskytuje právě kýženou svobodu. Podíváme-li se zpětně na anotaci k choreografii, je poměrně přesná, respektive jde o vzácný případ shody toho, co autor o svém díle říká a co se na jevišti zhmotňuje: „Kdyby se zvuky vydávané pohyby a dechem podařilo včas dešifrovat, dalo by se předejít mnoha věcem… Pořád spolu neslyšně mluvíme, vydáváme signály tělem. I drobné zvuky nebo gesta mohou být včasným varováním. Před konfliktem? If You Were a Man je studie pro čtyři muže o tom, jak si nasloucháme.“ Formálně se choreografie pohybuje v oblasti moderního tance zaštítěného technikou a fyzickou připraveností interpretů. To slovo „Ballet“ v názvu není omyl, ačkoliv nepředpokládám, že by se snad v jiných Astolfiho choreografiích vyskytla akademická technika. A spojení se slovem „contemporary“ není oxymóron. Znamená důraz na formu jako základ a také signalizuje důraz na estetiku krásy, které se většinou záměrně zříká současný tanec, jenž akcentuje jiné estetické kategorie. Pohyb těchto tanečníků je fyziologicky tvarovaný, choreografie nepokřivuje a neporušuje.

Krátký, ale výrazný zážitek z hostování italského souboru v Praze (které na jednu stranu proběhlo bez většího rozruchu, ale přesto zřejmě po oba večery DOX utěšeně zaplnilo), je připomínkou toho, že krása a jistá míra virtuozity se nikdy nevylučuje s možností naplnit formu obsahem, že práce na formě není povrchní přístup a že sbližování moderního a současného tance je stále reálné a plodné. Je škoda, že se soubor nemohl představit s širším repertoárem, respektive, že nemáme podmínky pro to takovou skupinu kdykoliv přivítat s celovečerním programem.

Unknown Woman
Choreografie: Mauro Astolfi 
Tančí: Maria Cossu 
Asistent choreografie: Alessandra Chirulli 
Světelný design: Marco Policastro 
Kostým: Anna Coluccia

If You Were a Man
Choreografie: Mauro Astolfi 
Tančí: Filippo Arlenghi, Lorenzo Beneventano, Roberto Pontieri, Alessandro Piergentili 
Hudba: AAVV 
Světelný design: Marco Policastro 
Kostýmy: Anna Coluccia

Z hostování souboru v Centru současného umění DOX, 10. 12. 2024.