Standing ovation pro Gounodova Fausta v Drážďanech

Kolikrát se Goethův Faust se objevuje v hudbě, se dnes snad už ani nedá spočítat. Z partitur, určených pro jeviště, se však pravidelně vracejí prakticky jen pouhé dvě, nejvýše tři: Gounodův Faust a Boitův Mefistofeles, a občas hlavně v posledních letech i Busoniho Doktor Faust. Charles Francois Gounod má přitom na svém kontě bezmála dvě desítky operních kusů, dnes už ovšem většinou zapadlých. Po nepříliš úspěšné původní premiéře v březnu 1859 v pařížském Théatre-Lyrique se Gounodův Faust objevil poměrně brzy i u nás – již osm let poté, roku 1867. V pražském Novoměstském divadle Fausta nastudoval Bedřich Smetana, který si Gounodovu operu velmi oblíbil. Mezitím se ale Faust hraje na německých scénách – poprvé už v roce 1861 v Darmstadtu za přítomnosti Gounoda, a posléze ještě téhož roku v Drážďanech – tam prvně pod názvem Margarete, pod nímž se v Německu často uvádí dodnes. Zatímco Francouzům se Faust zdál při prvním uvedení „příliš německý“, Němcům zase nejdřív připadal „příliš francouzský“. Až teprve druhé pařížské provedení Fausta s odstupem deseti let, ve Velké opeře, zajistilo Gounodovi u jeho krajanů úspěch, když mluvenou prózu vyměnil za recitativy a přidal Valpuržinu noc a také sbor vojáků. Faust se brzy stal jednou z nejčastěji hraných francouzských oper a zůstal jí dodnes.


Zatím poslední drážďanská inscenace měla premiéru letos v červnu, v nastudování britského režiséra Keitha Warnera (v saské metropoli se před pár lety úspěšně představil scénickým provedením Berliozova Faustova prokletí, zdaleka největší ohlas měla v posledních letech ovšem jeho curyšská režie Haydnovy opery Orlando Paladio). Warnerův Faust v Semperově opeře má tak trochu nastavovaný „rozjezd“, když časté používání dvou soustředných točen s dlouhou řadou temně lesklých dveří působí během první třetiny příliš stereotypně a tak trochu bezradně (autorem scény je Es Devlin). Hned zkraje je ale už zřejmý důraz na „manipulátorkou“ roli Mefistofela, který Fausta i Markétu mezi jednotlivými klíčovými okamžiky jejich příběhu, situovaného kamsi do počátku minulého století, převáží v kolečkových křeslech. Po své nostalgicky laděné střední části, kdy se sblížení Fausta a Markéty odehraje za podzimního padajícího listí, dostane Warnerovo vyprávění známého příběhu nečekaně dramatický spád v třetině závěrečné, když těhotná Markéta před zraky diváků (a před všudypřítomnými obřími zrcadly) porodí, když si s novorozeným dítětem vzápětí Mefistofeles při své serenádě pohazuje, a když dívka končí na hranici, z níž nakonec zbyde jen ohořelý kříž. Bezpochyby právě tento sugestivní závěr byl jedním z hlavních důvodů závěrečných standing ovation. Vedle jako takřka vždy i tentokrát skvěle hrající Staatskapelle (zatím všechny reprízy drážďanského Fausta řídil Alexander Joel, hudební šéf opery v Braunschweigu) si zaslouží zvláštní pochvaly sbor drážďanské opery (sbormistr Pablo Assante), a to nejen kvůli své skutečně precizní sezpívanosti, ale i obdivuhodně zvládnutému náročnému pohybovému aranžmá.

Ze sólistů je třeba na prvním místě uvést jihokorejského tenoristu Wookyunga Kima, který má za sebou i přes své mládí už nejeden úspěch hlavně na předních evropských scénách, naposledy před pár týdny s Vévodou z Rigoletta v londýnské Covent Garden. Fausta v Drážďanech Kim odzpíval rozhodně v o poznání lepší kondici, než třeba Roberto Alagna poslední vídeňskou premiéru téže opery. Kim má nádherně opřený znělý hlasem, dobře technicky vedený a plný mladistvé vroucnosti i kovového lesku. Spolehlivou Markétou nejnovější série repríz drážďanského Fausta je zkušená kanadská sopranistka Jessica Muirhead, disponující temně plným, avšak pohyblivým sopránem se širokou výrazovou škálou. Představitelsky přesvědčivým Mefistofelem byl v Semperově opeře zatím při všech reprízách nového Fausta Američan Donnie Ray Albert, dobře známý z pražského Národního divadla jak svou ďábelskou čtyrrolí z nových Offenbachových Hoffmannových povídek, tak i coby Jack Rance z Pucciniho Děvčete ze Západu před pár lety. Skvělého Siebela předvedla Barbara Senator a Valentina Christoph Pohl, a tak jediná Marta Angely Liebold působila matným dojmem, pěvecky už nejspíš za zenitem.

Právě v těchto dnech vrcholí v Drážďanech přípravy nejnovější operní novinky – koncertního provedení Čapkovského Jolanty v nastudování Vladimira Jurowského, s Majou Kovalevskou v titulní roli. Neméně očekávány jsou v této sezoně Monteverdiho Poppea a Weillova Street Scene, stejně jako i Donizettiho Anna Bolena v koncertním provedení s Editou Gruberovou. Nejbližším lákadlem je ale zítra a také na Silvestra Gala s Renée Fleming, Christianem Thielemannem a Lehárovou Veselou vdovou, které v poslední letošní den odvysílá v přímém přenosu televizní kanál ZDF.

Charles Gounod:
Faust / Margarete
Dirigent: Alexander Joel
Režie: Keith Warner
Scéna: Es Devlin
Kostýmy: Julia Müer
Choreografie: karl Alfred Schreimer
Sbormistr: Pablo Assante
Sächsische Staatskapelle Dresdem
Sächsischer Staatsopernchor Dresden
Premiéra 5.června 2010 Semperova opera Drážďany
(psáno z reprízy 26.12.2010)

Faust – Wookyung Kim
Méphistophéles – Donnie Ray Albert
Valentin – Christoph Pohl
Wagner – Tomislav Lucic
Marguerite – Jessica Muirhead
Siébel – Barbara Senator
Marthe – Angela Liebold

www.semperoper.de

foto: M.Creutziger