Státní filharmonie Košice vydává nové album s díly Ernő Dohnányiho

Pro orchestr je velmi důležité a přínosné, aby se vedle své hlavní činnosti – koncertů – věnoval i nahrávání. Podněcuje hráče k soustředěné práci a posouvá je interpretačně kupředu. Více přibližuje Lucia Potokárová, generální ředitelka Státní filharmonie Košice: “Pro orchestr jako organický celek znamená nahrávání zvyšování úrovně. Dbá se na absolutní detaily, souhru a vyžaduje to od hráčů maximální soustředění.”

Košická filharmonie spolupracuje s Ladislavem Fančovičem velmi ráda a často. “Laco Fančovič je nejen vynikající instrumentalista – klavírista, saxofonista, hraje na řadu dechových nástrojů – ale z mého pohledu je také objevitelem nových a málo hraných děl. K tvorbě E. Dohnányiho se dostal skrze natáčení jeho komorní hudby a objevil přitom dva u nás neznámé klavírní koncerty. Jsme rádi, že jsme mohli být součástí,” říká Lucia Potokárová.

Album vzniklo ve spolupráci s vydavatelstvím Pavlík Records. Podle Státní filharmonie Košice je toto vydavatelství garantem kvalitního akustického živého záznamu. Dbá na to, aby měl posluchač pocit, že sedí v koncertním sále. O hudební režii se postaral Konstantin Ilievsky. O grafickou podobu alba se postarala Annamária Digoňová, grafička košické filharmonie. Součástí bookletu je poutavý životopis E. Dohnányiho z pera Adriana Rajtera. První klavírní koncert si mohli návštěvníci poslechnout také živě v rámci abonentního cyklu 54. koncertní sezony, do programové nabídky bude zařazen také Druhý klavírní koncert. Více o spolupráci na projektu prozrazují Zbyněk Müller a Ladislav Fančovič v rozhovorech níže.

Zbyněk Müller

Jak probíhal proces nahrávání? Jak se liší proces zkoušení na nahrávání alba od zkoušení na koncert?
Vzhledem k tomu, že Dohnányiho První klavírní koncert byl součástí programu čtvrtečního koncertu (pozn. red.: koncert sa uskutočnil 19. 1. 2023), zkušební proces na nahrávání se vlastně nijak významně nelišil od zkoušení na koncert. Nicméně jsem od počátku volil trochu jiný, možno říci preciznější přístup k partituře, protože kvalitní nahrávka potřebuje vždy velkou péči o vnitřní hlasy a různé detaily v instrumentaci, které při koncertním provedení v sále být slyšet dost dobře nemohou, ale mikrofony je zachytí. Generální zkoušku jsme již nahrávali a použili jako zkušební snímek, na základě kterého jsme dělali první a nejdůležitější korekce. Vždy jsem rád (a pan Fančovič toto jistě potvrdí), když je před nahráváním dílo provedeno při koncertě, protože se usadí celek a vytříbí interpretační názor. Zvlášť je to důležité při dílech s velkoryse řešenou formou a dlouhými plochami, což je přesně případ právě Prvního klavírního koncertu. Tím, že jsme jej ve čtvrtek večer zahráli na koncertě, probíhalo samotné nahrávání v pátek a v sobotu velmi hladce.

Druhý koncert jsme zkoušeli v pondělí, v úterý odpoledne se již začalo nahrávat a ve středu odpoledne bylo hotovo. Takto zpětně mi připadá neuvěřitelné, že jsme to tak dobře a rychle zvládli, ale bylo to možné jen díky opravdu skvělému výkonu pana Fančoviče, výborně připravenému a reagujícímu orchestru ŠFK a podnětným a konstruktivním připomínkám z režie, kde Konstantin Ilievsky dokázal přesně analyzovat nedostatky tam, kde já jsem je ze své pozice u pultu nemohl slyšet a vždy měl po ruce nějaké dobré řešení.

Můžete nám přiblížit díla z vašeho pohledu?
První klavírní koncert je pro mne ze stylového hlediska a z hlediska klavírní sazby někde mezi Brahmsem a Rachmaninovem, což může snad někomu znít zvláštně, ale připadá mi to výstižné. Pevné struktury, typické brahmsovské postupy, použití chorálního tématu, podobně jako v Brahmsově 1. symfonii, ovšem s tím, že je tento chorál pak podle vzoru Rachmaninovových velkých děl na konci velmi efektním a romanticky vzletným až patetickým způsobem přiveden k finálnímu velkolepému efektu.

Druhý klavírní koncert je výrazně jiný a je znát odstup padesáti let. Dohnányi, přestože tradiční postupy nikdy neopustil, přece jen svůj jazyk obohatil o moderní vlivy, jen se můžeme dohadovat o jaké vlastně, protože například melodicky široce rozeklané hlavní téma 1. věty připomene svým ustrojením hudbu filmovou, v poslední větě jsou některá místa zřejmě inspirovaná Šostakovičem, ale není to podle mne nijak podstatné. Tento Druhý koncert přináší různé neobvyklé technické a rytmické těžkosti, které nebylo snadné hned překonat, ale nakonec se podařilo…

Zkouškami a samotným nahráváním to nekončí. Podílel jste se také na postprodukci, můžete čtenářům prozradit, co to obnáší?
Ano, postprodukce je obrovský díl práce, která je v rukou hudebního a zvukového režiséra. Vybírají se ty nejlepší záběry, velmi citlivě se spojují dohromady, přičemž je důležité nejen to, aby střih nebyl poznatelný, což dnes již není díky vyspělé technice až tak složité, ale záběry musí také dokonale srůst hudebně – v tempech, charakteru. Rostislav Pavlík je zvukař, který dokáže pracovat skvěle nejen na pódiu a za ním při stavbě mikrofonů a vytváření zvukového obrazu, ale i při postprodukci se dokáže postarat o to, aby na nahrávce bylo slyšet opravdu vše, co kdo zahrál a odkrývá se tak bohatství partitury do takové míry, která není na pódiu pro posluchače v sále nikdy dosažitelná. Výsledek této práce jsme (spolu se sólistou a koncertním mistrem Marošem Potokárem) ještě připomínkovali, ale jednalo se spíše opravdu již o kosmetické úpravy. Brzy poté již bylo hotovo.

Ladislav Fančovič

Mezi klavírními koncerty Ernő Dohnányiho je velký časový odstup, jak byste je charakterizoval?
Přestože byl Dohnányi v rámci své tvorby poměrně málo ovlivněn tím, co se v hudbě dělo v jednotlivých desetiletích 20. století, je mezi klavírními koncerty značný rozdíl. Z Prvního klavírního koncertu je velmi silně cítit vliv velkých skladatelů 19. století, jako byli J. Brahms nebo F. Liszt, v Druhém klavírním koncertu slyšíme Dohnányiho vyprofilovanou hudební řeč s prvky velkých mistrů minulosti v instrumentaci. V této hudbě také místy cítím inspiraci lidovou hudbou. Je velmi zajímavé, že i přes prakticky totožnou instrumentaci jsou koncerty zvukově dost odlišné.

Jak jste vnímal studium děl a přípravu na nahrávání?
Studijní proces byl pro mě krásným a inspirativním obdobím. Ve srovnání s učením se “šlágrů” Chopina, Liszta nebo Rachmaninova, které má každý klavírista v hlavě od dětství, a tím pádem je proces studia relativně snadný, bylo studium Dohnányiho klavírních koncertů každodenním objevováním nového a krásného hudebního světa. Vzhledem k tomu, že existuje poměrně málo kvalitních nahrávek této hudby, bylo velmi důležité vymyslet prakticky od základů smysluplnou koncepci, která se finálně dotvořila až při zkouškách s orchestrem.

Podílel jste se také na postprodukci alba. Baví vás i tato část vaší práce? Jak vypadá dialog umělce s režisérem a dirigentem na společném díle?
Myslím, že se u produkce desky sešel ideální tým. Úžasný orchestr s brilantním dirigentem Zbyňkem Müllerem doplnil skvěle připravený hudební režisér Konstantin Ilievsky. S bezkonkurenční nahrávací technikou Rostislava Pavlíka si vlastně lepší konstelaci ani neumím představit. Je skvělé, že jsme měli nejprve prostor na kvalitní nazkoušení obou děl, a dokonce koncertní provedení Prvního koncertu. Samotné nahrávání proběhlo relativně hladce a myslím, že se nám podařilo udělat něco opravdu výjimečného.