La traviata Giuseppe Verdiho je klasický příběh o lásce a chtíči, o penězích a společenských třídách a mnoha s tím spojených úskocích. Violetta Valéry je la traviata (doslova „padlá žena“ nebo „zbloudilá“) – kurtizána vysoké třídy provozující své řemeslo v salonech Paříže poloviny devatenáctého století. Mladý Alfredo se do ní bezhlavě zamiluje a nabídne jí, že ji vytáhne ze spodiny mezi vyšší společenskou vrstvu, ale šťastného konce se nedočkáme. Alfredův otec prosí Violettu, aby přerušila vztah s jeho synem kvůli rodinné cti. Po několika peripetiích nemocná Violetta umírá v náručí svého Alfréda na tuberkulózu. Předobrazem La traviaty byl román Alexandra Dumase ml. Dáma s Kaméliemi, který zpracoval pravdivý příběh Marie Duplessis, nejmódnější pařížské kurtizány, která zemřela v roce 1847.
Lucie Kaňková v titulní roli vypadala rozkošně, zpívala čistým hlasem a suverénně jak ve vysokých polohách, tak i v těch nízkých. Vystudovala původně hru na housle a je to znát, z jejího výkonu je zřejmé, že má vytříbený hudební sluch do nejjemnějších nuancí. Tenorista Peter Berger dal Alfredovi potřebnou hloubku a cit, zvláště ve druhém a třetím dějství. Velice pozitivně překvapil vokálně i herecky vynikající výkon španělsko-amerického barytonisty Daniela Luise de Vicente. Slabším článkem byla sólistka Národního divadla Sylva Čmugrová v roli Violettiny přítelkyně Flory Bervoix, kterou nebylo chvílemi slyšet. A to přesto, že scéna ve tvaru polokruhu by měla napomáhat lepší akustické nosnosti zvuku směrem k publiku.
Andrij Jurkevyč dirigoval orchestr Státní opery v prvním dějství s potřebnou vervou ve svižném tempu. Dále dokázal vystihnout potřebnou dynamiku díla střídáním forte a pianissima tak, aby orchestr nepřehlušoval zpívající sólisty. Sbor Státní opery vnesl do představení potřebnou vitalitu a rozvernost v pasážích představujících zábavu pařížské smetánky. Co do vizuální stránky byla opět až šokující explicitní nahota na jevišti, která se jeví býti zbytečnou, neboť na početnost mužského publika v hledišti evidentně nemá vliv.
Na závěr je potřebné upozornit, že by bylo třeba seřídit ve Státní opeře klimatizaci, v levé přední části parteru publikum trpělo chladem a o přestávce se šlo přiobléknout do kabátů. Pěvecké a hudební výkony však stály za to, aby člověk přetrpěl trochu nepohodlí a s umělci se publikum loučilo zaslouženými stand-up ovacemi.
Giuseppe Verdi: La traviata
16. října 2022, 19:00 hodin
Státní opera Praha
Role a obsazení:
Violetta Valéry: Lucie Kaňková
Alfredo Germont: Peter Berger
Flora Bervoix: Sylva Čmugrová
Giorgio Germont: Daniel Luis de Vicente
Gastone: Michal Bragagnolo
Baron Douphol: František Zahradníček
Markýz d´Obigny: Ivo Hrachovec
Annina, Violetina služebná: Erika Vocelová Jarkovská
Doktor Grenvile: Pavel Švingr
Sbor Státní opery
Balet Opery Národního divadla
Externí komparz
Inscenační tým:
Dirigent: Andrij Jurkevyč
Režie: Arnaud Bernard
Scéna: Alessandro Camera
Kostýmy: Carla Ricotti
Světelný design: Patrick Méeüs
Sbormistr: Adolf Melichar
Dramaturgie: Jitka Slavíková
