Správný koncert na správném místě
Harmonia Mozartiana Pragensis je soubor zaměřující se hlavně na interpretaci hudby Wolfganga Amadea Mozarta a jeho současníků (soudobou hudbu iniciuje). Harmonia v názvu signalizuje, že je to ansámbl držící se historických kořenů; soubory jménem Harmonia v čase vzniku, v půli 18. století, znamenaly soubory dechových nástrojů v párovém obsazení. Tohoto formátu se Harmonia Mozartiana Pragensis drží.
Program koncertu ve středu 3. července 2019 byl další výraznou sondou do fondů hudebních schwarzenberských archiválií. Specifické unikáty pro festival vydobývá badatelsky a dramaturgicky Martin Voříšek, a to víc než záslužně. Tento koncert byl připomínkou a objevem hudebníka, jenž ve schwarzenberské harmonii jako hráč na anglický roh působil: Jan Vent (1745–1801). Do schwarzenberské služby nastoupil jako šestadvacetiletý mladík, byl vynikající, jeho kariéra rostla, posléze odešel do Vídně, přímo do císařské dechové harmonie. Nicméně svému domovskému ansámblu krumlovskému nadále poskytoval své kompozice a své úpravy tehdejších novinek, zejména operních.
Schwarzenberská dechová harmonie měla vysoké renomé a výsadu primátu, vznikla dokonce dříve, než měl tento tehdy módní a oblíbený dechový ansámbl samotný císař Josef II. Festivalový koncert poukázal na místní specifikum a charakteristiku souboru – schwarzenberští hudci používali anglické rohy namísto obvyklejších klarinetů. Právě v tomto obsazení byl koncert proveden. Harmonia Mozartiana Pragensis hrála tentokrát v obsazení: hoboj – Bedřich Hejsek a Marie Müllerová Vaňková, anglický roh – Jaroslava Tajanovská a Pavel Miller, lesní roh – Jakub Hořejší a Lenka Doležalová, fagot – Václav Furbach a Luboš Fait.
Partita in F dala hudbu Jana Venta okusit naplno, profesionálně zdařilou symbiózou tvůrčí invence a důvěrné, praktické znalosti nároků šlechtické zábavy. Fanfárový, hlaholivý hornový nástup a jeho variované podoby v Allegru střídá měkkou něhou dřevěných nástrojů ve větách pomalých, v Andante dávají lesní rohy působivou barvu basových fundamentů, Adagio rozezpívala půvabná melodie lyrická a sled zajímavě znělých miniatur končí Allegrettem, radostnou souhrnnou tečkou. Partita – hudba jako obohacení, zpěvná, plná, stručná.
Ventovy operní transkripce daly kromě hudebního poznatku i náhled hudebního vkusu doby, zejména připomněly Antonia Salieriho. Jeho operu La grotta di Trofonio (Trofoniova jeskyně) neznáme, připomněl ji víc než dějem hlavně výrazně klasicistní hudbou. Čaroděj Trofonio ve své jeskyni promění charaktery mileneckých dvojic a tato jistě dobrodružná zápletka dojde konečné spokojenosti, jak jsme z Ventovy transkripce mohli rozpoznat. Pro Ventovy pány, kultivované šlechtice, byl takový průřez operou salonní upomínkou na operu, kterou buď viděli a zavzpomínali na ni, nebo jim byla lákavou propagací a reklamou. Pro nás objev, jak vynalézavě Vent sumarizoval děj.
Jan Vent pracoval velmi aktuálně, do své transkripce Mozartovy Figarovy svatby vybral patnáct scén, počínaje předehrou. Slyšeli jsme výběr, možná se leckomu vybavil Cherubín dumající o ženách: „Voi che sapete che cosa e amoro“; možná jsme poznali moment Zuzančina komplotu s Cherubínem: „Venite inginocchiatevia“; rozhodně Hraběnčin stesk: „Dove sono i bei momenti“ – připomínky, jež naladily vděčné posluchačstvo do nálady velkého porozumění. Takto objevných, poučných a zábavných večerů z hudební historie nechť přibývá!
33. Festival komorní hudby Český Krumlov
Harmonia Mozartiana Pragensia
Letohrádek Bellaria, středa 3. července 2019
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
