Špinarův operní debut přivádí Janáčka k největší dokonalosti

  1. 1
  2. 2

Nová inscenace Janáčkova operního epilogu Z mrtvého domu na scéně Národního divadla je vedle Salome v režii Mariusze Trelińského ve Státní opeře inscenací měřitelnou s vrcholnou produkcí v současném světě opery. I když je místy patrné, že se režisér Daniel Špinar ve své první operní práci snažil s tímto pro něj novým žánrem vyrovnat (a nejen s ním, také s hudbou a způsobem jejího provozování), výsledek jeho snažení předčil všechna očekávání. Otevřenost, nový pohled a propracovanost – to jsou snad základní charakteristiky jeho režie.

Je velmi šťastnou shodou okolností, když má činoherní nebo filmový režisér cit pro hudbu a dokáže se otevřít pro mnohé náročnému žánru opery, ve kterém zpravidla platí jiné časové zákonitosti. Janáček v tomto případě oproti klasické opeře tvoří ojedinělou výjimku. Jeho opera je co do libreta v podstatě činoherní, důraz klade na psychologii postav, emoce a realističnost příběhu. Janáček se nezastaví na zpěvné árii, která líčí trudný či veselý osud určité postavy, nýbrž nechává postavy spolu jednat, hovořit a chovat se zcela přirozeně. Tím se vyznačuje jeho operní dílo od Její pastorkyně a v opeře Z mrtvého domu je tato metoda dovedena ad absurdum.

Je třeba zdůraznit, že Janáčkova poslední opera se nedochovala ve finálním znění, Janáček ji komponoval ve velkém spěchu, a tak bylo po jeho smrti nutné do „partitury“ zasáhnout v oblasti instrumentace (úpravy Břetislav Bakala spolu s Otou Zítkem). Nedokončeností se vyznačuje i libreto, které používá fonetické opisy ruských slov, a tím tak činí text takřka nesrozumitelným.

Inscenátoři se tedy rozhodli, že libreto poopraví, zejména tak, že spojí některé postavy do jedné. Kdyby měl Janáček takové dramaturgy po ruce během komponování, byl by jistě vděčný. Jakkoli je jeho operní dílo novátorské a jedinečné, někdy se v jednotlivých textech objevují zcela banální dramaturgické chyby. Tyto chyby (především z nepozornosti) jeho opernímu dílu neubírají ani zrnko geniality, drobné úpravy by jim však občas neuškodily. Je zřejmě zásluhou pečlivé dramaturgie Ondřeje Hučína (ačkoli nedávný zásah do opery Boris Godunov shledávám jako bezúčelný a zcela zbytečný), který opatřil libreto výkladovými poznámkami a osvětlil Janáčkovy nepochopitelné rusko-české tvary a neologismy a který snad spolu s režisérem provedl dramaturgické úpravy co do počtu jednotlivých postav, že libreto dostalo nový, zajímavý, zcela neotřelý a řekněme i potřebný kabát.

Špinar pak předvedl naprosto příkladnou práci s libretem, kterou provedl i již zmíněný Treliński, když si libreto skutečně přečetl slovo od slova a takto podrobně jej také interpretoval. Celkovou režijní koncepci popsal Špinar tak, že nechtěl tvořit stejně jako u činoherního představení, ale uvědomoval si rozdílnost opery od divadelní hry: „I ta nejdramatičtější opera musí mít výrazné jevištní gesto, stavím proto především na obrazech.“ (časopis Národní divadlo, květen 2015, strana 14) Ačkoli se zdá Špinarovi jeho režijní přístup k opeře nečinoherní, ve skutečnosti se ve světě opery jedná o opak. Jeho přístup je pro operu velmi činoherní v tom nejlepším slova smyslu – blahodárný a obohacující.Opera je režijně rozdělena na dvě výrazné části – první tvoří první dvě jednání, druhá část pak jednání poslední. První část se odehrává ve vězení, v jakési zničené a počmárané místnosti historizující architektury, snad v bývalém koncertním sále nebo významném salonu. Zašlá sláva staré místnosti však jako by stále promlouvala. V jejím středu nalézáme staré koncertní křídlo, bez nohou a rozbité – symbol pochroumané svobody, orla s poraněným křídlem. Tato symbolika je snad až moc abstraktní a je právě dokladem toho, jak se režisér vyrovnává s přítomností hudby na jevišti a jak se ji snaží inscenačně zhmotnit. Inscenační nebo vizuální ztvárnění hudby je vždy dost problematické a často upadá do zajetých kýčů (houslové klíče, tištěné noty, obrázky hudebních nástrojů a podobně). Špinarovi se podařilo parodovat a karikovat operní praxi (mimové jako pyšní operní pěvci), ale také hráče v orchestřišti (mimové předstírají hru u prázdných pultů) a sborové scény (třetí jednání – sboristé zpívají u klavíru jako na koncertě).Předpokládám, že v dalších operních režiích Daniela Špinara již tato hudební symbolika odpadne a že je pouze výrazem a snahou vyrovnat se s neznámým prostředím. Poslední dějství je podle Špinara „jen halucinace umírajícího hrdiny“. (tamtéž) Umírající Aljeja si představuje osvobození Gorjančikova, vězeňské dozorce jako veselé klauny a spoluvězně jako pány z lepší společnosti. Ideál krásy se obnovuje, vše je kultivované, místnost září světly a čistotou. Ostrý protipól k úvodnímu hnusu, špíně a násilí. V posledním jednání se také nachází postava tanečnice, Akulky, která svým originálním pohybovým projevem vyjadřuje bezbrannost a úzkost.Spojením některých postav byla vytvořena trochu jiná vedlejší dějová linka, která ale až neuvěřitelně odpovídá realitě vězeňského myšlení a fungování. Luka Kuzmič alias Filka Morozov je spojen s postavou opilého vězně a celá tato postava má pak zajímavý vývoj – v prvním jednání jde o vůdce vězeňského gangu, který určuje pořádek a jehož oporou a milencem je Aljeja. Když ale do věznice vstoupí Gorjančikov a zbičován padá na zem, Aljeja mu pohotově přispěchá na pomoc. Oba pak k sobě přilnou také jako milenci, načež Morozov se zhroutí, pije a jeho autorita naprosto upadá. V té chvíli se uvolňuje i atmosféra ve vězení. Podle režiséra jsou ústředním motivem vztahy mezi muži, kteří touží po ženách. Špinarova věznice je prostředí, kde silnější znásilňuje slabšího a běžné partnerské vztahy si muži nahrazují psychologickými i fyzickými vztahy homosexuálními. Takové vazby ve vězeních podle všeho skutečně vznikají, stejně jako se zde projevují různé vůdčí typy a povahy. Gulag podle Daniela Špinara je otřesitelně skutečný.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Janáček: Z mrtvého domu (ND Praha)

[yasr_visitor_votes postid="165951" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
13 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments