Dílo Josepha Haydna Sedm posledních slov Vykupitele na kříži doplní čtení citátů z Bible a z úvah Sedm posledních slov člověka, které o Haydnově skladbě napsal portugalský spisovatel a držitel Nobelovy ceny za literaturu José Saramago. Recitátorem bude Peter Himič a doprovodné slovo ke koncertu nabídne Peter Katina. Sváteční stream začne v pátek 2. dubna 2021 v 19:00 na facebookových stránkách ŠfK a TV telKE. Vstup na online akci je zdarma.
Šéfdirigent Zbyněk Müller o Velikonočním koncertu
Dílo Josepha Haydna Sedm posledních slov Vykupitele na kříži je krásné a majestátní. Jak ho vnímáte vy a co mohou posluchači na koncertě očekávat?
K tomu „překrásné“ a „majestátní“ bych ještě doplnil „obtížné“ a „intimní“. Začnu tím intimním – pro někoho může být těžké představit si, že je něco majestátní a zároveň intimní, to je charakteristika poněkud ambivalentní. Toto pozoruhodné dílo ovšem skutečně zahrnuje obě tyto výrazové polohy, což ale přesně odpovídá zhudebněné tematice – Kristus na kříži je téma svým významem a velikostí Spasitele vpravdě majestátní a v orchestru prezentované i v malém obsazení náležitými dynamikami i charakterem, například již úvodní takty mohou svojí rytmickou úderností evokovat zatloukané hřeby…
Zároveň jsou tyto plochy vystřídány hudbou intimní, která v některých částech zcela převažuje. Ve tom ztišení tak dostane prostor milost, smíření, modlitba („odpusť jim, nevědí co činí“). Zajímavá je i v takto lidsky smutném příběhu naprostá převaha durových tónin. Díky nim nese toto dílo poselství naděje, které snad letos ještě více potřebujeme. Závěrečná část, „Zemětřesení“ je vpravdě šokem, poprvé se zapojí trubky a tympány. Veškeré poselství předchozích asi padesáti minut hudby je tak nanejvýš přesvědčivě stvrzeno.
V čem je skladba náročná?
Obtížnost díla, kterou jsem zmínil, je poněkud skrytá. Spočívá ve faktu, že máme před sebou osm podobně pomalých částí se stejnou formou. Závěrečné zemětřesení by pak nemělo mít za cíl probudit posluchače, který předtím usnul (i když v duchu všudypřítomných Haydnovských žertíků, jak je to třeba u slavné symfonie „S úderem kotlů“, si dokonce i zde nějakou takovou poťouchlou motivaci dovedu představit), ale musíme v těch všech pomalých částech hledat dostatečnou výmluvnost a využít každou příležitost k nějakému kontrastu.
Velikonoce jsou pro mnohé nejdůležitějším svátkem roku. Co znamenají pro vás osobně?
Těch významů je víc. Já osobně nemám moc rád postní dobu. Je na mě příliš dlouhá a zachmuřená, a i to roční období je ve znamení nedočkavosti. A ještě ke všemu ta doba vrcholí Velkým pátkem. Dlouhá doba, která končí utrpením, to snad nemůže mít rád nikdo. Ale chápu, že je asi nutná, protože kdyby nebylo utrpení různého druhu, zřejmě by nebylo té pravé radosti. Tím nechci říct, že mám utrpení rád, a už vůbec ne, že bych ho někomu přál – a to opravdové jsem zatím v životě ani nezažil. Ale nějak se mi zdá, že to tak funguje.
Existují skvělé hudební příklady proměny bolesti v radost, a sice v dílech Antonína Dvořáka. Poslední část Stabat Mater, Dies Irae z Requiem, nebo i závěr Rusalky – to jsou momenty, které mi pomáhají duchovně pochopit Velikonoce v případě, že mi na to rozum již nechce stačit, tedy na tu oslavu překonání smrti. Protože to je pro mne pravý smysl Velikonoc. A když už potom konečně někdy začne to jaro, dostaví se i takový krásný lidský a veskrze příjemný velikonoční rozměr. Přeji každému jejich krásné prožití tím nejhezčím a nejsmysluplnějším způsobem.
